O tom, že všeobecně podceňujeme znalosti, schopnosti a technickou úroveň našich dávných předků, že jsme pravděpodobně na obrovském omylu, co do vývoje a stáří lidské rasy na téhle planetě, pochybuje dnes už málokdo. Moc mě mrzí, že se věda z velké části zabývá vším možným, jen ne objevováním nás samých…

Jsem přesvědčena, že pokud by se stejné množství vědecké energie investovalo do skutečně nesmírně zajímavých a sporných otázek i tajemství, jež skrývá tahle planeta, její historie i historie lidstva, byli bychom mnohem dál.

My ale vysloveně ztrácíme čas a ve snaze se obohatit, sami sebe ochuzujeme.

Umělá paliva, mobilní komunikace, klonování, genetické úpravy potravin, zvyšování rychlosti dopravních prostředků a všechno to, čemu se věnují obrovské finanční prostředky je NIC ve srovnání s tím, co bychom objevili, kdybychom prioritně neobjevovali to, co je ekonomicky zajímavé.

Přeskočili jsme se.

Nás nezajímá jak, z koho a kdy jsme vlastně vznikli. Nezajímá nás to po vědecké stránce. Nemáme čas zkoumat vlastní kořeny a rodokmen lidstva.

A dokud tak neučiníme, doopravdy nikdy nevyspějeme.

Bohužel.

Budou z nás přetechnizovaní, HISTORIČTÍ BEZDOMOVCI.

A tak ti, kdo se nejvíc ptají, ale nemají patřičné prostředky a finance na výzkum, jsou obyčejní lidé a laici.

I když myslím, že v případě následující záhady, je možná lepší, že zůstává záhadou.

Píše se rok 673 a syrský uprchlík Kallinikos z Heliopole objevuje, nebo dost možná dokonce opisuje podstatně straší recept z vzácného obsahu Alexandrijské knihovny. S jejím zánikem pak přichází lidstvo o mnohem víc pokladů, které jak se zdá, již nebudou nahrazeny.

Kallinikos své adoptivní zemi, kterou je slavná říše Byzantská, ale stihne předat objev, který z ní na dlouhou dobu učiní říši naprosto neporazitelnou.

Nikdo na celém světě nevlastní ničivější, hrozivější a silnější zbraň.

Nikdo nedokáže protivníka doslova pokropit směsí, která se prakticky nedá uhasit, a která je schopná hořet na vodě i pod ní.

Substance, kterou Kallinikos vyrobí, dává Konstantinopoli, dnešnímu Istanbulu, schopnost zlikvidovat jakéhokoli nepřítele jak na zemi, tak i na vodě.

Stačí, aby se k hradbám říše přiblížil kdokoli, například Arabové, kteří tak učiní roku 671 a obránci už plní nádoby s tajemnou látkou a vrhají je dolů.

Zvětšovací obrázek

Při styku látky se vzduchem se ozve hrozivé burácení a vše je v jednom plameni.

Byzanc je nedobytná.

Ani na vodě nemají nepřátelé šanci.

Ještě ze 13. století se dochovalo vyprávění jednoho z francouzských vojáků, který vzpomíná na neúspěšné křižácké tažení proti Konstantinopoli.

„Hluk, který to tropilo, byl jako hřmění a jevilo se to jako drak… záře byla taková, že jsme mohli vidět drobnosti tak jasně, jako za dne“ .

Zřejmě pomocí dmychadel byla směs pak přímo stříkána například z lodí na ty nepřátelské, které se okamžitě vzňaly. Směs hořela i na vodní hladině i pod vodou.

Zvětšovací obrázek

Jenom Řekové tehdy věděli tu zásadní věc.

Źe uhasit šla substance poměrně snadno a efektivně. Octem nebo močí.

Až roku 1453 přitáhlo na Konstantinopol takové množství Turků, že podlehla i s „plamenomety“.

Recepturu na výrobu tajemné směsi, však Konstantinopolští dobře schovali, nebo se možná ztratila.

Nebyla však dodnes vyrobena a nemáme tušení, z čeho se skládala.

Existuje jen spousta dohadů. A také dobových kreseb.

Když se nad tím zamyslíme, měli lidé v roce 673 k dispozici zbraň, za kterou by se nestyděla ani dnešní armáda.

Kde jí vzali?

Složení nemohlo být složité a ingredience nemohly být vzácné.

Jestliže byli schopni Řecký oheň stříkat po nepřátelských lodích, a z hradeb v takovém množství, pak musela být výroba a doplnění zásob snadné a potřebné přísady dostupné.

Co je schopné hořet ve vodě a vznítí se při styku se vzduchem?

Co lze uhasit otcem, či močí?

Co je společné octu a moči?

Vypadá tohle jako zbraň z roku 670?

Zvětšovací obrázek

Jak to, že dodnes neznáme způsob, jak řecký oheň vyrobit?

V případě řeckého ohně a s vědomím, jaký je obecně charakter dnešního člověka, je to velice dobře.

Globálně jsme ale vedle jak ta jedle nejen v případě řeckého ohně a tím v případě schopností a inteligence dávných civilizací.

Kdybychom se vzdělávali a věnovali energii objevování vlastní historie, nekroutili bychom dnes totiž zřejmě hlavou nad:

* Lebkou starou více, než 40 000 let, nalezenou v Etiopii, na které je jasně patrný čistý průstřel 9mm v oblasti spánku.

* Nad krásným dřevěným modelem letadla i s ocasními kormidly a kabinou ze 3.století před Kristem.

* Nad mechanickým počítačem z 1. století před Kristem.

* Nad 400 milionů let starým pískovcovým kvádrem ze Skotska, ze kterého po jeho rozbití koukal na užaslé vědce naprosto celý, výstavní, 8 centimetrů dlouhý, parádně vyvedený hřebík. Na prvohory docela výkon.

* Nad souborem 62 básní, ve kterých si četl asyrský král Aššurbanipal v roce 685 před Kristem.  Co je na tom? No, oněch 62 básní bylo sepsáno na tabulce velikosti poštovní známky!!! Takže, pan král buďto nebyl člověk, nebo měl velice kvalitní lupu. A nejen on, i ten, kdo básně psal.

* Nad Egyptským papyrem, nalezeným v Luxoru, v němž staří egyptští učenci z faraonova dvora podávají zprávu o stavbě lidského těla, pozor včetně jeho 46 chromozomů!!!

Kdybych pokračovala, vinul by se vám článek až do klína…

Také vás napadá, že jsme si vlastní historii, kterou učíme děti ve školách, ze zoufalství a díky nedostatku času se jí zabývat, z větší části prostě vymysleli??? 

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]