Všechny kultury se k jarnímu zvyku barvení vajec stavěly, jako k oslavě počátku nového života, což je zajímavé, zvláště v případě pradávných afrických kmenů.

Ale je to tak.

Nejdůležitější barvou například pro staré Peršany a také pro antický Řím i Sumery, později Pohany byla červená.

Byla barvou krve, plodnosti a života.

Vejce se barvila přírodnímu barvami a například už indiáni měli ve zvyku vejce vařit.

Jinak to byla nejčastěji vejce syrová, barvená rostlinami nebo barvičkami získanými s krovek nejrůznějších broučků.

Asi k největší dokonalosti přivedli velikonoční vajíčka, tedy mimo dnešních neuvěřitelně šikovných „maléreček“ staří Egypťané.

Ti je rovnou barvili zlatem.

Tak významná byla pro ně velikonoční vejce. Tedy o nic míň, než vrcholky pyramid, které rovněž zářily zlatem.

I Mayové měli v oblibě vejce a tam zase při jarních oslavách přinášelo štěstí vajíčko, které snesla slepička v době pěti „určujících dnů“.

Jak víme, Mayové, kteří jsou autory našeho dnešního kalendáře, měli rovnou tři, zatímco my máme kalendář jeden, ten jejich nejjednodušší, který jsme ještě zjednodušili. (tedy z našeho úhlu pohledu).

Oni měli klasický, občanský, který vlastně používáme dodnes (365 dnů), zemědělský (52 let) a astronomický. (tady je to složité, protože Mayové počítali s nulou a tedy počítali v milionech, jejich vnímání času bylo cyklické, nikoli lineární, jako to máme my, a tak je pro nás těžké pochopit, že astronomický kalendář jim začínal „zrozením Venuše“, což ani nevíme, jaká je událost, ale víme, že to počítali od 11. srpna roku 3114 před Kristem.)

Tenhle kalendář pouze počítá cykly. Svůj poslední ukončili Mayové dnem 13. baktumu. U nás to vyšlo na 21. prosinec 2012 a bylo to po období 5 125 let.

Od té chvíle se počítá věk dalšího Slunce.

Tedy nové Venuše.

(Náš výpočet je ale hodně orientační. Spíše bych předpokládala, že by Mayové souhlasili s ukončením v době, když procházela ve stejném roce Venuše přes Slunce, což bylo 6.6. 2012. Odpovídalo by to mayskému způsobu uctívání právě těchto dvou planet. Tedy jejich logice. Ale kdo ví.)

Každopádně pokud slepice 19. měsíc občanského kalendáře (v těch pěti dnech) snesla hnědé vejce, bylo to vejce šťastné a nejedlo se.

O svátcích „nového života“, tedy Velikonocích, se dalo syrové vypít „na smrt nemocnému“, případně se obětovalo slunečnímu božstvu.

Tehdy se vyrobilo hnízdo na vyvýšením místě a vejce se tam rituálně vložilo.

Pokud tam do východu slunce nebylo, Bohové si ho vzali a bylo to dobře. Jestliže dar odmítli, bylo to zlé znamení a následovalo mnoho rituálů na usmíření…

Prostě, jak vidíte, s kraslicemi je to zajímavější, starší a plošnější, než by se zdálo.

Před přibližně 3500 lety, dali Židé tomuto svátku zase nový význam, a to svým svátkem Pesach, což by šlo přeložit jako ochránění, ušetření, a ten byl oslavou vyvedení a osvobození židovského národa z egyptského otroctví.

A nakonec Velikonoce dostaly současný křesťanský význam Kristovou smrtí a zmrtvýchvstáním. Vejce už křesťanské tolik nejsou, ale naštěstí se udržely.

Taky jsem barvila a na něco jsem přišla. Pochybuji, že jsem to objevila, určitě to objevil už někdo přede mnou, ale kdybyste náhodou tak jako já v lednu někam uklidily barvy na vajíčka, abyste je o velikonocích „našly“, pak jste hystericky otočily půl domu a nic, a kdybyste náhodou měly doma barvy potravinářské, jde to taky.

Vedle notoricky známých slupek od cibule barví dobře. 

Přeji vám všem, Popelky drahé, už po páté na tomto magazínu krásné, barevné a veselé Velikonoční pondělí!