Views: 21
O své postelové zálibě, kterou provozuji každý večer, a bez které bych patrně ani neusnula, jsem mluvila už hodněkrát. Proto nebudu zdržovat popisem svých sušenko-mléčných orgií. 
Snad největší strach mívám z toho, že nebudu mít mýdlo k relaxačnímu čuchání ve vaně, a sušenky s mlékem místo rohypnolu.
Je proto logické, že pokaždé, když jsem nucena projít hypermarket a dobrovolně si nechat namasírovat achilovy paty vozíčky řízenými akčními důchodci, když nabudu psychické odolnosti k nekonečnému času strávenému ve frontě u pokladny, pokaždé kupuji vedle tovaru, pro který tuto oběť podstupuji, také mýdlo, mléko a sušenky.
I když to doma mám.
Se to neztratí.
A tak tomu bylo i včera.
Čiperně jsem vyrazila do místního Penny, kterýžto převálcoval mou dřívější nechuť nakupovat v potravinovém second handu, zdařilou rekonstrukcí a výměnou tržištních stoliček za solidní regály.
Také tovar se tu změnil.
Německé krmné směsi nahradily značky ověřené a české, a uklidnil mě i fakt, že když se zde nyní podívám na salám, on se následně nepodívá na mě.
V duchu hesla: každému patří druhá šance, jsem Penny obdařila přízní.
Mimo mletého masa na roládu, jsem našla český hrášek, český sýr s obrázkem kypré české dívky a stočila jsem kolečka vozíku k regálu se sušenkami.
Nápis mě ujistil, že zde najdu českou kvalitu, o které nepochybuji.
Dostala jsem chuť otestovat nějaký nový český výrobek a dát tak šanci prorazit na náročný trh nějaké mladé české kvalitní partičce cukrářů.
Hele! Oříškové!
Pro jistotu jsem balíček otočila a vida nápis CZ, který byl čitelný i bez použití mikroskopu pro zkoumání virů, jsem sušenky sbalila.
Večer jsem uchopila knihu, hrnek i milou sušenku a s blaženým výrazem jsem se přenášela někam do roku 1635, provázena Janem Kornelem.
„Ale….Co to … je?“
Zhruba pět minut jsem bojovala s vlastní sanicí, snaže jí uprosit, aby se odlepila.
Dalších několik minut mi trvaly intenzivní výplachy dutiny ústní, kde jsem jasně cítila směs rozčvachtaného papundeklu kombinovaného s něčím, co bych cítila, kdybych cucala starý bačkory.
„Panebože to jsou hnusný sušenky!“
„Nejsou pro psy?“ opáčil Tomáš jízlivě.
„Ječmínku!“
„Opovaž se to tomu ubohýmu zvířeti dávat, chceš snad, aby vypadal jako ty teď?“
Lekla jsem se, že mi po tom soustu narostla ještě jedna hlava a rozdvojil se jazyk.
„Ukaž mi to“
„…si vem, viď…“
„Nejsem blázen, já si to přečtu. No jistě, vyrobeno v….“
„No kde?“
Usmíval se a díval se na mě zkoumavě.
„No, podívej, když jsi přežila 21.srpen 68, přežiješ i sousto polských sušenek. Právě jsi pojedla dávku zcela neznámých aditiv, umělá vejce a technickou sůl. Ten zbytek navrhuji rozdrobit na chodník a s klidem čekat na příchod ledových mužů“
„Bylo tam CZ!“
„To jako, že to je napsaný česky, víš“
„Ale bylo to v regálu s českou kvalitou!“
„Mrzuté“
„Ošidili mě“
„Pravděpodobně. Budu tě občas v noci kontrolovat. Kdybys světélkovala, obalím se igelitem a evakuuji se“
„Hodnej. Dobrou“
No žiju!
Dobré jitro a hezký den!
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
