Tak jsme spáchali atentát na hlavu státu a jediné, co jsme tím prvotně způsobili, a to prakticky po celém světě, je úsměv. Ne, nejsem rozhořčena. Jsem vděčná a skoro až hrdá. Můžeme se děsit, co by bylo kdyby, a jak špatnou má pan prezident ochranku, ovšem to základní je fakt, že Čech se rozhodl, že střelí do prezidenta, ale vzal si na to plastovou pistoli a pár neškodných kuliček. A přežili oba.

foto:ČTK

Můžeme donekonečna debatovat o tom, co by se stalo, kdyby se to stalo jinde, můžeme celou věc rozebírat zprava, zleva, zpředu i ze zadu, ale jediné co zbude po oddělení celé té vaty kolem toho, je jedna holá skutečnost:

Kdyby se to stalo jinde, byl minimálně jeden člověk teď mrtvý. A to zcela zbytečně.

Kdybychom totiž globálně měli jinou povahu, než zcela evidentně tu Švejkovu, válel by se po zemi v krvi buďto jeden mladý, nerozumný kluk s plastovou hračkou vedle těla, nebo prezident republiky.

Možná i spousta jiných nevinných lidí.

KDO VLASTNĚ DOOPRAVDY SELHAL?

Prosím nepohlížejte teď na celou událost pohledem jiným, než lidským.

Protože to, co se tady všichni učíme, čeho máme už léta plnou pusu, internet, politické manifesty, studie, statistiky i učebnice, to, čím se jako lidstvo oháníme a co skloňujeme ve všech pádech snad ve všech jazycích, a čeho se jaksi stále v konečném důsledku nějak nelze v reálu dobrat, je ona slavná DEMOKRACIE A LIDSKOST.

A ať svět chce, nebo ne, tím, kdo v těchto aspektech pokroku vývoje ducha skutečně uspěl, jsme zřejmě my.

Selhal snad mladík, který ve snaze na něco závažného upozornit, závažným způsobem, šel zastřelit hlavu státu tak, aby jí neublížil?

Selhala ochranka, která ho za to nezabila?

Selhali jsme, jako mentalita, když sice trénujeme na atentáty, ale kdesi uvnitř nevěříme, že bychom jich byli schopni?

Co v tomhle případě doopravdy selhalo?

Smrt.

Ano, jediné, co v případě tohoto atentátu i při jeho přípravě a realizaci na konci chybí, jsou mrtvoly.

Přijdou vám moje slova naivní?

Tak já půjdu ve své naivitě ještě dál.

Přijde mi totiž celá věc až vzácně kompatibilní s výběrem národního patrona a i s českou ikonou.

Evidentně jsme si náhodou nevybrali ani ŠVEJKA, ani SVATÉHO VÁCLAVA.

Prožili jsme státní převrat, sesadili totalitní režim, nastolili jinou vládu, vybojovali svobodu, změnili komplet politické upořádání, dosadili si prezidenta…a nikdo neumřel.

Co jsme drželi v rukách?

Kytky a klíče.

A to mě může kde kdo klidně masírovat tím, že to bylo v devětaosmdesátém všechno předem domluvené, že to byla vlastně fraška…

Jenomže…

…se mnou se tehdy nikdo nedomlouval.

A s těmi statisíci lidí po všech náměstích a Letenských pláních také ne.

Nikdo neměl prioritně v úmyslu někoho zabít.

Takže je úplně fuk, jestli to pár lidí někde nahoře mělo, nebo nemělo domluvené.

Protože ti kdo mohli v rámci revoluce věšet Komunisty na lucerny a mlátit do nich klacky, nebo je postavit ke zdi, jako jinde, kdo mohli střílet, zabíjet, to neudělali.

A tak celou tuhle úvahu, na konci níž se nemusím zamýšlet nad zbytečnou smrtí jedno, druhého, nebo hromady lidí, ukončím naivním vzkazem malého Čecha, co také ctí sametově svatováclavská řešení s příchutí švejkovské ironie:

Nepeskuj nás za to, světe, ale UČ SE OD NÁS!

My po sobě nestřílíme, my si na to jenom hrajeme.

Český sebevražedný atentátník by tady u nás měl nejspíš kolem pasu prskavky a po atentátu by klidně odešel domů, stejně jako jeho účastníci.

No, není to sranda?

Jasně, že ano a na tu se neumírá.

Že tam u vás ano?

Že by ten kluk byl mrtvý dřív, než by stihl vystřelit jedinou neškodnou kuličku?

Že by nešel jen s kuličkami?

Že u vás vypadají atentáty a revoluce jinak?

Tak to přece dělejte jako my, a :

„NESTŘÍLEJTE, VŽDYŤ JSOU TADY LIDI!“
Švejk.

Michaela

[sexy_author_bio]