PŘÍLOHA NA NEDĚLI – téměř doslova

Učím se ráda hlavně to, co mě baví. Ostatně na tom asi není nic neobvyklého. Co je zajímavé je fakt, že existují věci, které jsou mi i přes brilantní intelekt a maximální šikovnost patrně zapovězeny. V duchu hesla: „Nejsi blbá, hledej vinu jinde“, jsem zhodnotila, že za to, že nejsem schopná udělat domácí bramborové knedlíky a připravit rýži, může karma. Patrně z minulého života.

Možná jsem byla zlý čínský obchodník La-Kota a dřela z kůže nezletilce na rýžových polích, a proto teď má rýže pokaždé připomíná buďto náboje do vzduchovky, nebo Pattex-superfix.

Zřejmě jsem též, v jiném vtělení jakožto zlá selka, seřezala děvečku potěhem za sousto bramborového knedlíku, pročež můj první pokus o tento pokrm, v tomto životě, skončil mým marným rejděním vařečkou po dně hrnce a dvěma záhadně zmizelými šiškami, když přísahám, že jsem je do té vody dala. V druhém pak jsem vyprodukovala bezva kriketové míčky.

Poslední pokus o inovaci v této oblasti jsem statečně absolvovala v pátek.

Stalo se tak po té, co jsem obdržela zde na diskuzi vyzkoušený recept od Evelyn.

I nakrájela jsem s pomocí dcer brambory na kousky dle návodu a uvedla ve var. Ještě horké jsem je pak poslušně užďuchala za přidávání krupičky.

Následně přišla vejce.

Po té, dle slov Evelyn, jsem se pokusila „Přidávat krupičku dokud se to lepí“.

Něco jsem musela přehlédnout, neb se domnívám, že kdyby se jednalo o metrák krupičky, který jsem pro efekt nelepení spotřebovala, byla by mi to Evelyn jistě řekla.

Vyrobila jsem 4 megašišky, (přesvědčila jsem sama sebe, že to co vidím, je kurnik ŠIŠKA!!), které po vhození do vody téměř rozervaly hrnec, neb ještě více naběhly.

I vyjmula jsem tři zpět, doufaje, že nebudu muset přinést kovovou káď, případně, že mě bobtnající knedlík nerozmačká o zeď kuchyně.

Je zvláštní, že ve finále byly ty lichoběžné hvězdicovité šroubovice chuťově dobré a po nakrájení a dlouhém aranžování ….

„Roztomilé noky, takové bytelné“, ohodnotila je rodina. Lehce mi škubalo oko, ale mile jsem jim vysvětlila:

“JSOU TO KNEDLÍKY. Bramborový.“

„Myslela jsem si to, pravila Alice, ale bála jsem se urazit…“

„Díky Ali“

„Myslim, urazit tu hmotu“, upřesnila.

• Míša nevečeřela.
• Pavlína nespala doma.
• Alice, Johanka a Tom jedli.

…Žijí.

Reputaci si hodlám napravit buchtami

Jakkoli chápu Evelyn, že buchta není knedlík.

Buchty s náplní alá zahradní směs

Na buchty karmu nemám.

V této době máme plnou zahradu plodin, které padají a jsou postupně rozšlapávány, což je nehospodárné a rovněž to v podobě čvachtavé placky na zemi značně přitahuje bodavý hmyz.

I napadlo mě, že část úrody použiji jako náplň do buchet, když ji před tím patřičně „vytuním“.

Protože se nápad podařil, čili nehrozí další fiasko, jako s knedlíky, nápad nabízím.

Jeden tvaroh, něco švestek a čtyři hrušky.

Hrušky a švestky umixovat.

Vypadá to pak sice nevzhledně, ale je to dobré

 Smíchat s tvarohem.

Vypadá to pak ještě hůř, ale je to ještě lepší.

Je trochu víc práce s balením, ale jde to.

Hele!

Pěknou neděli!

(Na knedlíkách ještě zapracuju)

Michaela

[sexy_author_bio]