Líbí se vám seriál Anatomie lži? Mě ano. Upřený pohled hlavního hrdiny na člověka, který právě mluví a následně precizní analýza jeho skutečných myšlenek, pohnutek a rozkrytí pravdivosti jeho slov. Je to vůbec možné? ANO. Zkušený odborník velice snadno rozpozná, co si druhý opravdu myslí, bez ohledu na to, co právě říká. Jak? Dívá se…

Řeč těla, která se projevuje při každé komunikaci, je podvědomý model, který v zásadě nelze ovlivnit vůlí.

I trénovaný lhář dokáže korigovat signály svého těla jen zčásti.

Prostřednictvím způsobu držení těla a jeho pohybů, výrazů obličeje, pohledů a pohybů očí, změn vzdáleností při komunikaci, pohybu v prostoru, rychlosti a hlasitosti řeči, a dokonce i způsobem, jakým komunikující zachází s časem, lze jeho vnitřní pocit rozkrýt, aniž by to věděl.

Jak by se asi změnil náš život, kdybychom dokázali z neverbálních signálů druhého přesně poznat, co si myslí a co cítí?

Jak by se změnil život našich přátel, spolupracovníků, naší rodiny?

Co kdyby všichni dokázali poznat totéž na nás?

Jak by vypadal náš osobní a profesionální život, kdyby každý mohl přečíst naše myšlenky a pocity pouhým pozorováním našich neverbálních signálů?

Přestali bychom si lhát?

Jak by to pak vypadalo například při pokeru?

Verbální komunikace                                                                

Je úmyslná a je spojena s rozumem. Přemýšlíme o tom, co říkáme, a chceme nějaký efekt.

Můžeme promyšleně lhát.

Neverbální signály

Jsou neúmyslné a zařizuje je za nás naše podvědomí, pocity a emoce. Jsou velice důležité.

Neverbální signály mohou být někdy silnější než slova.

Nepatrný posunek dovede urazit – například klepání prstem na čelo. Jiná naopak vyjádří druhému nejen přízeň, ale mnohdy přímo lásku (poslání „hubičky“ pomocí dlaně).

Neverbálně lze sdělit mnoho. Záměrně, ale i zcela mimoděk.

V některých asijských zemích je úsměv projevem smutku.

Je to skutečně tak, ačkoliv si my tady v Evropě pohřeb plný rozesmátých lidí jen těžko dovedeme představit.

Pocit štěstí se dá s velkou přesností určit z oblasti dolní části obličeje.

Překvapení se identifikuje v oblasti čela a obočí a smutek a strach se dají s největší přesností určit v oblasti očí a víček.

Rozčilení je pak rozloženo po celé ploše obličeje a je tedy třeba sledovat všechny tři zóny najednou.

Kolik z vás v tuhle chvíli zkusilo zvednout obočí? 

Pohyby těla

Nejen výrazy obličeje, ale i přiblížení se k druhé osobě nebo naopak odstoupením něco sdělujeme.

Ženy všeobecně stojí blíže k sobě než muži. 

Se zvyšováním věku mají lidé tendenci být ve větší vzdálenosti.

Děti stojí mnohem blíže k sobě než dospělí.

Lidé stejného postavení udržují menší odstup než lidé nestejného postavení.

Osobní zóny člověka

Někdo tomu říká „bublina“.  Je to prostor, u každého jiný, který již pokládáme za intimní, a ne každého sem vpustíme.

Zajímavé je, že je dost podstatný rozdíl v tom, kdo k nám vniká a jak si to vykládáme.

Vleze-li muž do naší, ženské, bubliny, chápeme to většinou jako pokus o dvoření či jako projev touhy po sblížení.

Vleze-li tam muž muži, vyhodnotí to většinou podvědomě jako útok.

Všichni dospělí lidé laskavě dovolují dětem proniknout do jejich osobní zóny, kterou před jinými dospělými chrání.

Jako boxeři v ringu

Už jste někdy pozorovali dva lidi při komunikaci, když jejich představa o velikosti „bubliny“ je odlišná? Je to velice zajímavé.

Je to „tanec“, který připomíná do určité míry pohyb boxerů v ringu.

Pokud patříte k těm, kteří jsou schopni vnímat rovněž energetické pole, zjistíte také, kdo je takzvaně „na koni“.  Jeho energetické pole jakoby požírá pole toho druhého.

Barva aury se mění podle emocí.

Tato oblast společenského styku lidí je dosti důležitá a je velmi nevhodné a netaktní ji podceňovat.

A což teprve prstíky!

Ve Spojených státech se při pozdravu používá mávání celou paží ze strany na stranu, ale ve velké části Evropy toto gesto znamená „ne“.

V Řecku by mohlo být považováno dokonce za urážku osoby, na kterou máváte.

Gesto běžně používané pro vítězství (ukazovák a prostředník do „V“) bude v Anglii, pokud obrátíte dlaň směrem k obličeji, považováno za stejně urážlivé jako vztyčený prostředník.

