Česká pyrotechnická jednotka: „potřebujeme i kačery“

Jakkoli zní titulek vesele a přes to, že zážitky českých specialistů na výbušniny, zařazených u Policie ČR jsou občas i humorné, mi během reportáže a rozhovoru s ředitelem Pyrotechnické služby Policie ČR a vrchním radou plk. JUDr. Michalem Dlouhým Ph.D., došlo, že to žádná legrace není. Tři roky tvrdého výcviku, těžké zátěžové testy a maximálně vyrovnaná psychika. Jen během mé přítomnosti absolvovala policejní pyrotechnická služba tři výjezdy. Jeden z nich se vám pokusím přiblížit…

Jejich zázemí jsem po pečlivé dohodě navštívila v Praze 6, Dejvicích. Po ověření totožnosti a vstupní kontrole, která je standardním bezpečnostním opatřením při vstupu do objektu jsem spočinula v kanceláři u pana vrchního rady .

 

 

Je to vysoký, milý a velmi vyrovnaně působící „Štír“ ve středních letech s pozorným pohledem. Na jeho stole se na mě usmívaly dětské tvářičky z fotek a jeho spořič monitoru u PC zabíral veliký kocour.

 

Na druhý pohled mě upoutalo torzo obrovské letecké pumy, jejíž rozměr obsáhl celou šířku skříně.

 

 

Člověk by si mohl myslet, že z televize a filmů a také reálných záběrů ví vlastně o lidech s cedulkou pyrotechnik hodně a tudíž se nic nového o nich nemůže dozvědět

 

 

OMYL!

 

Z video záběrů na robota, který se jde ochotně „podívat“ na tajemný balíček v koši u Hlavního nádraží se těžko dozvíme například tu zajímavost, že každý jeden pyrotechnik má nejen brilantní znalosti, již zmíněný dlouhý výcvik, ale i historické povědomí o válečných operacích na území ČR, které je součástí celé jeho přípravy.

 

---

 

Pane doktore, k čemu je vašim lidem výuka válečné historie ČR?

 

Předně k přípravě. Je vždycky dobré, když má pyrotechnik ještě před výjezdem možnost udělat si představu, k čemu tak zhruba asi jede. Výbušnin, bomb, granátů, min je nepřeberné množství a poslední dvě války, zejména ta druhá, nám jich tady zanechaly obrovské množství.

 

Něco jiného naleznete na Moravě a něco jiného bude u Plzně a podobně. Je třeba také vědět, jaké armády kde bojovaly a hlavně jaké používaly zbraně.

 

Pochopitelně nemůžeme na tomto povědomí postavit všechno, ale určitou představu pyrotechnik při výjezdu na konkrétní místo už má.

 

…vidíte, to by mě nenapadlo. A další informace?

 

Dalším zdrojem informací pro pyrotechniky před příjezdem na místo jsou informace přímo od nálezce, který předmět při nahlášení jeho nálezu na Policii ČR popíše. Na základě popisu si lze také lépe dovodit, oč asi tak půjde. Někdy máme k dispozici i fotky.

 

Takže oni vlastně vědí, k jakému typu munice jedou?

 

Ne to určitě nevědí a ani nemohou. Pyrotechnik do svého příjezdu na místo nálezu předmětu připomínajícího munici vychází pouze z informací, které jsou mu dostupné z oznámení.

 

Bohužel v mnoha případech je informace pouze v podobě, že se například jedná o zrezivělý předmět, diskovitého nebo kulovitého či jiného tvaru, který byl nalezen houbařem ve křoví, Jako bonus může brát tu skutečnost, že je houbař natolik rozumný, že na předmět nesahá nebo ho nezvedá a vše oznámí Policii ČR.

 

 

Skutečná munice

 

 

 

Z takového popisu, plus oné historické znalosti lokality, si může pyrotechnik udělat rámcový obrázek, že může jít o protitankovou nebo protipěchotní minu, případně o jaký typ by se mohlo jednat.

 

 

Jste naštvaní, když vyjíždíte zbytečně?

 

Naprosto ne!! Dokonce bych rád na tomto místě důrazně apeloval na všechny občany, zvláště teď když jsou prázdniny a lidé se pohybují po lesích a polích, aby nic podezřelého nezvedali a s ničím nemanipulovali.

