SVÁTEČNÍ PŘÍLOHA

Pokud jste si doposud někteří mysleli, že koledování v období vánočních svátků a koledování vůbec,  je ryze křesťanský model, pak jste vedle jak ta jedle. Stejně jako většina křesťanských rituálů má i koleda a dokonce i štěpánská svůj původ u pohanů. Může za to zimní slunovrat a bůh Saturn…Vezmu vás na výlet.

Chcete bezpečně zacouvat, a pak se proletět vpřed historií?

Moc ráda vám na cestě za poznáním budu skromným průvodcem.

Snad vás získané informace posunou lépe do obrazu, při skládání mozaiky, ze které ve finále půjde přečíst, oč v celém křesťanství vlastně jde.

Není totiž nad to, mít ucelený obrázek.

Za termínem koleda, stojí slovo Calendae, které označovalo dny, v nichž se slavil zimní slunovrat.

Stroj času je připravený. Výlet je zdarma.

Nasedat!

Jedem…nehneme se ani jednou z období konce prosince, jen historicky zdoláme slušnou dálku.

…teď to trochu cukne…

Stop!

Podívejte se ven.  

Vidíte?

Ti důstojní lidé v kabátcích omotaných nejčastěji koženými opasky, jsou vážení pohanští kněží.

Vidíte, jak obcházejí příbytek od příbytku a zpívají? Vidíte, jak jsou vítaní? To proto, že to, co dělají je rituál štěstí a zdraví.

Přejí úrodu i zdravé děti.

Březovou větvičkou poklepávají dívenkám a ženám na břicho a ústa. To aby byly plodné a jejich slova nadále pomáhala zahánět chmury a jejich úsměv aby povzbuzoval muže.

Mužům pak poklepávají na ruce a hlavu.

To aby je měli „tak silné, aby ženu chránili i tak lehké, aby ji uměli odměnit pohlazením“. Na hlavu proto, „aby nezapomínala a mysl měla čerstvou a bystrou“.

Vidíte, jak je lidé za tohle přání odměňují a děkují?

Podle toho, co dostávají, jim kněží ještě umí vyvěštit, co kterou rodinu v příštím roce čeká nového.

Ano, správná otázka. Co to ryjí do stromů u příbytků a na dřevěné trámy? To jsou runy. Runové nápisy, které mají těm lidem zajistit ochranu bohů.

Nejčastěji to byla Berkana, Jera a Othala – ochrana rodiny, dobrá sklizeň a dědictví.

Teď se držte, trochu s vámi na chvilku cuknu dopředu.

Tak.

Podívejte se z okénka.

Tihle muži jsou už křesťanští kněží. Vypadají hodně podobně, že?

Ano, i oni obchází domy, žehnají a přijímali za to dary.

Zajímavé, že? A při tom..

To bylo jen tak, pro usmání.

Držte se…maličko zase couvneme…

Tak.

Ano, to je Řím. A je stále konec prosince.

To jsou panečku velkolepé oslavy že? Líbí se vám?

Aby ne, právě se oslavuje bůh Saturn.

To, co vidíte, se jmenuje Saturnálie.  

I otroci a všechno služebnictvo má dnes volno, protože se rozdávají odměny za celý rok. Například šaty, jídlo, ale i finanční odměny.

Když jen maličko cukneme dopředu…táák, vidíte, že to stále platí, jen přibylo úsloví „Na Štěpána není pána“.

Proč? Protože se mění služby venkovské chasy.

Ale zpět do Říma, celého ve slavnostní, saturnovské atmosféře.

Líbí se vám ty zpěvy? Je to monstrózní že? Ty davy oslavujících lidí a sváteční nálada, jídlo, pití… Člověku už jen chybí onen bůh Saturn.

No, jestli tam někde je, jistě se mu to líbí.

A ti lidé věří, že to vidí. Věří ve své bohy, vždycky to tak bylo, a pro ně, k jejich uctění, tyhle slavnosti pořádají.

Nebojte se, že až se rozjedeme hodně kupředu, nebo se vrátíme úplně do současnosti, že zpěvy už neuslyšíte.

Slyšíte je stále.

Nejen v podobě dnešních církevních chvalozpěvů, ale také právě v podobě písní koledníků. Všechny zpěvy, které nás provázejí dnešní dobou, a to nejen u nás, ale i po světě, mají jeden, jediný kořínek.

Právě jste ho viděli hned v několika historických obdobích.

Ale ve stejném čase.

Líbilo se vám mezi pohany a ve starém Římě na Saturnáliích?

Můžeme zpět?

Ne?

Já vím, přece ještě STĚPÁN.

Chcete ho vidět? No dobrá, ale pěkné to nebude.

Držte se…

Tak.

Je stále konec prosince, ale rok 33 (nebo 36 či 38). To, co vidíte, jsou zdi Jeruzaléma.

Jedeme za ně?

Tak jo.

Á tady ho máme!

Jo, jo, je to támhle ten pán, co tak plamenně hlásá, že Kristus byl Mesiáš předpovězený proroky.

Ještě chvíli se můžete zaposlouchat do jeho sugestivního projevu.

To je Štěpán. Prý.

No, každopádně je to ten muž, který si svou řečí právě VYKOLEDOVAL, přesně to, co záhy uvidíte.

Už ho vlečou před brány Jeruzaléma.

A už ho kamenují.

Navrhuji odjet, protože ho ukamenují k smrti a u všeho asistovat nemusíme. Zvláště, když víme, že jsou mezi i námi slabé povahy a pohled to věru nebude hezký.

Právě jste ale viděli prvního křesťanského mučedníka.

Jen pro úplnost tenhle pán se stane později patronem:

Námořníků, koní, oblíbí si ho panovníci uherští, němečtí, Francouzi i Češi.

Jeho jménem se bude žehnat vinné révě, obilí, kravám, ovcím i lidem. Že vám to připomíná začátek výletu?

Ano.

Nic moc se nezmění a ani Calendae nikam nezmizí.

Jen to, co jste viděli, ty rituály, zpěvy i dary, oblékne církev do oděvu svatého Štěpána – mučedníka a pohany i boha Saturna pojme za nepřátelské a kacířské zvyky.

A to i přes to, že čas i způsob oslav zůstane stále stejný.

Kdyby měl náhodou někdo z vás dojem, že koleda je dnes vlastně druh žebrání, pak si může vzpomenout, co vlastně na samém začátku viděl.

Je to jen o tom, jakým úhlem pohledu se na tu, kterou věc, či konání díváme.

Protože na základě více informací, lze přijmout názor, který je tím méně zkreslený, čím více informací máme k dispozici.

Snad se vám výlet líbil, a snad do vaší mozaiky vnesl části, které vám budou něco platné.

Vystupovat! 

Vítejte v současnosti.

Je Štěpána – je KOLEDA!

Příjemný den.

Michaela

[sexy_author_bio]