Koho maj pověsit, ten se neutopí

Zní to brutálně, to je pravda, ale jde o úsloví velice staré. Svědčí o tom, že jsme si už dávno všimli toho, čemu se říká osud. Karma, chcete-li. Toho, čemu zavilý pragmatik, řekne klidně náhoda. Často proto, že je zvyklý myslet pouze systémem trojrozměrného prostoru.

Když připustíme rozměr čtvrtý, pátý, lhostejno kolik … když chvíli zvedneme oči od těch lidsky důležitých věcí, které jsou zásadní pro náš konzumní směr a zaměření, když se jenom rozhlédneme, musíme to vidět.

 

Chceme – li.

 

Jsem ráda, že se vyskytuji mezi lidmi, pro které nekončí svět za plotem jejich domu, na konci jejich kanceláře, u stavu konta a u televizních novin.

 

Že mám s kým přemýšlet.

 

Dva lidé vyjdou z bodu A a oba míří do bodu B.

 

Oba stejnou rychlostí, ve stejných botách, po stejném terénu.

 

Přesto jednomu spadne před nohy větev, která mu dílem změní směr a rychlost jeho pohybu, vykolejí ho, zatímco druhému, byť se pohyboval stejně rychle, nikoli.

 

Jeden dojde do zamýšleného bodu B, kde na něho spadne trakař.

 

Druhý, ačkoli znevýhodněn, dojde také do bodu B, ale o nějakou dobu později, čímž se stane, že mu na hlavu nic nespadne, protože už to spadlo.

 

Náhoda?

 

Není to tak dávno, co snad všemi světovými médii proběhla tvář muže, který dobíhal a nestihl letadlo, které se pak zřítilo do moře a nikdo nepřežil.

 

Měl kliku … stane se.

 

Za chvíli proběhla médii stejná tvář stejného člověka.

 

Zemřel při banální autonehodě.

 

O tomto muži jsme se dozvěděli díky vynálezu televize, internetu …

 

Takových lidí a příběhů jsou ale mraky!

 

Náhody neexistují, osud ano.

 

Každý den se rozhodujeme, jestli doleva nebo doprava, jestli udělat to, nebo ono … jsou to drobná rozhodnutí, kterými formujeme a ovlivňujeme svou budoucnost.

 

Naše budoucnost je do určité míry tedy výsledkem přítomnosti.

 

Naše přítomnost je následkem naší minulosti.

 

Potud to chápeme dobře, když si myslíme, že náš osud je v našich rukách a závisí na našich rozhodnutích, činech a také slovech a ano, i myšlenkách.

 

Protože myšlenka je jen nevyslovené slovo, slovo je jen nevykonaný čin a čin je měřitelná fyzikální síla, která se pohybuje dopředu.

 

Na začátku činu stojí myšlenka.

 

Banální.

 

A přesto…

 

Dva lidé se stejnou myšlenkou, ve stejném směru, se stejnou rychlostí… a přece jiný OSUD.

 

A to je ta chvíle, ten moment, ten bod, kterého si všimli naši předkové, když k tomu přiřadili ono úsloví z titulku.

 

 

Ne, není to jen v našich rukách.

Není a nemůže být.

 

V duchu hesla: „zachovej řád, řád zachová tebe“ se řídí všechno, úplně všechno ve vesmíru, na zemi, mezi námi, a dokonce i mezi zvířaty.

 

Ano, i zvířaty….

 

Jistě, že lev loví lamy a jistě, že si vybere tu, která běží pomaleji, protože po rovině našich znalostí není tak výkonná.

 

Ale když ono je tam víc méně výkonných… a přesto tahle jedna … zatímco možná jiná, i poraněná a ještě méně výkonná …přežila.

 

A možná se uzdraví a nikdy se kořistí nestane, porodí spoustu malých lam a pak zemře sešlostí věkem…nebo se stane kořistí geparda.

 

Možná už zítra.

 

Osud = řád.

 

 

Cosi, co je tak velké a co tak dalekosáhle překračuje naše možnosti chápání, že se nad tím někomu vůbec chce přemýšlet. A ano, slovo „náhoda“, je v tomto bodě vlastně milosrdné vysvobození od přiznání si skutečnosti, že tomu nerozumíme.

 

Přijmout fakt, že existuje cosi jako karma, osud, který v zásadních bodech, v těch stěžejních prostě nelze ovlivnit žádným naším interním rozhodnutím, je těžké.

 

Vyžaduje to vnitřní disciplinu a určitý systém pokory.

 

Ne nejsme pány vlastního života až do důsledku. Ale nejsme ani plně v rukách nějakého mechanizmu, který by řídil každičký náš krok.

 

Onomu mechanizmu je úplně jedno, jestli budeme vařit k večeři rýži, nebo hranolky….

 

…pokud se nemáme ten den jednou hranolkou udusit.

 

Mechanismu je jedno, jestli lama popojde za chutnou květenou, nebo se spokojí se stepní trávou.

 

Pokud nemá ten den být kořistí lva. Právě ona!

 

---

 

Kolik myslíte, že je lidí, kteří si vezmou z útulku odrostlejšího psa, nadto nečistokrevného, který je navíc mrzák?

 

Kolik, by měl oněmi jednoduchými počty tento pes šancí na hezký život, v porovnání s čistokrevným štěnětem z chovné stanice od rodičů šampionů? Na procenta?

 

A přesto…

 

Jeho osud v tuhle chvíli myslím, co do oné „náhody“ popřel všechna procenta.

