Nikdo není zbytečný, i kdyby tak vypadal

PŘÍLOHA NA VÍKEND
Dovolte mi dnes v příloze a pro víkendové čtení takovou malou úvahu. Snad se vám strefím do vkusu. Často se zamyslím nad hláškou, kterou často slýchám. Zpravidla v souvislosti s lidmi, kteří neudělali nic moc pěkného, nebo jednoduše zdánlivě neudělali vlastně vůbec nic, co bylo možné pokládat za přínos.

Popřípadě se takové hodnocení týká lidí, kteří z našeho pohledu žijí jakoby lichým způsobem života.

Je ošemetné tvrdit o někom, že je tady zbytečně.

A to i přes to, že u některých lidí či komunit by se to přímo nabízelo.

Protože prostě někteří převážnou většinu svého času tráví tím, že škodí, ničí a komplikují život ostatním.

U těch je asi nejtěžší přijmout myšlenku, že ani oni tady nejsou jen tak naplano.

Ač to není vidět a je to težké pochopit.

S pohledu Universa, z pohledu jakéhosi vyššího řádu, o kterém jsme často mluvili, a který daleko přesahuje naše chápání a schopnosti pojmout ho jako celek, má ale naprosto každý tvor na téhle planetě a ve vesmíru, význam.

Jenom ho mnohdy nevidíme.

Někdy ho ale vidíme mnohem později, či poté, co se o významu bezvýznamného tvora přesvědčíme.

Nebudu zdržovat hmyzem, který je potravou pro další živé tvory a ti jsou zase potravou pro jiné, až nakonec dojdeme k člověku a jeho potravě, bez které by těžko žil, ale je dobře si to alespoň uvědomit.

Zaměřím se na lidi.

Na nás.

Na každého z nás.

O svém významu a mnohdy nemalém, často ani nemáme tušení.

Představte si, že už jste mohli několikrát ve svém životě někomu zachránit život.

Nevěříte?

A co když to byl právě váš úsměv, který jste věnovali v metru někomu, kdo měl původně v úmyslu vystoupit na Vyšehradě a zkrátit si to do Nuslí, protože zhodnotil, že jeho život němá smysl, že nikoho nezajímá.

A vy jste se na něho usmáli.

Co když vystoupil a vrátil se domů, protože mu došlo, že někdo byl na něho přeci jen milý?

Kolikrát jste svou, z vašeho pohledu bezvýznamnou větou, věnovanou nešťastné kamarádce odvrátili něco, co by za chvíli udělala?

A vy o tom nemáte ani tušení.

Co když jste nabídkou, že někoho svezete, zabránili nehodě, která by ho potkala?

A kolikrát tohle udělal někdo vám, aniž by to on tušil a vy také?

Kolikrát se stane, že člověk jede autem a před ním se doslova plíží, nějaká stará stodvacítka, která se prostě nedá předjet.

A víte jistě, že tenhle coural, kdyby tam nebyl, že by za zatáčkou neskončil váš život po srážce se srnou, která díky tomu zdržení v klidu přešla?

To byly příklady imaginární s nádechem „co když“.

Mám v záloze po zralé úvaze i konkrétní.

Co by se asi tak stalo, kdyby celkem bezvýznamná žena nepotakala muže, se kterým zplodila vedle jiných dětí i Adolfa Hitlera?

Nevypuklo by nejmasovější vybíjení lidí novodobé historie. Netušili bychom, co je to vyhlazování statisíců nevinných, neměli bychom memento, které nás svojí krutostí ve finále posunulo morálně o velký krok kupředu.

Nevěděli bychom, co se už nesmí opakovat.

Cosi v nás by se neuzavřelo.

Dala jsem ten příklad proto, že jsem už mockrát slyšela právě v souvislosti s tímhle člověkem termín „zbytečná bytost“.

Kdepak.

Nikdy nemůžeme vědět, kdo a čím je tu potřeba.

A naprosto nikdo a nic tady není zbytečně.

Poslední příklad:

Potkáváme je na každém rohu.

Jsou anonymní a žijí si jen tak. Jen tak si chodí, smrdí, hrabou se v popelnicích a nás v zásadě tak trochu odpuzují.

Nechávají po sobě dopité krabice od vín a povalují se po lavičkách.

Nejednou jsme viděli takového zbytečného jedince přehozeného přes okraj kontejneru.

Zbyteční.

Ale jednomu z nich bude jednou mladá dívka a později žena jménem Anička vděčná za svůj život.

A to doslova.

Myslel, že v kontejneru naříká kotě.

Ano, i zbytečný bezdomovec vybírající popelnice…

Do té doby bezejmenný a pro mnohé zbytečný muž.

Pro ni strážný Anděl, člověk, který jí umožnil nezemřít.

Možná tahle Anička jednou přivede na svět dítě, člověka, který možná v budoucnosti vynalezne lék na rakovinu, odvrátí další válku, nebo jen někomu řekne něco, co mu změní nebo zachrání život.

A na začátku je obyčejný  bezboud, který vlastně vůbec nikoho nezajímal.

Nikdy nevíme, pro koho a pro co jsme důležití.

Nikdy nevíme kdo je důležitý pro nás.

Máme možnost přistupovat k lidem a všem životním formám jako k něčemu, co je významné už jen svou existencí a působením na okolí.

Nebo si můžeme myslet, že důležité je jen to, co je důležité pro nás.

Můžeme mít hranice a omezený výhled.

Nebo můžeme vidět a vnímat obrovský, nekonečný prostor i možnosti.

Nemusíme mít některé tvory rádi, ale dobře je si uvědomit, že zbytečná bytost neexistuje.

Přeji vám krásný víkend.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]