Views: 579
„Kdyby všechna naše neštěstí byla snesena na jednu společnou hromadu, odkud by si každý musel vzít stejný díl, většina lidí by byla spokojena, kdyby si mohla odnést ta svoje vlastní.“, řekl tento mudrc. Po Diogenovi je Sókratés, v originále Σωκράτης druhým filozofem, kterého jsem pro vás vybrala v rámci všeobecného rozhledu ducha. Manželkou tohoto svérázného učence nebyl nikdo jiný, než příslovečná Xantippa. Sókratés byl Blíženec..
Narodil se porodní bábě a kameníkovi. Na svět přišel v Aténách, 4. července roku 469 před Kristem.
Nežil si špatně.
Dostalo se mu dobrého vzdělání i jazykového a hudebního vybavení.
Tou dobou byly Atény bezkonkurenčně nejlépe vzkvétajícím městem a metropolí. Snad jediné, co mohlo Aténám dělat po vítězství nad Peršany vrásky, byla Sparta. Disciplinovaná, bojovná a neustále připravená vést nějaké šarvátky a války.
A k těm také došlo.
Sókratés, jako správný patriot narukoval do armády a nebyl to žádný srabík. Bojoval statečně a za to, že s nasazením vlastního života zachránil svého druha Alkibiada, byl i vyznamenán.
Je to zajímavé, s jakou vervou se tento nevelký muž prezentoval na bojišti.
Duchem byl totiž mnohem víc podivínský filozof, než rváč.
Jeho spolubojovníci mu jeho vrtochy trpěli, dokonce je mnohdy pokládali za kuriozní, ale negativně na něho nikdo nenahlížel.
Jeho zásadní nenošení bot, jim přišlo sice nelogické, ale respektovali ho. Aby taky ne, když bos šel i tehdy, kdy aténská armáda pochodovala do bitvy v Potidají před zamrzlou řeku.
Sókratés proseděl i dlouhé hodiny bez hnutí, zadumán a duchem jinde, ale mezi spolubojovníky byl oblíbený. Nejen pro statečnost, nejen pro legrační způsoby, ale také pro svůj sarkastický smysl pro humor a neuvěřitelné rétorické schopnosti.
Uměl poutavě vyprávět a jeho bonmoty si vojáci rádi zařadili do vlastních slovníků.
Nehledě na to, že Sókrates, se sice zřekl obuvi, rozhodně se ale nezřekl například alkoholu a při bujarých oslavách a bohapustých pitkách ho bylo slyšet stejně intenzivně, jako při filozofických debatách.
Faktem je, že tento myslitel se stavěl ke společnosti a filozofii poněkud originálně.
Zastával názor, že co není momentálně možné pochopit, tím bychom se prostě neměli trápit.
„Když nemohu zjistit a tedy nevím, jestli je vesmír nekonečný, nebudu se tím zdržovat a budu se zabývat problémy člověka“, pravil například.
A on toho řekl mnohem víc, co stojí za zvážení, tedy nejen ono okřídlené „vím, že nic nevím“.
Přestože byl Sókratés vcelku podle našich měřítek ošklivý a jeho obličej by dnes mnohý genetik zkoumavě prohlížel nacházeje na něm Downovské rysy, měl této člověk přímo mimořádné charisma a ženy na něho letěly doslova v pětistupech.
Svou vyvolenou Xantippu, která byla o celých dvacet let mladší, nakonec pojal za manželku a ona vstoupila do dějin, jako hašteřivá, protivná, nesnesitelná … prostě Xantippa.
Zůstává ale otázkou, jestli tahle svérázná dívka taková opravdu byla a jestli ji takto nevykreslili hlavně pozdější dějepisci.
Někteří ji totiž líčí jako oddanou ženu, která Sókrata velice milovala, a které byl Sókratés zcela oddán.
To by potvrzoval i fakt, že mu dala tři syny a klidně se kamarádila pod jednou střechou s další Sókratovou paní, paní Myrtó, která byla také o mnoho mladší, než pán domu.
Dalo by se říct, že Sókratés vůbec nijak složitý život neměl.
Měl dvě manželky, tři syny, o kterých se sice dějepisci často zmiňují jako o poněkud duchem mdlých, ale měl hezký dům a požíval všeobecné úcty.
Učil mladé hochy, ke kterým měl velice blízko a nechal se i slyšet, že jediná skutečná láska může fungovat jen mezi mužem a mužem, ale podle dostupných informací, miloval své žáky pouze platonicky.
O tom, že měl rád svou manželku, svědčí vlastně i fakt, že s humorem sobě vlastním komentoval i moment, když mu jeho namíchnutá choť vylila na hlavu nočník. Doprovodil slovy „ano, po hromu zpravidla přichází déšť“.
Mimo jiné si také myslel že:
„Ideální manželství má dva předpoklady, muž musí být hluchý, žena slepá.“
Sókratés
A já myslím, že to byl velký myslitel. :buba:
Bohužel se mu všechno pokazilo rokem 404 před Kristem, když Atény prohrály v peloponéské válce.
Sókratés byl obviněn, že kazí mládež a že je to neznaboh a byl uvězněn.
Přestože jeho obhajoba, vstoupila do dějin, jako jedna nejlepších obhajovacích řečí vůbec a přesto, že jeho rétorika a mluvnické obraty i logické a velice kvalitní řečnění, trvalo bez mála dvě hodiny, byl Sókratés odsouzen k smrti.
Myslím,že to byl právě on, kdo tak proslavil bylinku zvanou bolehlav.
Do jeho cely, kde s ním byly i jeho ženy, rodina a nejvěrnější žáci mu pohár odvarem z bolehlavu přinesl žalářník.
Bez jediného slova, ho starý,jedena sedmdesátiletý filozof uchopí a na ex vypil.
Následně v poklidu požádal ženy, aby opustily celu.
Nešťastná Xantippa se ještě ohlédne a v slzách křičí:
„Umíráš neprávem!!“
„A byla bys raději, kdybych zemřel právem?“, otáže se Sókratés, ale to už mu zjevně není moc dobře a musí se posadit.
Přítomné muže ještě stihne napomenout za pláč slovy : „Ženy jsem kvůli tomuhle poslal pryč“.
Pak v klidu zemře.
Už o pár let později Atény litují.
Sókratés je, jak bychom dnes řekli plně rehabilitován.
„Nyní je čas – pro mě, abych zemřel, a pro vás, abyste žili.
Pouze Bůh ví, kdo z nás je na tom lépe.“
Sókratés
Přestože se mnozí v průběhu dějin domnívali, že celá osobnost Sókratova, je jen výplodem fantazie pana Platóna, byla existence tohoto mudrce dnes již prokázána a všeobecně je historiky pokládána za nezpochybnitelnou.
A to je prima.
„Kdo chce hýbat světem, ať nejprve hýbe sám sebou.“
Sókratés
Budiž nám moudrý Sókratés, muž, jehož myšlenky nikdy nezemřely a jsou stále mladé, učitelem i dnes. Sókratés má myšlenku pro každého z nás. Já mám ráda tuto.
„Orel neloví mouchy.“
Sókratés
Krásný den!
Michaela Kudláčková
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
