„Teda, to když moje máma dělá koláč, tak to je švestka vedle švestky…“

„Moje máma prala na 60 °C všechno a bylo to lepší…“

„Máma dávala do knedlíků i chleba… téééda ty byly, kdybys chtěla, ona ti to určitě vysvětlí… tydle jsou takový mdlý…“

…Líbí? Asi ne, co? Taky myslím, že pán je na zabití…

A hlavně jsem si ho nevymyslela. Je skutečný a jmenuje Kamil, je původem z Kladna. Když jsem před časem článek psala, byl čerstvě rozešlý se svou přítelkyní v Praze.

Pak se vrátil zpátky do Kladna.

Doslova byl deportován zpátky k milované matce s visačkou „Laskavě ho zbavte té pupeční šňůry, sic ho na ní oběsím.“

Brala to s humorem. Zkraje. Později se snažila vysvětlovat, následně nereagovala a v jeden den, který měl patrně náročné vibrace, datum i tranzit Marsu po něm vrhla mísu s těstem.

„No co to děláš??!!“

„Bylo to špatně? Myslíš, že tvoje matka by házela víc doprava?? Dobře!“ zařvala, zdvihla mísu, poodešla a vrhla ji znova.

„Jsi hysterka,“ohodnotil její snahu vzdát hold Heleně Fibingerové, praštil ovladačem a odešel telefonovat.

Hádejte komu!!!

Krom toho, že u nás jeho maminka byla nasolená pomalu každý víkend, že mu radila i v tom, jak se má chovat při sexu, že mi volala s otázkou, co budu vařit, a když jsem odpověděla, poslala mejlem třináct vlastních receptů, jí volal dvakrát denně. Nebo ona jemu.

Napřed mi přišlo milé, že má k mamince tak vřelý vztah. To já nikdy nezažila. Moje máma je psí čumák, a pokud jí nezavolám, neozve se. Dnes jí za to blahořečím.

První společnou dovolenou jsme trávili s jeho matkou. Druhou také. Veškeré nákupy do domácnosti – mám na mysli záclony, kuchyňskou linku, myčku, a dokonce i dárky k Vánocům pro mě, řešila jeho maminka.

Ona to byla, kdo prostě v pátek přijel a jal se dělat velký úklid v našem bytě. Neměla jsem sílu odporovat. Nakonec, chce jen pomoct, byla bych hnusná, kdybych jí v tom bránila. Je to jediný syn. Chápala jsem to.

Dlouhou dobu jsem chápala i jeho neustálé připomínky k čemukoli, co jsem chtěla udělat samostatně. Pokaždé jsem to dělala jinak než ona. Pokusila jsem se vysvětlit, že fakt, že to dělám jinak, ještě neznamená, že to dělám špatně.

Přece některé věci jdou dělat na mnoho způsobů. Vždy odpovídal, že on je na tamten způsob ale hodně zvyklý. I to jsem chápala a snažila se vyhovět.

Jenže časem mi začalo docházet, že žiju život jiné ženy. Moje osobnost šla k šípku, stávala jsem se někým jiným.

Řekla jsem mu to.

Reagoval podrážděně s tím, že hrotím kraviny a že bych měla být ráda, že ona se snaží mě něco naučit, když moje matka mě hodila do života nepřipravenou. Urazilo mě to. Připadala jsem jako blbec, co nedokáže samostatně existovat.

„Proč jsi se mnou a ne s ní, když je tak skvěla a nikdo se jí nevyrovná???“
„Protože tě mám rád.“
„Tak mě prosím přijmi jako mě a nesnaž se ze mě udělat někoho jiného, jinak si začnu myslet, že jsi vlastně zamilovaný do ní“.

Na to mi řekl, že jsem nevkusná.

Stáhla jsem se.

Vlastně jsem si dělala naděje, že byť jsme se pohádali, něco si z toho vezme. Bude vědět, že mi to vadí, dostanu mu do podvědomí informaci. Nic.

Asi týden před tím incidentem s mísou přinesl z pravidelné návštěvy své matky čtyři alba.

