Views: 13
Měla jsem tady včera paní skoro čtyři hodiny, ale nelituji. Její velmi zajímavý příběh a neuvěřitelný happy end mi totiž něco připomněl. Já už tohle jednou zažila. Respektive, vím o jednom příkladu, který dokazuje, že i čert se někdy nestrefí.
Mám na mysli to úsloví s tím čertem, co „kadí“ vždycky na jednu hromadu.
Neuvěřitelná, ale holá realita života. Života člověka, který přišel ke štěstí ve chvíli, kdy ho byl schopen vidět zcela jinde. Takovou nějakou lidskou radost jsem z celého jeho příběhu měla.
Pavel vyrostl u babičky, protože jak on říkal, máma se o něho starat nemohla.
O tátovi od dětství věděl jen tolik, že snad někde existuje. Do školy začal chodit v Karlových Varech. Neučil se špatně, ale ani ne tak dobře, aby mohl jít studovat. Vyučil se kuchařem a ve dvaadvaceti letech se oženil s dívkou, kterou znal již od dětství.
„Jitka bydlela hned vedle mojí babičky. Její táta alkoholik, máma potom taky. Často u nás spávala, protože u nich doma byl mnohdy v noci takový virvál, že babička tam pokaždé šla a odvedla Jitunu k nám,“
Řekl jsem jí tehdy, že jednou si ji vezmu a budeme se mít dobře. Pamatuji si, že jako kluka mě hrozně štvalo, že je její táta takový. Říkal jsem jí: Nikdy nebudu jako tvůj fotr. To nám bylo třináct. A vidíte, máme spolu kluka Odráška,
„Mám pár nešvarů, ale nejsou snad nijak závažný,“
Hrozně kouřím, ale nikdy jsem se nenapil. Rybařím, sázím si na fotbal ve Fortuně a lepím letadýlka, to mě moc baví. Žena říká, že jsem dítě, ale říká to s úsměvem, tak myslím, že jí to nevadí,“ řekl.
„Na pár dobře vsazených zápasů jsem i párkrát vyhrál.
Třeba tři stovky, pět stovek, ale jednou i dva tisíce! Tehdy jsme šli na večeři. Ale nikdy jsem nevyhrál žádnou velkou sumu.
Na tenhle byt jsme si brali hypotéku. Pak nějaké zařízení na splátky, pračka, lednice, a hodilo to docela slušný balík měsíčně. Když to propočítám teď, kdy je moje paní na mateřské, řeknu vám, zbývala pěkná almužna.
Pokaždé jsme si na konci měsíce půjčovali od kamarádů a začátkem jsem to zase vracel.
Nehádali jsme se kvůli penězům. Myslím, že je to i proto, že oba jsme na nedostatek tak trochu zvyklí. Ani jeden z nás toho nikdy moc neměl. Hlavně, že jsme zdraví, že je kluk pořádku a že se máme rádi. To jsou slova Jitky. Je to zlatá holka.
„Ten den jsem šel vsadit za stovku, protože jsem bral, a to mi Jitka vždycky dovolila vsadit 3z5.
To je taková trochu dražší sázka, ale zase můžete i nějaký zápas nechytit, a ještě vyhrajete. Je to taková moje povýplatová radost.
No a pak jsem si šel koupit cigarety. Opravdu nekecám, jen tak ze srandy jsem vzal tiket na Šťastných 10 a namastil jsem tam čísla. Asi mě pálila ta padesátikoruna v zadní kapse kalhot.
Přísahám, že jsem si říkal, že jsem pako, že bych udělal líp, kdybych si raději koupil uzenou makrelu… tu mám děsně rád.
Já ale vsadil nějaká čísla za pajdu a ještě cestou domů jsem si opakoval, jaký jsem cvok, když si myslím, že by to mohlo vyjít. A vlastně ani nevím, jestli jsem věřil, že to vyjde – možná ani ne.
„Ten den byl od počátku zvláštní.
Dnes, když si to připomenu, je to takové celé v mlze. Jako ve snu. Přišel jsem totiž domů a tu makrelu jsem měl v lednici od Jitky. Pak mi řekla, že přišel přeplatek za plyn, poměrně hodně, a nakonec jsem šel s košem a našel jsem u popelnice dvoustovku.
