Návštěvy: 20
Jasně, že pro Ostraváka je Ostrava asi to stejné, co pro Pražáka Praha, ale Ostrava pro Pražáka, to už je jiná. Za chvíli budu na cestě opět do severomoravské metropole a musím říct, že se těším. Asi jsem tam měla doposud kliku na lidi, nebo je (logicky mluvím o většině, ne o jednotlivcích) lid ostravský věčně samá legrace…
A to mi vyhovuje.
Nemluvím teď o důvodu mé cesty sem, ale o Ostravě jako takové, o pohostinnosti a zvláštním přístupu, který jsem zaznamenala snad všude, kam jsem vlezla.
Ať už to byl švarný taxikář, který chtěl po nás méně, nežli chtít měl a bylo mu to zjevně jedno, protože to komentoval slovy „ no teď na tom nic už měnit nebudu“ (dostal dýžko, tak se mu to vyrovnalo, ale to až po tom) nebo pán, který mě zastavil u radnice, kde jsem si fotila tuto architektonickou věc a se slovy „jestli jste novinář, tak tam k vám napište, že jsem byl dvakrát na inspektorátu převést auto a ani jednou na mě nezbylo číslo, a že už na ně kašlu, ať si mě třeba zavřou“.
Na to mě poplácal po zátylku a odrázoval.
V kavárně kousek od soudu, kde mají libézní bezlepkový karamelový dortík (ne, že bych to potřebovala bez lepku, ale byl vskutku skvostný) jsem poznala dvě slečny, které mi nejen ochotně nabily telefon, ale měl by jim šéf přidat, za lásku k práci a přístup k hostům.
O ubytování ani nemluvím.
Carmila má super mamku, super dceru, která váží asi tak stejných 10 deka jako já, což je sympatické, ale je výkonná a činorodá jako deset sportovců.
V informačním centru na nádraží, kde jsem vlítla, abych následně vykoupila všechno, co se dalo, protože Tomův taťka pochází z Heřmanic a pomalu plakal, že může jet taky, se se mnou zabývali mnoho minut a ještě mi do tašky naházeli milion věcí jako prezent.
Vedle hrnečku s těžební věží (Tomův táta je hutní inženýr) jsem koupila prima knihu, kde jsou fotky, jak která místa vypadala před sto lety a jak dnes.
Vzhledem k faktu, že tátovi je 95, měl nebývalou radost a stále tu v knize leží.
Protože se v Ostravě zdržím až do pátku, bude víc času na nějaký ten výlet, hlavně do těch Heřmanic, abych tátovi vyfotila hlavně ulici Dostálovou, kde v čísle 306 bydlel.
Pokud tam ta ulice ještě je.
A mám v plánu navštívit ještě hodně dalších míst, jejíchž geniem loci pak zásobím vás.
No a tohle mi ukázal Tomáš.
To je prostě celý Nohavica.
Ten člověk je uníkát.
Myslela jsem, že bych to mohla pustit v autě a že by nám to pomalu vydrželo celou cestu, jak je to dlouhé, ale stojí to za to.
Přeji všem krásný, leckde stále parný den a prima pondělí!
PROSBA:
Toto je odlehčující článek na téma Ostrava, kde jsem v tuhle dobu za svůj život prvně, a kdyby se tady komentoval soud a celý případ,
ztratil by obsah článku zamýšlený nádech a tvář.
Na soudní líčení vznikne zítra nová Ranní káva k tomu určená, všechno bude on-line jako minule a k případu je diskuzí habaděj. 
DÍKY MOC VŠEM!
Míša K.
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
![2732405 1920x1080 [DesktopNexus.com]](https://popelky.cz/wp-content/uploads/2024/04/2732405-1920x1080-DesktopNexus.com_-150x62.jpg)
Nahrávání ...
