O mezilidských vztazích na vesnici se říká, že si lidé vidí do talíře. Takhle v nadneseném významu to není moc pěkná vlastnost. Vlastně říká, že koukáme cizím lidem tam, kam se nos normálně nestrká. Zvlášť, když je nám po tom kulové. Ale kouknout do cizího talíře tak nějak doslova, není vůbec na škodu. 

Kdybyste totiž posadili skupinu lidí ke stolu nad talíř stejného jídla, každý ho sní posvém. A to nám může o člověku leccos prozradit. 

Tak například takový masař.

Omrkne servírované jídlo, vytipuje nejlepší část, nejčastěji to bývá právě plátek masa, který pečlivě odstrkuje, objídá a obškrabuje, až mu na dokonale vylízaném talíři zbude jen a pouze ona flákota.

Tu pak labužnicky vychutnává jako závěrečný potlesk po premiéře. Takový lidé jsou skutečnými požitkáři v životě.

Dokáží si vychutnávat nejen požitky a slasti života, ale i zasloužený výsledek tvrdé dřiny a poctivé práce.

Jsou to zemití lidé se silnou orientací na výsledek a zisk.

Bohužel mohou být někdy na ekonomický efekt nebo jasnou definici vlastnictví fixováni přespříliš. Rozhodně je ale úžasné se vedle takového člověka alespoň chvíli nacházet a moci pozorovat jeho požitkářství.

Jsou to praví umělci v této disciplíně.

Protějškem u slavnostní tabule jsou jim třídiči.

Předloženou krmi pečlivě roztřídí bez ohledu na velikost jednotlivých součástí jídla dle druhu. Sranda je, pozvat někoho takového na rizoto.

Napřed vyzobe hrášek, vyjí nakládanou řepu, vidličkou vysvobodí kousky masa….jestli dáváte do rizota kromě rýže ještě něco víc, doporučuji počítat do deseti a odstranit ostré příbory.

S takovým třídičem se zapotíte i v životě.

Má rád řád a pořádek. Nejlépe ten svůj, protože jen ten je správný a logický.

Takový chlap nemusí být vůbec špatný, určitě totiž nebude bordelář.  Anebo bude, ale ve své garáži bude mít šroubováky vyrovnány od nejmenšího k největšímu.

Může to být ale i systematik, pohodář a člověk, který pro vás hory přenese…ale jen dle předem promyšleného plánu.

V životě i u stolu mne nejvíc dostanou tzv. šlichtéři.

První, co spáchají na sebenáročnějším pokrmu je šlichta, kaše, ve kterou promění vidličkou či lžící cokoliv, co na talíři dostali.

Bez ohledu na to, jak cizokrajný název večeře má, nebo kolik z výplaty na ní padlo. Prostě sodoma gomora.

Klid.

Tito lidé nejsou ignoranti, pouze chaotici, kteří svou neschopnost zorganizovat život či oběd vystavěli na piedestal coby pozitivní vlastnost a libují si nuceně v anarchii.

Pokud do svého eintopfu zakomponují i salát nebo kompot, rychle pryč.

Tedy pokud nemilujete zmatek stejně jako oni.

Dělání několika věcí naráz je jim naprosto vlastní, stejně jako jejich nedodělání.

Nemusí být vždycky všechno ale černé.

Jsou to lidé připomínající živelnou katastrofu, která stravuje celé okolí. Než vás tenhle tajfun semele, minimálně vás zvedne ze židle a poodnese o kus dál.

Je dobré vědět, kdy už fouká moc a je lepší se schovat.

Milý potrhlík je fajn.

Jako matka jsem narazila i na detektory.

V podstatě jde o to, že se takový jedinec zasekne vůči jistému druhu potravy a tu důsledně selektuje z jakéhokoliv jídla, které před něj položíte. Je schopen vypátrat i její mikroskopické zbytky a začít vřískat jak bezpečnostní rám na letišti.

Takové rizoto je úplný detail.

Když se dcera pokusila vypitvat hermelín z hermelínové pomazánky, byla jsem krůček od domácího násilí.

Sirény jsou pak na denním pořádku.

Takový detektor si i v běžném životě stanovuje markanty, na kterých lpí, a které naopak odmítá. Důsledně požaduje to své a máloco s ním pohne. Dobrá zpráva je, že ne vždy to je jenom manýra.

Mnohdy má pro svůj postoj dobrý důvod a nehodlá ho proto jen tak měnit. Má hodně dobrých důvodů, takřka pro cokoliv.

Je to člověk s názorem.

S názorem na všechno, za kterým si jde.

Kolikrát i přes mrtvoly.

Alespoň se s takovým člověkem nenudíte.

Důležitou skupinkou jsou pak geodeti.

Mají všechno perfektně rozměřeno. K bramboru napíchnou odměřený kousek masa a adekvátní díl zeleniny.

Nic víc nic míň.

S posledním kouskem přílohy polknou i poslední kousek masa a zůstane prázdný talíř.

Život s takovým člověkem je fajn.

Ví, co dělá a proč a co bude dělat za týden či čtrnáct dní. Prostě pozitiva, sociální jistoty a za pět let dítě nebo dovolená v Jugoslávii.

Pozor, tohle jídlo může být trochu suché a zaseknout se v krku.

Pokud vám ale nedělají dobře turbulence, budete se po jeho boku tetelit. Takový klidný přístav bez vln.

Bude to chtít ale vlastní motor, aby vás tohle bezvětří neusmažilo.

Z posledních hlavních skupin jsou velmi výrazní pikadoři.

Jídlo v prvním kroku rozporcují na drobná sousta. Celý talíř.  A pak pouze vidličkou úsečně nabodávají a polykají jednotlivé kousky.

Rozhodně to nejsou žádní povrchní frajeři.

V životě se umí podívat lecjakému problému na zoubek a nikdy před ním neutíkají. Mnohdy se v něm ale pitvají déle, než by nám bylo milé.

Kolikrát se šťourají ve věcech, do kterých by šťouráno být ani nemělo nebo nemuselo.

Zkrátka všechno řeší.

Určitě vás ale nenechají na holičkách. Zajímají je i vaše problémy a jsou ochotni je řešit.

Rozloží je na prvosoučástky a jednu po druhé odstraní z vašeho života.

Samozřejmě skupin a podskupin může být ještě víc a některé se prolínají.  

A to nemluvím o rozdílech v kultuře.

Například u asijského jídla nemám situaci dostatečně zmapovanou.

V klapotu hůlek a způsobu srkání nudlí jsem zatím analfabet.

I úchop pizzy je mi nečitelný stejně jako kebab v housce.

Pokud si tedy chcete někoho otestovat, zkuste maminčinu svíčkovou nebo staré dobré vepřo knedlo zelo.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]