Bezkonkurenčně nejstrašnější model je tento: Se zanícením, patřičnou gestikulací a obrovským nasazením vyprávíte naprosto geniální vtip, při čemž teatrálně mácháte rukama, měníte hlas a vstanete i ze židle, aby vaše etuda dostala patřičnou razanci a… A… NIC.

Posluchač se na vás dívá s jedním zdviženým koutkem jako na blbce a vy si náhle stejně, ne-li o něco „líbivěji“, také připadáte.

„He-he – dobrý, ne?“ snažíte se s nejistým výrazem a rudýma ušima.

„Jo – dobrý,“ praví ten suchar.

Buďte ale klidní, normální je se smát. A člověk se smyslem pro humor si důvod najde vždycky.

I humor je ale o vkusu a je to značně individuální.

Nevím, ale u Fantozziho jsem se zasmála asi dvakrát, zatímco můj brácha se málem počůral. Dost mi nepřijde vtipné, kterak někdo permanentně krká nebo prdí, případně si stříhá nehty do dálky několika metrů, při čemž se strefuje do různých druhů potravin. 

Zato třeba Bláznivá střela mě sestřelila z křesla hned několikrát, Čtyři vraždy stačí, drahoušku mě stály namožené hladké svalstvo, Pane, vy jste vdova rovněž a u Žhavých výstřelů mi museli zavřít okno, abych nebudila lidi, Což takhle dát si špenát a to nejmenuji knihy typu Doktor od jezera hrochů, Nefalšovaná kočka …atd.

Myslím, že nejsem suchar a taky miluji dobrou satiru.

Můj bývalý manžel se nesmál téměř nikdy. Když jsem se zkraje pokoušela vyloudit na jeho kamenné tváři alespoň náznak úsměvu, snažila se, pitvořila, div že jsem sebou nemlátila o zem ve snaze co nejlépe zapůsobit, sklidila jsem suché: „No vidiš.“

Viděla jsem ho se zasmát jen jednou.

To, co ho tehdy rozesmálo, nebylo vtipné. Jeho vkus nesdílí ani jeden další ze šesti miliard obyvatel planety Země. Jsem o tom přesvědčena.

Nabyla jsem dojmu, že je mimozemšťan, a přestala jsem bažit po blízkém setkání třetího druhu.

Naproti tomu mám známou, která se řeže od chvíle, kdy vstane z postele. Stačí jí říct „ahoj“ a pomalu se válí po zemi. U Scary Movie skoro zkolabovala. Mě pobavilo jen „Už zase umíráš“.  

V každém případě je smích zdravý.

• Víte, že člověk, který se často směje, má podstatně silnější imunitní systém, pevnější psýchu, lépe spí a má zdravější srdce?

• Věděli jste, že lidé s vráskami od smíchu jsou druhými pokládáni za důvěryhodnější?

• Překvapuje vás, že muži, kteří se často smějí, mají zdravější spermie?

• Představte si, že ženy, které se často smějí, mají o 34 %menší dispozice k rakovině dělohy?

Docela zajímavé je, že i humor stárne.

Byť pokládám například pana Chaplina za skutečně velkého umělce a komika, humorné scénky, u kterých se naše babičky lámaly v pase, už dnes rozesmějí jen málokoho.

Rovněž tak u pana Buriana je to kus od kusu. „Škeble rybničná“ je bezesporu super, ale už to není na kolaps bránice, jako dřív.

Když mám mluvit za sebe, je humor věc, kterou vedle jídla a spánku potřebuji, abych žila. Není den, a to ani ty, které nepatří ke šťastným, kdy bych si nenašla důvod se zasmát. Až se přestanu smát, budu mrtvá.

Ale míním umřít s úsměvem.

Spolehlivě mě rozesměje černý humor

Směju se příšerně, nahlas a je mi to jedno

Když to zadržuju, chrochtám.

Spolehlivě mě dostane, když se od srdce směje někdo jiný

Když se směje dítě

Směju se, i když je to nevhodné, což je úděl nejen můj. Vím o spoustě stejně „postižených“ jedinců.

Například na vlastní svatbě, protože oddávající koktal. Nechtěla jsem, ale nedalo se to. Bylo to horší, koktal o to víc. Já chrochtala. Máma do mě dloubala. Manžel rudnul a funěl.

Mám taky výživnou vlastnost, začít se smát mnohdy ve chvíli, kdy je někdo strašně vytočený, což ho může vytočit ještě víc.

Například můj otčím, když nadával v sedě, vypadal, jakoby měl roupy, nebo se mu chtělo čůrat, protože se na židli začal vrtět a kývat koleny k sobě a od sebe.

To se nedalo.

Zpravidla jsem odešla z nálepkou debila, co nechápe obsah, nebo drzouna, co je mu to k smíchu.

S Tomášem máme společného kamaráda Zděňka.

Je to Lev. Cholerický, ale férový. A on má neuvěřitelnou schopnost, při nejvyšší míře vytočení, když už to vypadá, že mu rupne hlava, používat v rámci spravedlivého rozhořčení takového výraziva a slovních spojení, že zatímco on se vzteky dusí, posluchačstvo slzí smíchy.

Víte, že v Argentině museli kvůli „epidemii“ smíchu vyklidit školu na dvě hodiny?

Víte, že jedním ze základních znaků a to i podle psychologů a všelijakých láskoznalců, je základním předpokladem úspěšného vztahu, když se partneři „humorně shodnou“?

Jinými slovy: Směje se vašim vtipům? Ano? Tak je to dobrý!

A u humoru zůstanu i v Ranní kávě.

Tam je totiž klasická, velice aktuální ukázka současného černého humoru. Přesně ten příklad, kdy se člověk nad něčím, co v reálu vůbec není k smíchu, zlomí v pase.

Nikoli z obsahu, který je k pláči, ale z formy, která je brilantní.

Ale je to o vkusu.

Já osobně, kdybych měla rovnátka, tak jsem „s nimi dlouze tloukla o lino“.

Uvidíme, co to s vámi udělá.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]