Jako ano, je to tak trochu nadsázka, ale já si jí dovolím, protože to pochopíte. Teroristi jsou jako utržení ze řetězu, každou chvíli se v nějaké zemi něco stane, a jeden aby se pomátl strachy. Zdá se, že se ta individua pomalu množí dělením. Člověk se už bojí otevřít internet, nebo pustit zprávy. Člověk se bojí vytáhnout paty…

… Kdybych teď měla přemýšlet, kam vyrazíme s Tomem na dovolenou, v našem případě čistě hypoteticky, tak rozhodně zahodím všechny prospekty všech zahraničních destinací a budu přemýšlet o Šeberáku.

Normálně stan, nebo chatička, kotlík, nebo kuchyňka, zatopený lom nebo jezero…

Bála bych se letět, bála bych se vůbec vykročit někde v cizině na letiště, bála bych se do vlaku, bála bych se na hranice, bála bych se do hotelů, na pláže, na tržiště.

Žádné moře, žádná exotika, pomalu i na Slovensko bych se bála.

Nejsem zase takový fatalista, spoléhající na to, že všechno je dílo osudu a je jedno, jak moc mu půjdu naproti.

Já bych prostě dneska na dovolenou do ciziny nejela.

A myslím, že nejsem sama.

Byly doby, kdy jsem se těšila do Paříže, jak uvidím Eiffelovku, Monu Lisu, Vítězný oblouk… a viděla. A bylo to moc pěkné.

Jsem ráda, že jsem to viděla.

No dneska bych se nejen netěšila, ale já bych se dneska do Paříže jet bála.

Nejela bych.

Stejně, jako bych dneska nejela do mnoha jiných zemí, kde jsem dřív bez obav byla.

Ano, je fakt, že jsem sice viděla Benátky a Stonehenge, ale třeba jsem nikdy nebyla v Aši.

A to je ostuda.

Neznám vlastní zem a její krásná zákoutí, zato mám nachozený bulvár Saint Michel.

Něco je špatně. Ale s tím je konec.

Strach z cestování, obava opustit rodnou zemi je tak nějak teď nejen otázkou nás, ale i mnohých jiných.

A tak čím dál víc lidí, rodin s dětmi volí raději dovču někde v tuzemsku.

No kdy jste byli naposledy v Boubíně?

Takový pěkný prales. A náš. A bezpečný. Tedy relativně, když se člověku nepovede šlápnout na prehistorickou větev a způsobit si jejím druhým koncem moderní otřes mozku.

A jak je tam krásně!

Nebo takové Slapy.

I písek tam je a kolem hodně zajímavých míst, která obohatí duši a ještě je více, než nepravděpodobné, že tam člověk šlápne na minu.

Jediný muž ve vestě tam bude cestář.

Jablonec má zase krásné muzeum bižuterie, české bižuterie a ještě k tomu tam lze narazit pouze na zcela neškodné granáty…české granáty, které nic nedělají.

Jo jo, nadchází čas poznávat krásy vlastní domoviny, provětrat nafukovací matračku na zlatém písku na Lipně a Zlaté písky nechat na „indy“.

Nebo na Bulhary. Protože já jsem sralbotka a já bych se teď bála i do toho Bulharska.

A tak nás starostliví teroristé přimějí vážit si svého domova, poznávat krásy tuzemska a obdivovat vlastní panoramata.

Nerada to připomínám, ale neříkala jsem, že budeme brzy děkovat Bohu, že žijeme tady?

A už je to tady.

Tak pěkně baťůžek na lopatky a vzhůru do Českého ráje, protože jak vystrčíme teď nos za hranice, tak nám ho nějaký kretén ustřelí.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]