Views: 6
To by bylo skutečně divné, kdybych první kávu po teplém víkendu nezahájila mičurinismem. Ne, to bych neudělala, navíc, i kdybych ji chtěla zahájit něčím jiným, těžko bych to hledala. Nedělala jsem totiž posledních 72 hodin nic jiného, než se lopotila na poli. Ovšem nebývale ráda…
Už jsem zmiňovala, že úroda předpěstků rajčátek je letos tak veliká, že nebýt teď teplo, jistě by bujná flora vybourala koupelnu a odešla zadem.
Naštěstí teplo bylo.
Ovšem při pohledu na malou Bonie, kterak si vesele do políčka u domu zahrabává kde co, a na Ječmena, který si sem chodí potměšile zahrabávat žirafu, jež není jeho ale Bonie, a on to nehodlá pochopit, jsem dospěla k přesvědčení, že jestli nechci mít z rajčat protlak dřív, než začnou plodit, musím kolchoz oplotit.
Jsem žena akční, takže zhruba pět hodin od rozhodnutí, jsem už vezla půtek.
V Hornbachu jsem byla ujištěna, že jsou nejlevnějším obchodem v republice a také, že jejich plůtek je nejlepší.
Po příjezdu a vyjmutí role s 25 metry záchrany pro budoucí zahradnictví, jsem napřed zjistila, že to sama neoplotím, ani omylem.
Není od věci pořídit si dost dětí na to, aby bylo vždy minimálně jedno po ruce, když je třeba.
Ulovila jsem Johanku.
Jedna vypínala, druhá píchala.
Ačkoli mě v prodejně ujistili, že víc, než 6 opěrných tyčí nepotřebuji, nebyla to pravda. Vypomohly jsme si kolíky po té, co se nám vyvalila potřetí boční, delší strana a Johana vypadala, že jí rupne hlava.
Dále bych chtěla skutečně ocenit zlatým šutrem do hlavy toho, kdo vymyslel zarážky na tyčkách. Patrně ten plot nikdy nestavěl. Pokud kdy něco stavěl.
Nicméně za pomocí propriet u Toma v garáži plot stál.
Zasloužily jsme si kávu a oddech. Pak měl přijít plánovaný přesun všech rajčat, což šlo směle přirovnat ke stěhování národů.
V Sadské jsem koupila dostatečný (myslela jsem si to) počet nejrůznějších tyček, které jsem vykoupila všechny a všech materiálů, od kovových po bambusové a také všech velikostí.
Nezbyla jim tam jediná tyčka.
Nám naopak zbyla rajčata i po té, co jsme vyčerpaly i plaňky v kůlně.
Zálibně jsme pokukovaly po sousedovic plotu, ale pak jsem si řekla, že je raději dokoupím.
Keříků máme 36 !!
A ještě 16 menších v květináčkách, protože už prostě nejdou nikam dát.
V neděli následoval zbytek zelených poživatin.
Zatímco jsem sázela, Johanka se velice umělecky zabrala do informačních tabulí a směrovek na záhonky.
To je veledílo!
Máme papriky, hrách, brokolici, pórek, plantáž rajčat, mrkev, ředkvičky (já je nejím, ale Tom ano), petržel a dva druhy cibule.
Ještě mám poslední místo za rajčaty a to je na okurky, salátové a nakládačky, ale na ty je brzy.
Kdepak, žádnou dusíkatou zeleninu z krámu mi nikdo nevnutí.
Rodinu hodlám uživit z výpěstků zdravých, hnojených pouze přírodně, na kvalitní zemině, kde nechybí bujná fauna.
Škoda, že Tomáš zapůjčil fotoaparát kamarádovi, protože takhle jsem fotila pouze svou dotekovou věcí, na kterou už jsem si trochu zvykla, a ta právě extra dobře nefotí.
Jinak bych vás totiž seznámila s přáteli, kteří mi pomáhali při pletí a setbě.
Byli velice příjemní a hovorní.
Byla tam paní Žížalová, pan střevlík v nádherném zeleném topu, slečny larvy, tři sestry stonožky a velké zastoupení ponrav a pavouků mnoha odrůd.
Jednoduše, jaro je tady a příroda ožívá jako o závod na každém čtverečním milimetru své překrásné plochy!!
Jak já tuhle planetu miluju!
Krásný den i týden všem!
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
