Views: 209
Mám ráda Poděbrady. Do včerejška jsem nevěděla, proč mám od mala tak ráda tohle město, když ho pomalu neznám.
Tedy, ano, byla jsem tam už mnohokrát, ale tak, abych mohla říct, že jsem nějaký patriot poděbradský, to rozhodně ne.
Napravím to.
Nikdy jsem nebydlela v žádném zdejším lázeňském domě a nikdy jsem zde nebyla v rámci léčby. Na jedné straně mě to velice těší, neb to znamená, že jsem po rovině zdraví celkem v pořádku.
Včera mi ale došlo, když jsem tady měla již druhou besedu, která byla mimochodem naprosto úchvatná i díky paní Žofii, která besedování proložila překrásnou produkcí na flétnu, proč mi slovo Poděbrady od dětství tak dělá dobře.
PROTOŽE JSOU NA SRDCE!!
Jasně, jako správný Lev mám dojem, že jediný orgán, který vlastním a o který je třeba pečovat, je dvouchlopňová záležitost uprostřed hrudníku.
Znáte Lvy.
Soustavně se drží ze chlopeň a fakt, že je Lev srdcař, je patrný i po fyzické rovině.
Ony mě ty Poděbrady blaží tím, že pečují o tenhle veledůležitý orgán.
Když jsme sem dorazily s Ivanou za paní Žofií, včera, došlo mi to, když jsme na povolení zaparkovaly v areálu kardiologické kliniky, které bych ráda tímto vzdala hold, protože je to skutečně přepychové pracoviště na vysoké úrovni.
Měly jsme chvilku čas a tak jsme s paní Žofií zabrousily do restaurace na Kolonádě, hned skoro naproti onomu sálu, kde se konala pak ta beseda.
Paní vrchní byla neskutečně milá a velmi trpělivá.
Dala jsem si alžírskou kávu, protože jsem na ni dostala strašnou chuť a ještě mě honila mlsná.
„A neměla byste tam nějaký moučníček, dortíček, třeba ten Sachrův, nebo tak?“
„Ano, například dezert „panakota“
„Výtečně! Pana Kota sice osobně neznám, ale věřím, že dělá dobré dorty. Sem s Kotovým umem“
Paní se smála, mě to moc vtipné nepřišlo, ale vedle u stolu se jakési dámy také mohly smíchy potrhat.
Dodala jsem tedy, že jenom doufám, že dort nevypadá jako onehdá pan Kott po nedorozumění s chodníkem.
Zanedlouho mi paní donesla vskutku pěkný dezertík.
Ale to se váš pan Kot vyznamenal“, povídám uznale. Vyřiďte mu hezké pozdravení.
„To je ta panna cotta“, nevydržela to paní.
V ten monet mi došlo, že to bude asi něco italského a i to, proč se ty dvě dámy od vedle tak dobře bavily.
No co, tak jsem panna cottu ještě nikdy nejedla a ani nikdy neviděla.
Zase ale myslím, že jsem paní vnukla zcela jiný rozměr tohoto dezertu a třeba se to v Poděbradech ujme.
Pro mě už to stejně navždycky zůstane dezert pana Kotta …
A zase se do Poděbrad vrátím vlastně hodně brzy, protože od té doby, co jsme v Kersku, jezdím sem do Tesca, když nestačí Číňan v Sadské.
Mějte super den, já budu sekat, cpát se třešněmi a taky dost pracovat, ale vůbec mi to nevadí.
Hlavně, ať svítí sluníčko, abych mohla sekat bosa. Na zelené nohy už jsem si zvykla.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
