Views: 24
…a je taky nade všechny ohrady, překážky a vzdálenosti. Vím, znám pohádky, ale ten, kdo to ví nejlíp, a co jsem nevěděla do včerejška já, je ovce. Rozhodně odpovědná matka, paní Okapíčková. Jak není sůl, je to vážný a je třeba, aby byl ihned vyrozuměn celý Chlomek.
Když jsem z okna verandy s Mománkem na zádech, viděla, jak Paní Okapíčková hravě rozmontovala vrátka u ohrady a pronikla v závěsu se svou dcerkou na zahrádku, řekla jsem si, dobře, nevadí.
„Sežer si ty skalničky, když myslíš, že to je nezbytné, já teď mám prioritu pana Slepýše, kterého musím dopsat a holt si vypěstuji jiné zvonky“.
Jednoduše Slepýš a rozhovor měl absolutní přednost a s vědomím, že kdo, když ne já, a kdy, když ne teď, protože odpoledne jsem už měla objednané lidi, jsem ovečky neřešila.
Stejně už jsem měla pana Slepýše skoro dopsaného, takže jsem si řekla, že za deset minut mi snad skalku ty dvě objevitelky nespasou.
Hrubě jsem však podcenila paní Okapíčkovou nejen jako excelentní matku, ale taky jako koumáka.
Napsala jsem slepýše a šla zabezpečit vrata, aby se už nedala vyvrátit, což jsem vlastně promyslela už včera večer, jenom nedořešila.
Instalovala jsem závoru a v duchu si pochvalovala, že Okapíčková odvedla dcerunku zpět, neb na zahrádce už nebyly.
Ony ovšem nebyly nikde (!!!), jak jsem záhy zjistila.
Slítala jsem celou zahradu, prolezla všechno … a nic.
Došla jsem až k tajným vrátkům za altánem, která byla jen trochu pootevřená a to navíc směrem dovnitř, takže jsem zapochybovala, zdali tudy vůbec mamka prošla.
Krom toho, celé jetelové pole za vrátky jsem shlédla a ovce nikde.
Vyloučila jsem, že by ovce mohla vzlétnout, aby za tak krátkou dobu přeletěla pole a prostě nebyla, napadlo mě rovněž, kam by taky chodila, kdyby objevila takový ráj, jakým je pole s kvalitním jetelem, a dospěla jsem k hysterickému závěru, že mi Okapíčkovi někdo ukradl.
I tak jsem ale sedla do auta a celé pole, to je cca asi dva kilometry kolem dokola, plus pastviny za ním jsem objela.
Nic.
To už mi přijeli klienti, takže jsem vůbec netušila, co mám dělat, protože logicky sem nejeli hledat ovce … což tedy nakonec stejně dělali.
Zbláznila jsem polovinu Chlomku, takže efekt je jednoznačně o tom, že i poslední chatař, cyklista zemědělec, pejskař, hajný, zahrádkář a to od kojenců po starce ví, že tu jsem, a že mám ovce i jak se jmenují.
Když jsem propadla největšímu zoufalství, sdělil jakýsi pán s dítětem na kole pánovi, co přijel původně s manželkou na karty, že ovce jsou u pumpy, ať mi to vyřídí.
Protože se to odehrálo u branky a já byla s jeho paní u tajných vrátek, takže úplně na druhé straně, musel pan manžel volat manželce telefonem, aby mi to vyřídila.
Oba, každý na jednom konci pochopili, že vykládat se bude až pak, protože jsem vyrazila vpřed.
U pumpy s Okapíčkovými čekala jakási paní, která před tím předávala vzkaz po tom pánovi cyklistovi a snažila se udržet Okapíčkovi na místě.
Přifuněla jsem tam s kyblíkem tvrdého pečiva, protože nic jiného, jak dostat dvě ovce o kilometr jinam a nesvazovat je a nesoukat do kufru auta, mě prostě nenapadlo.
Jenom jsem zoufale doufala, že měl Míša pravdu, když říkal, že suchému pečivu Okapíčková neodolá.
No … hele:
Co mi pořád ale vrtalo hlavou, bylo, proč takový lán cesty?
Proč vedla to své dítko tak daleko, když jetel měla za plotem a projít vrátky by bylo stačilo?
Proč takový výlet neuvěřitelný, a jak to, že tak rychle zmizely?
Došlo mi to, až když jsem se navečer sebrala a šla vám vyfotit, jak holky došly až do Dobré vody.
Nebyl to jetel, co přimělo mamku Okapíčkovou k takové cestě.
Bylo to tohle místo a tady je paní, co je pak hlídala, taky objevila.
A důvod, bylo tohle:
Sůl, která je tu pro divoká zvířata!!!
Tu, co jsem objednala, dovezli až odpoledne, což mamka nemohla ráno, když odvedla svého potomka, aby si polízal, a já si užila polízanici, rozhodně vědět.
No tak teď už jim nic neschází.
A Okapíčkové skládám poklonu. Je to odpovědná matka, co moc dobře ví, že sůl je prostě nad zlato.
Z nákupu jsem jim dovezla tu nejšťavnatější mrkev, což obě holčičky ocenily.
A já jsem orvaná, jako ten jetel.
P.S. Bulela jsem uprostřed pole a prosila všechny svatý, abych holky našla.
Takže z tohoto místa rovněž děkuji všem svatým. 
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