 

**(Poděkování všem dobrým lidem, kteří se Edovi skládali na náročnou operaci kyčlí, když byl ještě v útulku.

Je to obdivuhodné!)**

 

 

Vůbec jsme neplánovaly na tu akci Sen zvířat jet…chtěly jsme do kláštera. Když jsme se rozhodly, že tam pojedeme, bylo to kvůli zaběhnutému kocourkovi, kterého jsme tam nenašly.

 

Potkaly jsme ale Edu…

 

Mimo Edy tam byly desítky jiných pejsků, malých, štěněcích, roztomilých…

 

Přesto se pak nemluvilo u Radany o ničem jiném než o Edovi.

 

O týden později měl nový domov. U ní.

 

S chromou kyčlí a bez vyhlídky na medaili z výstavy kříženec roku.

 

I když kdo ví…

 

Nastěhoval se ke dvěma jiným pejskům, kteří všichni mají operovanou nohu.

 

Jestli jsme vybíraly podle toho, který pes má operovanou nohu?

 

Ani jsme to netušily!!

 

Náhoda?

 

Eda je z útulku v Jimlíně.

 

Věděly jsme to, když se spojily pohledy a bylo pomalu rozhodnuto?

 

Ne!

 

---

 

Moje dcera, chtěla před lety krysaříka, když šla hledat na internet.

 

Je snad tenhle báječný špunt krysařík?

 

 

Není… uviděla ho a zamilovala se … do Ječmínka, do jeho příběhu, pohledu nevinných očí… to je jedno, do čeho… chtěla jen jeho.

 

 

Je z útulku v Jimlíně.

 

Náhoda?

 

Má smysl se ptát v kontextu s tím vším, co by se stalo s Ječmínkem, KDYBY nám tehdy nešel internet?

 

Má smysl se ptát, co by se stalo s Edou, kdybychom nejely s Radany dětmi na Sen zvířat?

 

…kdybychom se my dvě před lety “náhodou” nepotkaly?

 

Má smysl se ptát, když se jeden život spojí s jiným, když do osudu jednoho zasáhne cosi v podobě vykonaného činu druhého, zdali to byla náhoda?

 

Není nakonec ono osvobozující slůvko „náhoda“ to samé, co osud, co karma, co řád?

 

Nakonec totiž při definici slova náhoda, dojde člověk k tomu stejnému, protože … zkuste definovat náhodu.

 

Schválně, k čemu dojdete.

 

---

 

To se narodí čtyři potkani. Jedné potkanici v jednom zverexu.

 

Je náhoda, že nějaká žena přijde a jednoho, kterého vůbec nechtěla, protože šla pro kočkolit těsně před zavíračkou, protože se před tím zdržela v Ikei, koupí pět minut před tím, že zbylé tři koupí muž jako krmení pro hady?

 

Co všechno by se muselo nestat, aby se Dalí teď blaženě neválel po střeše nové budky a nemyslel na to, jak je mu vlastně super, a že je tím ŠŤASTNĚJŠÍM potkanem z mnoha…minimálně z těch čtyřech?

 

 

A co by se stalo, kdyby se to nestalo?

 

Kolik věcí by se vlastně změnilo, kdybych se nezdržela, kdybych jela na čas?

 

Bylo by to jen o jednom potkanovi, nebo bych taky třeba jela dřív domů, potkala řidiče na dálnici, který v tu chvíli projížděl, a který, protože jedl zrovna housku, vybočil na pár sekund ze svého pruhu… jela bych vedle něho?

 

Nejela jsem, protože jeden potkan se právě stěhoval za pět minut dvanáct.

 

A řidič na dálnici, měl NAŠTĚSTÍ v té chvíli vedle sebe volný pruh, takže jeho rodina se ho normálně ve zdraví dočkala a mě taky, jenom máme o jedno zvíře, jehož osud se v jedné minutě setkal s mým, víc.

 

Kdybych nebyla na chatě, osud pana kocoura byl by jiný osud Pana kocoura? 

 

 

Kdyby se neztratil Žito, nejely bychom o dva roky později na výstavu, a kde by byl Eda, když ne u Radany?

 

A jaký by měl osud Mománek, kdyby mě nevyhodili z práce, díky čemuž jsou tu Popelky, tedy vy, díky kterým je tu Momo, který přišel “díky” tomu, že mi zemřel Míšánek, díky tomu, že mi ve zverexu prodali špatnou ptačí kaši?

 

 

Můžu pokračovat, ale můžete i vy sami u sebe…vzala jsem osudy zvířat, ale je jedno, zda jsou to milostné vztahy, práce, zdraví, přátelé… JE TAM ÚPLNĚ VŠECHNO A MÁ TO LOGIKU. 

 

MÁ TO ŘÁD.

 

Umíte si vůbec představit, kolik denně ovlivníte vy sami, osudů lidí a zvířat, aniž byste si to uvědomovali, a to jenom proto, že se před tím něco stalo, někdo něco řekl, udělal…? Díky řetězci věcí, drobností, které zůstaly přehlédnuty?

 

Kolik z toho, co zůstalo v minulosti má navaznost o léta později!!!

 

Je vůbec možné, aby svět, život … ať už lidský, nebo zvířecí fungoval na principu pouhých chaotických „náhod“?

 

Jak by pak vypadal svět? 

 

A přišel by vůbec velký třesk a s ním naše planeta a nekonečné množství jiných planet a vesmírů?

 

Byly by vůbec nějaké vesmíry nebýt řádu, kterému se mnozí tolik zdráhají uvěřit, protože je to prostě moc složité?

 

Z pohledu onoho řádu to ale složité není.

 

 

A z pohledu našich předků to také složité nebylo.

 

Prostě, koho maj pověsit, ten se neutopí.

 

OSUD.

 

Michaela Kudláčková

---

[sexy_author_bio]

---