Za týden budeme mít Svatou Matku Terezu. A co to změní?

Asi by se musel stát větší zázrak, nežli prožila Monica Besra, kterou modlitba k Matce Tereze vyléčila ze zhoubného nádoru, aby současný Papež změnil rozhodnutí. Za týden, den před výročím úmrtí Matky Terezy, bude patrně papež František na Svatopetrském náměstí v Římě tuto ženu svatořečit. I přes pochybnosti z některých stran. Zdali je to dobře, ví jenom skutečný Bůh, takže bych to nechala tak…

Jenom se nad tím dnes zamyslím, protože je to zajímavá informace, bude to velká sláva a bude to masová záležitost, takže nebude asi člověka, který by tento velký počin nezaznamenal.

Tisíce lidí budou mít postaráno o výlet a budou rádi, když je ve jménu Všemohoucího nikdo neušlape. Ale za ten duchovní zážitek to zřejmě stojí.

Ať.

Akorát nechápu, proč má tolik lidí, stran a uskupení zprava i zleva nyní potřebu, zaujmout k tomu aktu nějaký zásadní postoj.

Proč?

Vždyť jediné, co v takovém případě udělají, je, že se vyprofilují jako skalní zastánci jedné, nebo druhé propagandy.

Zůstat ve středu se dnes u činných a významných lidí nenosí a jak by se pak popasovali s tím, že jim je vlastně jedno, zdali se ikona milosrdenství a předobraz zbožnosti, celoživotní panna a symbol charity stane, nebo nestane svatou.

Osobně si myslím, že v nebi je místa dost pro všechny a jen Bůh ví, komu co opravdu patří.  

A Boha politika nezajímá.

Ani peníze, ani moc. Peníze nepotřebuje a moc má. Je totiž všemocný.

ON jediný.

Ačkoli nejsem věřící, nejsem ani ateista, takže vlastně můj středový postoj je docela kompatibilní s mou filozofií a systémem víry.

A tu mám proto, protože o existenci některých mocnějších věcí na tomhle světě, nebo možná ve vesmíru, protože třeba jsou univerzální, jsem se přesvědčila.

A nebylo to v kostele, ani na Svatopetrském náměstí v Římě, kde jsem sice byla, ale Boha bych tam fakt nehledala, a ani jsem k tomu nepotřebovala kněze a peníze.

Viděla jsem skutečné zázraky, zažila jsem je, cítila je a rozhodně to nebylo o vykonstruovaném zázračném uzdravení ženy, která v reálu neměla zhoubný nádor, ale nezhoubný a vyléčili jí lékaři, nikoli modlitba.

Ačkoli, pokud v uzdravení po zbožné pomoci jeptišek skutečně Monica Besra věřila, pak lékům, které jí byly podány jedině pomohla a to je fajn.

Takže zase je to onen střed.

Ale přiznám se, že zrovna Matku Terezu jsem během života sama sobě předestřela jako symbol dobroty, sebeobětování, soucitu, péče a laskavosti.

Ano, možná i proto, že její pověst předešla jí samotnou a není člověka, který by její jméno neznal.

A protože už to tak v životě mám, že se moji dobří Andělé postarají o informace, které mám dostat v nějakou chvíli, abych se někam posunula, nepřekvapuje mě, že jsem týden před tím, než se moje ikona milosrdenství stane jedním ze svatých, viděla tohle:

Jestli jsem ji zavrhla? Změnila názor? Jestli jsem zklamaná? Jestli teď s jejím svatořečením nesouhlasím?

Ale vůbec. Proč taky?

Přesto jsem ráda, že jsem to viděla – „náhodou“.

Kdybych si myslela, že náboženství je čistota sama a ti, kdo ho produkují, udržují a tvoří, nejsou de facto politickou stranou, že to není byznys jako každý jiný, kdybych nevěděla, že tu jde o moc mnohdy víc, než pomoc, kdybych věřila, že každý, kdo se modlí, je hodný, asi bych byla z dokumentu buď rozhořčená, nebo psychicky vyřízená.

Ale nejsem. Jsem ráda, že jsem se k tomu nachomýtla a je mi i jasné proč teď.

Babička často opakovala slovo „zaslepenost“.

Vlastně mě tohle provázelo celé dětství, a nešlo zdaleka jen o víru.

Ale i o politiku, vztahy…

Málokdy jsem vůbec jako dítě pochopila rozsah toho, co sděluje, když tenhle termín užila. Dochází mi to až postupně a vlastně pořád.

Jakmile otočím hlavu celou jen jedním směrem, nikdy v životě nebudu schopna vidět celek.

Vždycky uvidím jenom půl celku.

A to nechci.

Beru jako holý fakt, že Monicu Besru vláčela církev všude možně, že jí naslibovali hory doly, finanční podporu, kdo ví jakou další podporu a ona za to vykládala o zázraku, což mi přijde vůči lékařům, kteří také – TAKÉ (!) pomohli velice nefér, aby se nakonec na ní celá slavná církevní obec vybodla, a ona je nadále chudá jako kostelní myš a celá její rodina zázračně hladoví.

Beru jako fakt, že charita ať už ta za rouchem a křížem, nebo jakákoli jiná chce za dávání rozhodně i dostávat a že žádné dobrodiní konané komerčně není namířeno prioritně k potřebnému.

Dívám se na to, jako na Měsíc.

Luna je nádherná, romantická a z mého místa shora září.

To, že vím, že je ve skutečnosti temná, že žádné světlo neprodukuje, jen odráží, a že jde o planetu, přirozený satelit, složený z hornin a kovů, na jeho romantické podobě, kterou pro mě má, nic nemění.

Prostě Měsíc nesvítí, ale hezky se na jeho „světlo“ kouká.

Matka Tereza byla lidská bytost, žena s charakterem a jen ona věděla, proč co dělá, s jakými pohnutkami, s jakým cílem, co skutečně cítí, do jaké míry soucítí, jak je zbožná, jak je čistá, férová a ctnostná.

Stokrát by byla prohlášena za svatou, nestane se ničím víc, než byla.

Žádný člověk na světě nedokáže stvořit vyšší, božskou formu vědomí.

Ani žádný papež ne.

Jen skutečný Bůh.

A jen On ví komu, kdy a proč.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]