Za to, že se oznamovatel mylně domnívá, že nalezl muniční materiál a přitom se jedná o neškodnou věc se na nikoho nezlobíme a ani oznamovateli nehrozí žádný postih. Je vždy lepší prověřit nalezený předmět, než situaci podcenit a vystavit někoho nebezpečí výbuchu, který by měl potom nedozírné následky.

 

To je tak nebezpečné?

 

Velice. Mechanizmy uvnitř munice jsou přes svou korozi stále funkční. V mnoha případech právě koroze může způsobit, že jistící mechanizmy se stanou nefunkčními a tím se předmět stává více manipulačně nebezpečný. Pak je vlastně jen obrovskou náhodou, že dosud nalezená munice neexplodovala

 

A to člověk, který byl na vojně, nepozná, alespoň přibližně?

 

Ani přibližně, ani vzdáleně, rozhodně nesmí sám cokoli zkoumat a zkoušet deaktivovat a podobně. V mnoha případech je právě větším problémem, že osoba, která předmět nalezla prošla kdysi vojenským výcvikem a začne s nálezem neodborně manipulovat. V mnoha případech má jakési povědomí o nalezeném předmětu fatálnější následky, než když jej najde úplný laik. Jak říkám, rádi přijedeme a bude jedině dobře, když třeba zbytečně. Nedělám si legraci. Příkladů z  praxe je bohužel moc.

 

Tak vypadá cvičný granát                                                                         

 

 

 a takto ostrý     

 

 

Každý voják ví, že červený granát tohoto typu je školní a zelený ostrý.

 

A teď si představte, že u některých armád byla důsledněji evidována školní nebo cvičná munice než ta ostrá. Pak docházelo k tomu, že v případě ztráty cvičné munice se pouze vzala ta ostrá a přebarvila se požadovanou barvou na cvičnou. Nebo naopak v případě, že si voják chtěl nechat ostrou munici na památku z vojny, tak opět zvolil stejný postup. Ostrý přebarvil na školní nebo cvičný. To již však v případě nálezu nemusí nálezce vědět. Pak již je znalost značení nebo barvení munice nálezci k tíži a dochází k vážným zraněním a v mnoha případech smrtelným.

 

Znovu prosím, nedělejte hrdiny, nespoléhejte na vlastní znalosti vylovené někde z vojenské minulosti. Od téhle „legrace“ jsou tu velmi zkušení a pečlivě školení odborníci. Poučte v této souvislosti i své děti.

 

Třeba se podívejte na naše stránky …www.policie.cz/pyro

 

Zjistíte, že velmi nebezpečnou munici často nepoznáte od zrezlé plechovky od čaje.

 

 

 

Jiné vypadají třeba jako kus trubky.

 

Jé, můj přítel hraje takovou hru, někdy ji hrajeme i spolu. Říká se tomu geocaching. Jde o takové „poklady,“ které jsou na různých místech a netu lze najít indicie, aby to člověk našel. Ono je to schované třeba ve stromě, ale taky v zábradlí a tak. Je to většinou v obalu od filmu, ale i jiných. Zábavná hra. Obyčejný člověk si toho nevšimne. Když tu hru ale člověk hraje, tak to najde, napíše tam, že to našel (bývá u toho tužtička) a zase to nenápadně vrátí pro ostatní….

 

…napadá mě, že to vlastně taky vypadá jako nějaký nástražný systém kolikrát.

 

Ano, ano, „kačeři“. Čas od času máme výjezd ke „keškám“ zvláště třeba pod mosty a podobně. Někteří z nás jsou sami „kačery“ a spolupráce s ostatními je velmi dobrá. Pokud totiž najde náhodně takový předmět nehrající člověk, tedy „mudla“, volá často. Rozmístění „kešek“ se eviduje, dá se najít a hodně „kačerů“ o nich ví, nebo má povědomost jak je vyhledat na netu podle mapky.

 

 

Tedy mnohdy víme, že jedeme nejspíš ke kešce, ale spoléhat na to rozhodně nelze.

 

To jsou pro mě zcela nové informace. Vrátím se k těm nálezcům…to se opravdu stane, že to někdo chce sám zkoumat?

 

To byste se divila. A nejen to. Vím o případu, kdy rodinka jela na výlet a prolézala lesy. Pán měl vzadu v autě děti jako schůdky a nalezl zajímavý a pro něho zřejmě zcela neškodnou dělostřeleckou minu.

 

Vzal si to a s parádní památkou na rodinný výlet v kufru, cestoval celý den. Pak se mu to asi i na intervenci manželky trochu rozleželo, a tak se po tom celém dni cestování rozhodl, že to odevzdá. Dovezl to na policejní služebnu.

