Boj o BIKINY

Přestože bikiny tak, jak je známe dnes, byly vynalezeny až roku 1946, původ dvoudílných plavek sahá až do Starověku. Dokazují to mnohé archeologické nálezy – například malby pocházející ze starověkého Řecka, konkrétně z 2. století př.n.l., které vyobrazují ženy při atletice, oděné v dvoudílné oděvy podobné těm, které známe ze současných atletických závodů. 

Či sicilská mozaika z počátku 4. století n.l. zobrazující dívky taktéž při sportovních aktivitách, anebo sochy Venuše, římské bohyně lásky, krásy a plodnosti, které byly nalezeny v Pompejích.

sicilská mozaika „Dívky v bikinách“

Počátkem středověku se však vztah k tělu výrazně změnil, a trvalo dlouhá staletí, než bylo pro ženu opět přípustné pohybovat se na veřejnosti v oděvech, které spíše odkrývají, než zakrývají. K největším změnám v tomto směru začalo docházet ve 20. století.

Ale nešlo o změny přijímané rychle a všude se stejným nadšením – ještě roku 1907 došlo k incidentu, který bychom si dnes, alespoň v západních či na západ orientovaných zemích, dokázali jen stěží představit: ve Spojených státech amerických byla zatčena australská plavkyně a umělkyně Annette Kellerman po svém představení vodního baletu v obří skleněné nádobě, a to za plavky, které odhalovaly krk, ramena a nohy. Takový plavecký úbor se stal přípustným až po roce 1910.

fotografie Annette Kellerman z počátku 20. století

Roku 1913 vytvořil návrhář Carl Jantzen, inspirovaný zařazením žen do plaveckých disciplin na Olympijských hrách, první dvoudílné plavky. S těmi dnešními však nemají příliš společného – tvořily je přiléhavé šortky a nátělník.

počátky novodobých dvoudílných plavek – Finsko, 30. léta 20.stol

Trvalo však dalších 30 let, než se dvoudílné plavky staly akceptovaným dámským plážovým oděvem. Typickým modelem byly plavky, které sestávaly z horního dílu v podobě podprsenky a spodního v podobě přiléhavých šortek s vysokým pasem.

Největší zlom v plavkové módě nastal roku 1946, kdy byly stvořeny dvoudílné plavky, jaké známe (s menšími či většími úpravami) dnes.

Nezávisle na sobě byly vytvořeny francouzským módním návrhářem Jacquesem Heimem a provozovatelem obchodu se spodním prádlem, taktéž Francouzem, Louisem Réardem.

Když v květnu 1946 Heim představil své plavky, které nazval „atom“, jako „nejmenší plavky na světě“, Réard reagoval „rozštěpením atomu“, zmenšil spodní díl těch svých, a inzeroval je pod heslem „menší než nejmenší plavky na světě“.

Své plavky nazval „bikini“ – podle atolu, na kterém téhož roku Američané provedli testy jaderných zbraní, jelikož prý věřil, že jeho plavky způsobí stejně výbušnou reakci.

Na 5. července 1946 ohlásil Réard módní přehlídku v pařížském plaveckém areálu Molitor, ale nemohl najít modelku, která by byla ochotná vyjít na molo v tak odvážných plavkách.

Nakonec najal francouzskou tanečnici z nočního klubu.

Když Micheline Bernardini vyšla na molo v bikinách, Réardovo očekávání se naplnilo – plavky skutečně způsobily výbušnou reakci; mnozí diváci byli nadšeni a u vytržení, jiní byli pohoršeni.

 Brigitte Bardot

Přesto, že odvážné dvoudílné plavky byly přijímány spíše s nadšením – zejména pak ze strany mužů, trvalo dlouhých jedenáct let, než začaly být obecněji uznávány. Po přehlídce vyšel v Itálii, Portugalsku a Španělsku zákaz nosit je na pláž, a ani v USA se nestaly velkým hitem – na plážích stále převládaly klasické dvoudílné plavky.

Roku 1953 se Brigitte Bardot snažila přispět k popularizaci plavek jejich nošením během filmového festivalu v Cannes, což se částečně povedlo – její fotografie z věhlasného festivalu v bikinách přispěly k jejich oblíbenosti v Americe.

Největší prolomení odmítavého postoje nastalo až v roce 1957, kdy se BB v bikinách objevila ve filmu A Bůh stvořil ženu.

Bardot byla v té době jednou z největších hvězd, a idolem většiny mužů, a po uvedení tohoto filmu chtěly bikiny vlastnit snad všechny ženy.

V Itálii a Portugalsku, které jsou zeměmi katolickými, se sice nesměly objevovat ve filmu ani v reklamách, a ve Španělsku byly až do 70. let zakázané, ale pro zbytek světa se staly více než přijatelnými.

Ursula Andress v záběru ve filmu Dr.No z r. 1962

Na popularizaci bikin pomocí kultury navázala roku 1962 bondovka Dr. No s Ursulou Andress, která

se ve filmu objevila v dnes již kultovní scéně s bílými bikinami. Ursula Andress ve filmu Dr. No

V témže roce časopis Playboy poprvé otiskl dívku v bikinách na titulní straně, a o dva roky později bylo na trh uvedeno první číslo Sports Illustrated Swimwear Issue.

Během 60. let se bikiny staly zcela běžnou součástí dámských šatníků a bylo možné vídat je na většině pláží.

I přesto, že se na pláži poprvé objevil Heimův model – atom, pro dvoudílné plavky (na svou dobu dosti odvážné), jejichž kritériem bylo podle Réarda to, zdali se dají protáhnout snubním prstenem, se definitivně vžil název bikiny, který používáme dodnes.

Jesika Stejskalová

[sexy_author_bio]

Fotografie: http://wikipedia.org