Kdo z vás v dětství snil o tom, že vynalezne lék na rakovinu, nebo se proslaví jiným doposud neobjeveným zázrakem? Snad každý si tímhle obdobím prošel. Já jsem to dokonce dovedla o kousek dál, než k představě…

Na vaně jsem měla hrníček, do kterého jsem nadrtila dva acylpyriny, nastrouhala jsem tam kůru z pomeranče a to celé jsem zalila medem.

Byl to lék na rakovinu.

Bylo mi sedm a věřila jsem tomu.

Vyrobila jsem takto spoustu léků na spoustu nemocí.

Později jsem začínala přicházet na to, (vedle toho, že mi došlo, že lék budu muset lépe promyslet), že není vůbec legrace něco vynalézt.

Že všechno, kromě léků na některé nemoci, už bylo vynalezeno.

S vynalézáním jsem přestala, když mi moje modrá skalice, ze které jsem mínila vynalézt krystaly, stekla po kuchyňské lince, odkud už nešla nikdy dolů, a maminka mi rázně doporučila, abych se místo „kravin“ začala věnovat něčemu smysluplnému.

Tak jsem se dala na chovatelství.

Myslím, že si pak ještě mockrát přála tu skalici.

Naštěstí jsou mezi námi i tací, kteří tuhle dětskou představu, tuhle ambici, neztratí s první hormonální bouří.

Díky nim a také všudypřítomné náhodě máme hodně věcí a léčíme hodně chorob.

Hlavními pomocníky všech těch, kteří dali světu nějaký objev, novinku, vynález či lék jsou tedy: ambice, víra a náhoda.

Chtěli byste také něco objevit?

Přijít s něčím novým, proslavit se a zbohatnout?

Pořiďte si dítě!

Vážně.

Nedávno mi totiž, při čtení informace o zrodu nápadu na stavebnici Lego, došlo, kolik objevů a novinek vzniklo díky tomu, že rodič chtěl prostě jen zabavit své dítě.

Tak například ono zmíněné Lego je dílem náhody a dánského tesaře jménem Ole Kirk Chrisiansen, který chtěl v roce 1947 prostě jen svému synovi dát něco nového.

A šup a dal to celému světu.

Název byl původně složený ze dvou slov „leg Godt“, což se dá přeložit jako „hezky si hraj“.

Nazval tak i svou firmu, ve které se věnoval výrobě dřevěné hračky.

Teprve o něco později přišla jeho rozrůstající se společnost na to, že slovo „Lego“, ke kterému došli lidé a děti komolením původních dvou slov, se dá téměř přesně přeložit z latiny a znamená „sestav, sestroj“.

Typické plastové kostičky, se začaly vyrábět roku 1958.

Díky vynalézavosti syna pana Christiansena, Godtfreda, se modely z Lega rozletěly po celém světě a stavebnice vynesla tomuto tesaři a nápaditému taťkovi…

…asi hodně, když s Legem si už hrálo 400 milionů dětí a každou jednu vteřinu se po světě prodá sedm krabic Lega!

Každý rok se pak vyrobí 19 miliard nových dílků.

To je zhruba 6 000 za vteřinu.

A není to jenom Lego.

Vezměte si třeba paní Ruth Handlerovou.

Ta jen díky tomu, že pozorovala při hře svou malou dcerku Barbaru, a všimla si, že děcko si panenkami hraje více na dospělé, než na děti, a dala tak díky svému dítěti život snad nejprodávanější panence na světě.

Barbie.

Jde lépe psaní a máte dítě?

Můžete mu zkusit napsat jeden sešit pohádek a vymyslet si nějakého sympatického hlavního hrdinu.

Zbytek nechte na dětech, ony si už k vám cestu najdou. Vy pak najdete cestu do nakladatelství a miliony nakonec najdou cestu k vám.

Spokojené budou navíc děti po celém světě.

A vy také budete spokojenější, než byla původně chudá maminka Rowlingová, když ještě nevěděla, z čeho zaplatí nájem a exekutor jí chtěl zabavit i šroubky z plotu.

Ne, že by to bylo samospásné, ale pokud máte dítě, máte možná na procenta o něco málo více šancí zbohatnout.

Příjemný víkend

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]