Views: 20
Dokonce můžete okamžik před tím vědět, co řeknete, nebo jak zareaguje ten druhý… někdo TO mívá i několikrát denně, jinému se TO přihodí párkrát za život. Čeština na TO nezná slovo a musíme to takhle vysvětlit.
Od Francouzů jsme si půjčili termín „déjà-vu“, a ten se už světově dobře ujal.
Přišel s ním roku 1876 francouzský psycholog Émile Bourac v knize L’Avenir des Sciences Psychiques (Budoucnost psychologických věd).
Každý si déjà-vu vysvětluje po svém
Slyšela jsem hodně názorů. Někdo si myslí, že se mu to zdálo, jiný, že se dříve stalo něco podobného, další hovoří o minulých životech a vědci se pochopitelně hrabou v mozkových závitech…
Například
Hemisféry našeho mozku zaznamenávají informace nezávisle na sobě. Iluzi jednotnosti vyvolává pouze neustálá komunikace mezi nimi. Pokud však dojde byť jen ke krátkému zpoždění přenosu z pravé hemisféry do levé (dominantní), obdrží levá strana informaci dvakrát. Jedná se o druh mentální diplopie, doslova „dvojité vidění“…
Zdroj : Robert M. Youngson – O šílenství, podivínství a genialitě.
Také se mi to čas od času stane a také se snažím to pochopit.
Četla jsem vědecká pojednání na tohle téma i názory naprosto iracionální a myslím, že člověk by se měl v souvislosti s tím, co zjistí, pokusit udělat si konečný obrázek sám a zaujmout nějaký postoj. Postoj svůj vlastní. Alespoň co se týká oblastí, které neznají jednoznačné vysvětlení.
Neodmítám žádný názor, ani když je jiný. Nestavím se proti vědě. Jen si prostě nemyslím, že déjà-vu je jakýsi druh záchvatu či nedorozumění hemisfér.
Také si nemyslím, že se jedná o nedávný sen a minulé životy mě rovněž v tomhle případě neoslovily. Byť patřím k těm, kteří jsou o nesmrtelnosti lidského vědomí a oddělitelnosti „duše“ od těla přesvědčeni.
Nabízím jen další možnost k promyšlení
Věřím, že to, co žijeme, je jedna z alternativ nekonečného množství možností, které formujeme, a není nikde nikým dopředu určena.
Lze ji samozřejmě neustále ovlivňovat tím, co děláme a co říkáme.
Pohybujeme se v možných alternativách toho, co se může stát, a jednu z nich tvoříme ve chvíli, kdy cokoli uděláme. Proto přemýšlíme dopředu, protože ji odhadujeme.
Například výklad Tarotu je pouze nahlédnutím do jedné nebo více možných budoucností.
Člověk pak volí v rámci toho, co se o tom, „co se stane, když udělá tohle či tamto“…dozví dopředu. Mění budoucí události s ohledem na to, co o možných alternativách zjistí.
Déjà-vu
…je podle mého názoru ten okamžik, kdy se budoucnost stává neměnnou. A mžik, kdy má člověk pocit, že už tohle prožil, je jakýmsi prolnutím či spontánním nahlédnutím do budoucnosti ve chvíli, kdy nastává. Kdy se z ní stává přítomnost a minulost současně.
Lidské vědomí je schopno věcí, které lze někdy jen stěží pochopit.
A pohled do budoucnosti ve chvíli, kdy se zformovala, bude asi to jednodušší z našich schopností. Také jsem přesvědčena, že to, co dokážeme udělat náhodně, je možné provést zcela cíleně.
Jen to chce pustit na chvíli z hlavy model „CO NEOBSÁHNU PĚTI SMYSLY, TO NEEXISTUJE“ a připustit, že hranice jsou jenom tam, kam si je postavíme sami.
Michaela
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.