 

Přivolaný pyrotechnik nakonec zjistil, že tuto munici vzhledem k jejímu stavu nelze převézt do našeho skladu a, že je třeba ji zlikvidovat na nejbližším vhodném místě. Kolik strážných andělů stálo nad tou rodinou, když s tím v kufru jezdila nevím, ale asi jich bylo hodně. K výbuchu mohlo dojít kdykoliv v zatáčce ve chvíli, kdyby mina narazila na stěnu kufru vozidla.

 

Tak to museli mít policisté taky radost.

 

Ano a to je další věc, na kterou bych rád upozornil a apeloval tím na lidi. Hlavně v souvislosti s právě probíhající zbraňovou amnestií, která se týká rovněž munice a výbušnin.

 

Prosím vás, nikam to nenoste!! Na policejních služebnách nejsou pyrotechnici! Je to nebezpečné a je to zcela zbytečné kamkoliv nosit. Pokud se jedná o munici, nebo výbušniny a jiné, kromě zbraní, nechte to na místě a zavolejte na Policii ČR. V opačném případě je to pak zapeklitá situace.

 

Je to ten výjezd, který vám před chvilku hlásili?

 

Ano zrovna něco podobného zřejmě, ale ještě nemám informace. Jde o nějakého člověka, který v Nymburce donesl v košíku od jahod vojenskou výbušninu po dědovi. Kolegové tam teď jeli, tak uvidíme.

 

(k pánovi z Nymburka a tajemství proutěného košíku se vrátíme).

 

Ráda bych věděla něco o těch oblecích, o robotovi a tak…

 

S panem radou jsme potom šli do místnosti, kde byla celá expozice pyrotechnických obleků. Od těch starších, až po zcela nový, moderní typ.

 

Tohle jsou ty starší:                                        

 

 

 

Tenhle typ je zcela nový:

 

 

Kolik to váží, proboha??

 

Pětatřicet kilo.

 

Pane jo…a co je tenhle mechanizmeček na tom rukávu?

 

To je ovládání na helmu. Pyrotechnik si tím ovládá ventilaci, zvuk například a podobně.

 

Vychytané…

 

Ano.

 

A co je tohleto?

 

 

 

To je archivní ženijní souprava pro zaminovávání a odminovávání prostoru…

 

A tohle?

 

 

To je ochranný štít i s naším logem…

 

Nevím, jak vám, když tam jste jen zprostředkovaně pomocí fotografií, ale mě to přišlo všechno strašně zajímavé.

 

Jako člověk s bytostným odporem k válkám, zbraním, výbušninám a vůbec potřebě lidí likvidovat se navzájem, jsem tam nabyla dojmu, že lidé jsou brutálně vynalézaví, když mají přijít na to, jak se navzájem zabít.

 

Ale že naštěstí jsou vynalézaví i ti, kteří se jim v tom snaží zabránit a ochránit ty nevinné.

 

Mé oko spočinulo na jiném mechanizmezečku.

 

 

 

Není tohle ten „pyrorobot“?

 

Je, ale je to velmi starý typ. Ti dnešní jsou již velice moderní…

 

 

Tak jsme si tam hezky meditovali nad roboty a celou řadou nejrůznějších bouchacích záležitostí, obleků a věciček, když se vrátil pyrotechnik z Nymburka od tajemného košíku.

 

 

Ulovila jsem muže, který se právě z výjezdu vrátil.

 

Dostala jsem slib, že vám budu moci to zařízení, se kterým přicupal pán na nymburskou služebnu vyfotit a ukázat. (to budete koukat)

 

Napřed jsem ale požádala podplukovníka inženýra Karla Čadila o pár odpovědí.

 

 

 

---

 

Proč pyrotechnik?

 

Měl jsem k tomu vztah už jako kluk. Pochopitelně jsem se zajímal o zbraně a munici. Trochu jsem, jako mnoho kluků, experimentoval s hlavičkami od zápalek a s Travexem, což byl prostředek na hubení trávy…

 

Co to dělá?

 

Bouchá. Když se to správně namíchá a dá třeba dva šrouby spojené maticí a bouchne se s tím o zem…. To je dávno…

 

Bojíte se dnes při práci?

