Views: 8
Tak nevím, jestli jsem jenom já takový pamětník, ale to se ukáže a jsem na to zvědavá. Když se řekne Keksáci, vybaví se vám něco? Mě ano a hodně… a je to veskrze obrovská legrace a celkem prima vzpomínání.
Kapela nikdy ne úplně na výsluní a přece tak často obležení.
Lidé si zpívají „Víš“ a přitom mnozí netuší, kdo to vlastně nazpíval…
Osobně mám nejraději jinou pecku od Keksáků, máte ji na konci, ale hlavně a to nejvíc… putování na jejich koncerty se stalo v jisté době doslova folklorem.
No jasně, Kosova lhota, spaní ve dvou až třech pod jedním spacákem, zpravidla pod širákem.
Dav řval úryvky z písniček a pilo se pivo…
Jo, nosila jsem rozervanou džísku, zádech jsem měla Halloween, na zadku díru, dlouhý vytahaný svetr a v uchu zavírací špendlík se dvěma korálky.
Byla jsem na praxi u Městského soudu v Praze a bylo mi to fuk.
Pivo mi sice nechutnalo, ale pila jsem ho, protože prostě pili všichni a bylo mi poněkud trapné dávat si kofolu, protože bych po kofole nerozuměla jejich vtipům.
Pravda, po dvou malých pivech už jsem jim také nerozuměla.
Potkala jsem hromady báječných lidí, z nichž u mnohých už ani nevím, jak se jmenovali a upřímně ani nevím, jestli Keksáci ještě vůbec hrají.
Taky by asi byli v tuhle dobu celkem v letech.
Zato si perfektně pamatuji, kterak jsem spala v jednom spacáku s jedním týpkem, který se mi líbil, což jsem tajila, a taky si dost dobře umím emočně vybavit, jak jsem se cítila.
Zvláštně.
Na jedné straně jsem byla ráda, že jsem už taky jaksi zjevně veliká, když mu moje přítomnost a přilehnutí něco říkaly, na druhé straně jsem byla strachy bez sebe, že mu toho budou říkat víc, než budu schopna zpracovat a odpracovat, neb … já v tu dobu ještě „nikdy s nikým“.
V duchu jsem obviňovala sama sebe, že jsem nemožná.
Dlužno říci, že můj nocležník byl buďto tak galantní, nebo tak opivený, že jsem si věnec vezla opět zpět do Prahy.
A vydržel mi až do osmnácti.
Fakt je, že i v těch osmnácti jsem si pak říkala, že jsem měla počkat klidně do pětadvaceti, protože to nebylo o tom, co vyprávěly holky.
Došla jsem k tomu, že jsem na tom ještě hůř, než jsem si myslela.
No, nebyla, ale chvíli to trvalo. 
Celé Keksáky, mám ale spojené nejen s odoláváním neodvratnému vstupu mezi skutečné ženy, ale předně o době, která se už nikdy nevrátí.
A byla to super doba.
Mimochodem, tu džísku mám někde ještě doma.
A já se ptám… je tu ještě někdo, kdo jezdil do Kosovky na Keksáky?
A tady je zmíněný song, který mě snad nikdy nepřestane bavit.
Možná jsem se zamilovala do všech členů tohoto hudebního tělesa, právě díky téhle písni s textem jednoduchým, leč pro mě v době, kdy mi bylo stejně, jako je dnes mojí Johance, nesmírně hlubokým a emočně výživným.
Představte si 40 kilovou nepolíbenou, prťavou, rozevlátou, dospívající holku, co je na jedné straně rudější než rajče a klepe se jak drahý pes, protože vedle ní leží o dva roky starší kluk a na druhé straně se důležitě vlní po chodbách soudní budovy s šanonem pod paží.
Jo, to byly časy!
Přeji vám krásný víkend a mnohými se těším na slyšenou u Popelení! (Možná vyhrabu i do rádia něco od Keksáků)
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
Nahrávání ...