„Rád bych ti ukázal moji maminku, když byla mladá – bude se ti líbit.“

„Jdi s tím do prdele!“

Asi jsem nechtěla takhle zareagovat, ale ta slova byla v ten moment rychlejší než moje myšlenky.

Omluvila jsem se za to.

Vzal to.

Pak jsem si tedy prohlédla s ním ty alba. A pochopila jsem ho. On se přímo rozplýval, když mi ukazoval ty fotky. Navíc, a to je fakt strašný, ONA MI BYLA PODOBNÁ!!!

Od té chvíle jsem nad tím pořád přemýšlela. Dokonce jsem volala jeho mámě, abych s ní o tom mluvila. Byla rozumná, říkala, že ho to přejde, že je to asi taky trochu její vina. Ale jezdit a radit nepřestala. Naopak.

Pak se stalo to, co se stalo.

Kamila jsem vyhodila a jeho mámě napsala e-mail. Nebyl pěkný, ale byl velmi slušný.

Odepsala, že se trápí. Tedy jako Kamil.

A já teď nevím, co mám dělat. Mám ho ráda, ale nemůžu a nechci žít jen ve stínu jeho matky s vědomím, že ji možná opravdu miluje, což ona velice nerada a neochotně, ale dokonce připustila.

Tolik e-mail Denisy, který jsem tehdy (cca 2009) od ní dostala.

Jenže.

Jeho maminka v lednu 2015 zemřela. On skončil v psychiatrické léčebně, kde strávil tři měsíce a odnesl si trvalou medikaci.

Denisa ho po urgencích, e-mailech, telefonátech a omluvách vzala zpět.

Dobrá duše, řekla jsem si.

A proč vám tenhle poměrně starý příběh vytahuji?

Protože začátkem března se Denisa dozvěděla celou pravdu o pozadí celého příběhu.

Po jejich rozchodu se seznámil se ženou, se kterou pak žil. (I Denisa měla přítele, ale nedopadlo to).

Rozešli po té, co jí zbil pomalu do bezvědomí, protože odmítla v den svátku jeho matky udělat dort, který jeho maminka měla ráda.

Odmítla, protože byla v šestinedělí.

Kamil bral tou dobou antidepresiva a ještě nějaké léky na nervy.

Momentálně je na tom Denisa obdobně.

Skoro ji uškrtil v koupelně po tom, co se obarvila na blond.

Maminka byla brunetka.

A víte, co mi Denisa napsala?

Míšo, ano, já jsem ráda, že jsem naživu, to jistě ano. Ale jsem i moc ráda, že se to stalo. Potřebovala jsem to, aby mi došlo, že tohle celé nebylo jenom o jeho vazbě na matku, ale o jeho celkově zvráceném charakteru a mojím štěstí a asi i štěstí, které měla Zdena a její syn. (pozn. Žena, co s ní žil po rozchodu).

Svou matku totiž také bil. Nikdy mě nenapadlo to zjišťovat, až po tomhle incidentu. Zdena to zjistila a proto se s ním ihned rozešla.

Měla jsem za to, že matku nade všechno miloval.

Ale on není jenom Odipus, on je šílenec.

Jenom to nebylo vidět.

Nevím, co si mám myslet o jeho mámě, jak to celé pojmout, když už nežije a já nevím, neumím myslet ve zlém na mrtvého člověka.

Ale jak mohla mlčet?

D.

Denisa o zveřejnění jejího příběhu a dopisů ví a souhlasila.

Vlastně je to i prosba o radu od jiných žen, jak se má k celé věci postavit, jak si vysvětlit fakt, že Kamilova maminka de facto vědomě ohrozila nejen obě ženy, ale i vlastní vnouče, které má Kamil se Zdenou. (Je tam soudně pozastavený styk a zákaz přiblížení na přechodnout dobu).

Napadá mě, jestli snad nakonec ta máma nechodila ani tak na návštěvy, jako spíš na kontroly. A jestli tím zvláštním způsobem a implantováním vlastního stylu a odrazu, nechtěla maximálně eliminovat možné důvody jeho hněvu, protože o tom riziku věděla.

Nebo nevím.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]