 

Musím. Pokud bych neměl respekt, pokud bych přestal míst strach, přestal bych dávat pozor. To by bylo špatně. Víme víc, než kdokoli jiný, co tyhle věci umí, jak strašně jsou nebezpečné, jak citlivé a jak různorodé… je třeba mít respekt.

 

Jste ženatý?

 

Ano, jsem…

 

A co vaše paní, nemá o vás strach? Zvykla si?

 

Asi má, částečně si zvykla, ale já jí samozřejmě také takticky neříkám všechno…

 

Hmm asi bych to taky nechtěla vědět. Ale co když má pyrotechnik třeba potíže? Rozvádí se, umřel mu pes, babička, někdo je nemocný, narodilo se mu dítě…, prostě má myšlenky jinde? Lze natrénovat odvedení pozornosti?

 

Při sebemenším náznaku psychické zátěže, jakékoli, třeba něco z toho, co jste jmenovala, do akce nesmí.

 

 

Teď klasika, asi jste ji čekal…nějaká historka veselá, nebo taková, na kterou se nezapomíná?

 

Vzhledem k tomu, že pyrotechnika dělám skoro 20 let, tak je jich docela hodně. Ale vzhledem k tomu, že jste časopis pro ženy, jednu mám speciálně pro vás. V polovině devadesátých let jsem řešil jeden z prvních svých podezřelých předmětů. V hotelu Fórum se našla podezřelá igelitová taška. Následně se zjistilo, že uvnitř byl robertek.

 

To je humorné, takže jste k tomu došli a…

 

Ne, měli jsme rentgen, ten sice tehdy skoro více zářil na nás, než na předmět, ale nakonec jsme to přece jenom odhalili a „zneškodnili“

 

Jak dlouho jste u pyrotechnické jednotky?

 

20 let

 

Jaké jste znamení?

 

Váhy.

 

To je super. Skoro bych řekla lepší, než Střelec. Teď se zeptám na košíček, už to nemůžu vydržet…

 

Tak pojďte…

 

---

 

Šli jsme chodbami a po schodech až ven, kde stál specielně upravený policejní vůz.

 

Spatřila jsem košíček.

 

 

Sama bych řekla, že tam pán donesl dvě závaží a nějaký smotaný kabílek.

 

 

Bylo tohle nebezpečné?

 

A jak!

 

Jsou to německé ženijní nálože a bleskovice z druhé světové války

 

 

A ta šňůra, to je tedy ta zápalnice, co se k tomu připojí a zapálí, a dohoří k tomu jako ve filmech?

 

Ne, to je bleskovice. Je to důmyslnější a o mnoho rychlejší. To nehoří, to vybuchuje. „Běží“ to rychlostí 7 kilometrů za vteřinu… ten samotný kabel je plný výbušniny.

 

 

Ta „závaží“,  pak jsou plná tritolu. (pozn. red. TNT – trhavina trinitrotoluen)

 

Tak to museli být na služebně v Nymburce nadšení.

 

To byli, evakuovali  služebnu už předem a půlka Nymburka stála, než jsme přijeli. To je právě to, co by bylo potřeba, aby lidé věděli.  Že to nemají nikam nosit, že je to nebezpečné a že na policejní služebně s tím nic neudělají.

 

Lidé by měli zavolat. My přijdeme a rádi. Lidé kolikrát, řekl bych většinou, ani netuší, co mají před sebou.

 

---

 

Stalo se vám někdy, že předmět, bombu, minu a tak, nešlo vůbec ani převézt na odlehlé místo, když ne do skaldu, a museli jste ji odpálit přímo tam, kde ležela?

 

Ano, jistě. I na zahradě domu. Umíme co nejvíce eliminovat následky výbuchu….ale všemocní stále nejsme. To se ale nedá nic dělat a lidé to beze zbytku chápou…

---

 

Když jsem odcházela, míhaly se mi před očima všechny ty obrázky.

 

Vůbec by mě nenapadlo, že některé trhaviny a vojenské výbušné systémy, jsou tak nenápadné.

 

Jako šiška od hodin, plechovka, prostě kolečko, kus trubky…

 

Moc děkuji za tento rozhovor.

 

---

 

A nakonec mám pro vás i hádanku…

 

Výherce nevyhraje kilo semtexu, klidně své tipy piště do diskuze.

 

CO JE TO?

 

 

Kdybyste to náhodou neuhodli, povím vám to zítra u Ranní kávy...

 

Michaela Kudláčková

---

[sexy_author_bio]

---

Fotografie:

autorka článku a archív pyrotechnické jednotky České republiky