Views: 17
Jasně, že to druhý, ale co do tvorby, malby, nebo pokusů o pocitovou fotografii určitě obojí. Je to strašně zajímavý, ale když to vezmu podle sebe, tak já bych na někoho, kdo mě nezná, musela působit jako hotový bubák. Alespoň v případě mých obrázků a některých fotek.
Ale já si myslím, že i v ponurosti je určitý druh krásy, nehledě na to, že když to člověk hodí na plátno, papír, nebo v hledáčku s foťákem pohlédne na temnou stránku nějakého místa, tak ono pak to temno začne vyprchávat z duše.
Myslím, že třeba z obrázků jsem asi nikdy nenamalovala takový, který by byl k popukání. Když se na ně ale sama podívám, nemám smutný pocit.
Mám veselý, protože na tom obrázku vidím to, co ze mě odešlo.
Dělám to tak už roky.
Když se člověk dívá třeba na krajinu a má místo štětce v ruce foťák, najednou vnímá, že i krajina je malíř, umělec, že i ona má své nálady.
Fascinuje mě zachytit něco ponurého, a jak se na to pak dívám a pracuji s tím, tak fyzicky cítím, jak mi z duše odchází to, co se teď rýsuje před mýma očima.
Jak už to není ve mně.
Celý víkend jsem se s přestávkami klasicky rýpala v zemi, lozila po stromech, vláčela pytle s hlínou (se zeminou, jasně), okopávala pařez a včera jsem znásilnila Johanku, aby se mnou jela do pískovny pro pár šutrů.
Že tady ta pískovna je, jsem věděla od Toma, ale nikdy jsem tam nebyla.
Říkal, že to tam je hezký.
Nechala jsem si vysvětlit, jak se tam jede, nechala jsem se varovat, že to tam je hlídané a vyrazily jsme.
Pro jistotu jsem se vrátila pro foťák, protože, co kdyby náhodou…
A udělala jsem dobře.
Je to obrovská nádhera vedle čehosi, co je neskutečně ponuré, zvláštní, ale má to prapodivnou atmosféru.
To se mi líbilo.
Až to tady jednou vytěží, říkal Tomáš, že to zatopí a bude to ještě vetší krása.
Byl to pro nás s Johankou i parádní offroad, ale je to fakt pecka.
Kolem jsou hromady země, kamenů, těžebního odpadu a celé to působí hodně neutěšeně.
Vylezete ale na hromadu a najednou se díváte na něco, co bystě tady rozhodně ani náznakem nečekali.
Je v tom tak obrovský kontrast, takový, až je to prostě druh umění.
Připadaly jsme si chvíli jako u moře.
Abychom o několik málo metrů dál shlížely z jiné hromady na propastný rozdíl jak pocitově, tak samozřejmě i vizuálně.
Úplně jiná nálada, jiná atmosféra, jiný pohled, jiná řeč té krajiny a přece mi obojí přišlo jako umělecké dílo.
Byla jsem ráda, že jsme ten foťák vzaly.
No, nejenže máme naprosto super kameny k jezírku, ale já měla na celý večer inspiraci, lahůdku pro duši, oko, pro čerpání i odkládání pocitů a nahromaděných emocí.
A ještě jsem si šla před chvílí ven s baterkou udělat radost k těm kamenům, co jsme tam ledabyle složily a zneužila k tomu rozbitý svícen, co se o něj v sobotu postaral Moman. (Reni, tu máš Anděla vápence a ruly) 
Až vám bude smutno, něco si namalujte, uplácejte třeba z modelíny, vyfoťte … ono to nemusí být vůbec krásné a přesto vám to krásou naplní duši.
Očistí jí to.
Přeji všem krásný den!
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