Sevřená pěst se vztyčeným ukazováčkem a malíčkem se v Texasu považuje za pozitivní signál podpory, protože tam symbolizuje texaského dlouhorohého býka.

Naproti tomu v mnoha státech Evropy je to urážka, která znamená, že dotyčný „paroháč“.

V určitých částech jižní Afriky znamená gesto odhánění zla a v jiných částech Afriky zase kletbu.

Všechny vás proklínám! 

Ve starém Římě byly určité posuňky přímo osudové:

Zdvižený palec znamenal život, palec k zemi znamenal odsouzencovu smrt.

Proč to děláme?

Postoj se zkříženýma rukama je obranný – zcela nevěříte protějšku.

Ruce na břiše jsou přímo strachem z ohrožení.

Jedna ruka na břiše a druhá blízko hlavy – chcete, aby dotyčný už odešel.

Sedí-li člověk s nohou přes nohu, není si jistý.

Ruka na ústech při hovoru znamená – zajímá mě, co říkáš.

Hrabe-li si posluchač na nos, nebo opře-li se o židli s nádechem, začínáte ho nudit.

Zvedne-li posluchač hlavu, přičemž na vás začne jakoby ukazovat jeho brada, domnívá se, že plácáte nesmysly.

Absolutní znak usilovného přemýšlení je, když si prsty hladí prostor mezi očima.

Je tam umístěno „třetí oko“ a naše podvědomá reakce je masáž tohoto místa, když opravdu něco potřebujeme „vyhrabat z hlavy“.

Řeč očí

Oči jsou skutečně zrcadlem duše.

V každé kultuře existují dost striktní, i když nepsaná pravidla zrakového kontaktu. Je nutno vědět, čemu je třeba věnovat pozornost při pozorování řeči očí:

Svými pohledy můžeme předávat celou řadu sdělení. Například jimi hledat zpětnou vazbu. Při rozhovoru se na druhého soustředěně díváme, jako bychom chtěli říci: „No tak, co si myslíš?“

V našich končinách například považujeme přímý zrakový kontakt za výraz poctivosti a otevřenosti, zatímco Japonci na něj často pohlížejí jako na signál nedostatečného respektu.

Japonci se dívají druhému do očí jen nepříliš často a pohled trvá jen velmi krátkou dobu.

Ženy navazují a udržují oční kontakt (když mluví, i když naslouchají) častěji a déle než muži.

Platí to jak v případě komunikace ženy se ženou, tak v případě komunikace ženy s mužem.

Tohle je dobré vědět!

Pokud komunikujeme s někým, kdo při sdělování nám neznámého uhýbá očima od něho doleva, pak fabuluje.

Pohledem vpravo vzhůru vzpomíná.

Vlevo dolů – přemýšlí o lži.

Vpravo dolů – nechce odpovědět.

Nedávno jsem to sledovala při zprávách, když mluvil nejmenovaný politik s novinářem a funguje to!!

Příliš ovládat se to nedá. Je to otázka práce levé a pravé mozkové hemisféry.

Jiný kraj…

Pokud v Belgii darujete někomu chryzantémy nebo v Číně hodinky, rozhodně si nevysloužíte přívětivé „ááách“, ale spíše se budete muset omlouvat a vysvětlovat.

Chryzantéma v Belgii a hodiny v Číně jsou připomínkou smrti a ubíhajícího času.      

Jste muž.

Přijdete na oběd ke svému keňskému kolegovi a přinesete mu květiny.

Ten je přijme zdvořile, ale vypadá zmateně.

Další večer jdete na návštěvu ke švýcarské kolegyni a dáte jí kytici rudých růží.

Ta je přijímá také zdvořile, ale nějak divně se na nás dívá.

Třetí večer darujete své íránské přítelkyni žluté růže a dočkáte se podobné reakce.

Proč?

Protože v Keni se květiny dávají pouze jako vyjádření kondolence.

Ve Švýcarsku jsou rudé růže symbolem milostného vyznání.

A žluté květy pro Íránce signalizují nepřátelství a negativní postoj dárce k obdarovanému.

Obdarujete svou čínskou přítelkyni sadou jídelních příborů, ale ona dar před vámi nerozbalí.

Vy se urazíte.

Když ho rozbalíte, urazí se ona.

Jak to?

Číňané nemají ve zvyku otevírat dárky před dárcem.

Nože a nůžky navíc pro ně symbolizují přerušení vztahů.

A ještě perlička na téma, jak složité to je s rozdílností zvyků v jiných zemích.

Údajně se to stalo ve Spojených státech a je to už dávno.

Při přijímáno vládní delegace z Indie, se při servírování menu na stolech objevily také mističky s citronovou vodou na omytí rukou.

Indové automaticky pozvedli mističky oběma rukama a s výrazem přátelství z nich popili.

Aby nedošlo k faux pas, udělali hostitelé bez mrknutí oka totéž.

Ještěže tak.

Vypadalo by hloupě, kdyby si druhá strana v miskách pak umyla ruce. 

Michaela

[sexy_author_bio]