Povídám Jitce, hele, my máme dneska nějaký fajnový den, a vytáhl jsem ten tiket.
Tehdy jsem si snad poprvé reálně řekl, že třeba vyhrajeme. Žena se smála a víte, co řekla? To fakt nezapomenu – stovky nejsou miliony, můj milej.
Oba jsme o pár hodin později koukali na ten kus papíru jako pitomí.
Nikdo se nehroutil a nikdo nekřičel. Jen jsme tam seděli a zírali na sebe a na ten tiket. Celou noc jsme nespali. Věděli jsme, že jsme vyhráli hodně, ale že je to 17 milionů, to jsme netušili. Možná to šlo spočítat, ale já ani nevěděl jak. Byl jsem jako v mlze. Pak jsme stáli u Ondráškovy postýlky a oba jsme buleli. Chápete to? Místo abychom se smáli….“
Člověku to nedá, a tak jsem se tehdy Pavla zeptala, jestli si vůbec uvědomuje, že je milionář.
„Jo, teď už jo. I když možná ještě tak nějak ne úplně. Furt mám pocit, že se probudim.
Co s tím budete dělat?
Tak s touhle otázkou Pavel ožil. Poprvé jsem měla pocit, že má vážně radost.
„Víte, já nikdy tolik peněz předtím ani nezahlídl. Vím, že musíme být rozumní, ale přece jen, první, co jsme udělali, bylo, že jsme odjeli s klukem ven. Dostali jsme zálohu na ty peníze a okamžitě vypadli to nějak vstřebat. Byli jsme v Paříži a taky na Francouzské rivieře. Letadlem! Možná to bude vypadat hloupě, ale oba jsme byli nejdál na Slovensku, tak se nedivte“.
– Rád bych nám teď koupil malý domek – nic honosného, jen na bydlení, aby se Ondra měl prima.
– Chtěl bych krámek s rybářskými potřebami. Je to můj sen.
– Manželka je vyučená zlatnice, tak bych jí chtěl pořídit nějaký podnik, krámek nebo provozovnu.
– A co zbude, dáme na úrok, kdyby se něco přihodilo. Stát se může cokoli.
„Rozhodně chceme oba pracovat. Když si to tak představím, je to takové zadostiučinění.
„Nikdo z nás celý život nic neměl. Jen jeden druhého a babičku. Škoda, že se toho nedožila, to mě vážně mrzí. Stačilo jen pár měsíců. Zahrnul bych ji zlatem, za to, co pro mě udělala…
Jitka to rodičům ani neřekla. Nejsou to žádní fajn lidé, ani na svatbě nám nebyli. Nic jsme od nich přitom nechtěli. Jitce to bylo líto. Jednou tam byla, byli opilí. Teď se neviděli myslím asi dva roky. Malého také neviděli… nevím, nechám to na ní a její rozhodnutí budu respektovat.
Když se tak nad tím zamyslím, pořád jsem nejšťastnější, že mám Ondru, že mám svoji ženu, a teď je prostě jenom prima, že máme o pár vrásek míň a šanci na život bez jednoho balíčku starostí,“ prohlásil Pavel závěrem.
Říkejte tomu, jak chcete.
Náhoda, řízení osudu, odžitá část karmy díky správnému přístupu k životu a srovnaným prioritám, spravedlnost, nebo prostě jen jedna epizoda jednoho života dvou lidí.
Já tomu říkám vyšší spravedlnost, na kterou nemusel Pavel s Jitkou čekat několik životů. Ovšem zasloužili se o to především oni dva sílou charakteru a láskou.
Ze srdce jsem jim to přála!!
A paní Terezku, zdravím také.
A hluboce se klaním její odměněné trpělivosti, duchovnímu bohatství, toleranci a statečnosti, která zase jednou byla odměněna. (Pokud bude souhlasit, moc ráda vám její příběh zprostředkuji. Zatí, tedy takhle, jako pozdrav a projev úcty).
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
Nahrávání ...
