Ještě jeden předvánoční tííípek! Už to asi nestihnete, ale přesto.  Zachumelená knížka. Tak tohle mě zaujalo ve změti čtiva v knihkupectví a neodolala jsem, abych si na obálku alespoň nesáhla. Jestli náhodou není „plastická“. Není… Ovšem ani uvnitř se zklamání nekoná. Pohádky, které bych jako dítě milovala. Krátké, milé, psané přesně tak, jak děti přemýšlí. Tak tohle se Jiřímu Kahounovi povedlo. O to víc, že si celé knížečky vážím i proto, že on sám je také AUTOREM ILUSTRACÍ.

A to je sen, ke kterému mám od srdíčka blízko.

Tuhle informaci jsem si ovšem našla až po přečtení pohádek, což bylo jistě dobře, protože jinak bych celé knížce začala notně nadržovat.

Ale ono by k tomu možná ani nedošlo.

Hned první pohádka. Malý myšáček vidí poprvé v životě hvězdičky.  Tak mu učarují, že když potom začne padat sníh, ten malý hlupáček si myslí, že padá hvězdička. Nadšeně jí nese mamince, ale ona, ta studená hvězdička… zmizí… roztaje…

Myšáčkova maminka se shovívavě usmívá jeho naivitě, ale myšáček si stejně dál myslí, že to byla hvězda….

No řekněte sami, nad takovou pohádkou musí zaplesat každé dětské srdíčko. Takovou tou maminkovskou něhou, tím, co dnešním pohádkách – zejména těm televizním, už docela dost chybí.

Je to takový hladivý návrat do dětství.

Ale nejen s myšáčky. Ale také s havrany, medvědy, sýkorkami nebo jezevci… prostě celá ta lidskému oku spíše utajená příroda, svět zvířátek tu ožívá ve čtyřech oddílech, ve kterých se  jemně a sotva znatelně oddělují různé stupně zimy, chumelení a vánoční nálady.

Velmi hezky byla vybrána i ukázka na obal knihy, místo anotace. Tady se zase dostáváme do rodiny ježečků, když babička s vnoučkem robryndali společnými silami mísu se sněhem a bylo po pusinkách. Babička plakala, ale ježeček to vymyslel – nejsladší vánoční pusinky jsou přece ty opravdové – pusinkové! A takové ježčí políbení hned dostává romantický nádech!

A v knížce stále chumelí…

Miloučké a krátké pohádky, přečtení nezabere víc než dvě minuty, to je krásná chvilka přesně do postýlky.

Ilustrace Jiřího Kahouna

Nemůžu tenhle fakt opomenout. Ani kdybych chtěla.

Ilustrovat si vlastní knížku je pro každého autora psaného textu velký svátek.

A pro čtenáře to znamená jediné. Je tu téměř na sto procent na obrázku právě to, co viděl sám autor,
když příběhy vymýšlel.

A tady je to dovedeno k dokonalosti ještě tím, že přímo miluju ruční práci při tvoření obrázků. A tady je! A je vidět!
V tom, čemu by někdo řekl drobná nedokonalost, přetažení nebo nedotažení.
Pro mě je to znak lidské teplé ruky, která s láskou a nadšením obrázek kreslila. Pro sebe… a pro děti.

Takže tohle je stoprocentní Jiří Kahoun. A jestli tedy ještě můžu takhle na rychlo doporučit jednu knížku pod stromeček, tak je to určitě CHUMELENÍ.

A já se už moc těším na sváteční dny, protože syn si jí taky rozbalí … A zalezeme do postele a budeme chumelit.

Vydalo nakladatelství Euromedia, Knižní klub, www.euromedia.cz, 2011

K dostání u dobrých knihkupců a na www.ebux.cz 

Renata

[sexy_author_bio]