Nejlépe prodávají prdele, řev a zrůdy

Žijeme ve zvláštní době a asi jsme si na to už i zvykli. Tedy mnozí určitě. A zjevně je hodně těch, kteří bez příkazů, agrese, nadávek, vulgarit a řvaní ani pořádně nenakoupí, nebo se ani nepobaví, nezrelaxují, naplno nežijí. Jo, jsem naštvaná, ale tak to asi má být. Líbí se vám titulek? 

Ne??

Ale klikli jste, co?

Už jsme se tady mnohokrát bavili na téma móda v reklamním průmyslu.

Povídali jsme si o tom, že re – klama nemá s pravdou nic společného, což každý zadavatel ví, ale je mu to šumák, protože potřebuje peníze.

A tak se spolehne na dobrého a hlavně hodně vytočeného scénáristu a dostatečně kvalitně sjetého tvůrce, kteří vytvoří reklamní spot, vykazující momentálně velice oblíbené a zjevně obchodně funkční řvaní, nadávky, bitky, střepy, bomby a chtělo by se mi, aby to mělo moderní kabát, říci, prostě „p*dele, krev a střeva“.

Je jasné, že žádný dnešní slušný chlap si nevšimne „Old Spájsu“, dokud na něj nebude nepříčetně řvát z obrazovky nadopovaný černoch.

Ten musí ještě vykazovat prvky hororu, protože kdo chce kvalitně vonět, musí se napřed zřejmě pořádně podělat.

A když mu pak tříruká černá obluda ve stylu vetřelce s mluvícím, pardon, řvoucím žaludkem přikáže, aby koukal přestat blbnout a ihned si koupil výrobek, je zákazník rozhodnut.

Přestal blbnout, zblbnul.

Osobně mám z toho netvora střevní potíže, a když vidím červený obal, chce se mi plakat a koupit půl kila vália.

V drogerii se zmíněnému regálu pečlivě vyhýbám, aby to na mě z něho neskočilo, nepokousalo nebo přinejmenším neseřvalo na tři doby.

Děkuji Bohu, že když jsem byla malá, hopkalo po obrazovce vejce a reklamy byly mdlé, ale na druhou stranu, z  “triola, triola, triola” netrpím doživotní koktavostí.

Jestli vám dítě rozmlátí v kuchyni všechno, co rozmlátit jde, je to samozřejmě proto, abyste nakoupili nové nádobí.

Vždyť je samo sebou, že před nákupem je potřeba všechno roztřískat a ideálně, když to udělá naše ratolest, a my budeme s úsměvem přihlížet, jak je to dítko šikovné.

Rodiče to totiž dnes tak dělají.

Každá hospodyňka dále ví, že nic neprodá mycí prostředek na pekáče lépe, než leknutí a pr … prdel.

A ví to i tvůrci reklam, protože jednoduše sledují společnost a její priority, její celkové nastavení, filozofii, zájmy, styl a náladu.

A mají pravdu.

Řveme na sebe na ulicích, doma, ve školách… nadáváme si a plísníme se všude, kde to jenom jde.

Těžko by měla sledovanost oblíbená reality show, kdyby tam někdo nehulákal, někdo se nezhroutil, neplakal a nekopal do nábytku.

Ani bychom si nepustili talentovou soutěž, kdybychom se netěšili, jak tam někdo někoho poníží, jak se tam někdo ztrapní, jak tam někoho urazej a vyrazej a on pak bude plakat.

Zbožňujeme a volíme politiky, jejichž slovník připomíná rétoriku z nápravně výchovného ústavu a záznam ze sněmovny nás zajímá jen tehdy, když tam někdo někoho pošle do hajzlu, případně ho alespoň degraduje. Ideálně inzultuje.

Kdyby ho i defenestroval, strhlo by to televizní satelity z oběžné dráhy k zemi.

Pokud se někdo ohradí a čirou náhodou ho ještě nepřevychovalo všechno kolem něho, od reklam až po vládu, tedy se osmělí a vyřkne cosi o mírové cestě k řešení, nenásilí, přičemž u toho neřve jako kráva, je debil.

Chápu, že nesvéprávný sluníčkář, co hledá, jak si bez p*dele něčím umýt „pekáč“, beze stresu zvolit antiperspirant, s rozvahou koupit talíř a nechat se pojistit bez usmrcování ptáků, není v dnešní době tou hlavní kupní silou, ani určující jednotkou.

To by dnes nikdo nic neprodal, nikdo nikoho nevolil, zkrachovaly by všechny televizní stanice, všechna nakladatelství novin a redakce internetových serverů.

Koho dneska tankuje si jen tak popovídat, či přečíst o něčem pozitivním?

Kde není konflikt, tam to nežije, kde se nenadává, tam je nuda…

Dokonce i tam, kde jsou všichni pořádně rozpálení do běla a nadává se na jedno téma, to brzy omrzí…

… kde je souhlas, není konflikt.

Dnešní člověk proto hledá prostředí s odlišným názorem, aby se uklidnil tím, že tam naruší klid a vnese názor kontroverzní.

Je tak vychováván.

Stres, smutek a agrese je hlavní kupní silou, prostředkem ke sledovanosti, ke čtenosti, k zábavě, odpočinku, k pohodě…

My prostě potřebujeme, aby se na nás řvalo, nadávalo, přikazovalo, děsilo, vyhrožovalo, abychom si šli byť jen nakoupit.

Potřebujeme pláč, skřípění zubů, ponižování a degradaci, abychom se pořádně pobavili.

Hádat se, aby nám stálo za to diskutovat.

Vyděsit se, abychom usnuli.

Ničit, abychom pořizovali.

Potřebujeme smutek, abychom se smáli.

Neštěstí ke štěstí.

Potřebujeme smrt, abychom žili.

Dobrý ne?

Vlastně pardon…

STRAŠNĚ, PŘÍŠERNĚ HROZNÝ! 

Hele, to je od Toma ze včera:

Jo, to je celé … nikdo ho nezašlápl, nic na něj nespadlo, nic ho nesezoblo, nic se nestalo … prostě v pohodě někam jen tak šel.

Nepoužitelné.  

Tak dobře… tak trochu dramatu, ať je to prodejné … (obrázky lze kliknutím zvětšit)

… a…

Dále jen pro sluníčkáře….

Happy end. 

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]

Brouka zachytil: Tomáš Žebrák