Views: 20
Včera jsem podle plánu vyždímala hrušky a jablka, pečlivě vybrala DVDčka s dalšími pohádkami a vyrazila do Motola za Milouškem a Evou, které mezi tím přesunuli na speciální oddělení nefrologie.
Byl to hektický den, takže jsem odjížděla něco po šesté hodině večer.
Přijela jsem do nemocnice akorát, protože Miloušek, po tom, co se probudil z narkózy kvůli onomu zákroku, ke kterému už bylo možno přistoupit, neb mu klesly teploty i hodnoty z odběrů, pro které před tím nebylo možné zákrok provést, už dokoukal všechny pohádky, které jme mu dovezli před tím.
Dozvěděla jsem se také výsledky zákroku.
Mildu čeká postupně šest operací a pak se uvidí.
Byl otrávený, uplakaný, ale z pohádek a ovocné šťávy měl radost, takže jsme z něho toho zakukleného smíška na chvilku vydolovaly.
Nutno říct, že je poněkud náročné dozvědět se takové informace. Eva, má ale víc síly, než osm ledních medvědů a jeden kombajn dohromady.
Nesmírně tu holku obdivuji !!
Když jsem dala Mildinkovi pusu, přišlo mi, že má teplotu. (to je takový grif, co si člověk natrénuje od vlastních dětí)
Daly jsme mu teploměr a měl ji.
Sice ne velkou, ale byla tam. Zavolaly jsme sestřičku, která mu do kapačky dala něco na horečky, což Miloušek snášel nelibě.
On už snáší nelibě jakýkoli pohled na jakoukoli sestřičku, vyjma té své vlastní.
Evina mi ukázala, jaký vynález má na sklepávání zdejších teploměrů, které jsou nesklepatelné a ona měla už po dvou dnech tak namoženou ruku, že neudržela hrnek.
Vskutku originální.
Ukázala to i sestřičce, která nápad kvitovala, neb o zarputilosti rtutí zdejších měřidel věděla své.
Zřejmě budou teď místní sestřičky také točit fuseklemi.
Momentálně má Miloušek takovou hadičku, která je zavedena přes močovou trubici kamsi dovnitř, aby se čistil. Bolí ho to, a tak si nerad sedá a nerad chodí. Bude ji mít deset dnů.
2.12. ho čeká první z těch šesti plánovaných operací.
Odjížděla jsem asi v devět.
Bylo mi na nic. Cestou jsem se ještě stavila za Tomovou mamkou, které Tom vyzvedl a po mě poslal nějaké léky, kterých bere požehnaně.
Řekla mi, že jí nebaví žít, protože jí pořád všechno bolí.
Cestou domů jsem se rozhodla vytrvale bulet tak nějak kvůli všemu.
Vydržela jsem do až do Vestce.
Doma čekal Tom a jeho kamarád, se kterým měli dnes pracovně odjet v šest ráno. Když mě viděli, navrhli, že si zahrajeme hru „iknow“, což mě potěšilo. Alespoň se rozptýlím.
Chtěla jsem se hodně rozptýlit.
Vedle sebe jsem zahlédla lahev s kořalkou, kterou Tom dostal od kamaráda, a která byla doma pálená.
Nalila jsem si, ač abstinent.
Nevím, proč jsem si myslela, že mi to pomůže. Myslela jsem si to i po třetím panáku té věci, která mi nechutná, má asi 60% a voní po jablkách.
Hráli jsme a já se rozptýlila.
Po tom, co jsem na otázku „Jaké zvíře je státním znaku Grónska“ odpověděla, že veverka, zhodnotlila jsem, že půjdu spát.
Nespala jsem ještě hodně dlouho. Bylo mi neuvěřitelně zle.
Ráno ještě hůř.
Kluci neodjeli – jsou stále v bezvědomí.
Pokusila jsem se vstát v devět.
Marně.
Se slovy „to nejde“, jsem ulehla. Tom otevřel jedno oko a zeptal se „co ti nejde?“.
„Myslim, že žít“.
Vzpomínala jsem, jak mi babička vysvětlovala příčiny stavu zvaného kocovina.
Nevím, jak může někdo pít pravidelně. Možná se pak necítí, jako pšenice po sklizni, když přijdou lidé s cepy.
„Kocovinu má člověk proto, že si tělo jednak stáhne z krve všechny minerály, má nedostatek vitamínu C, hořčíku a má husou krev“, říkávala babička.
Fajn.
Vzala jsem si půlku acylpyrinu, protože ředí krev, přidala jsem dva celaskony a magnezium. Zazdila jsem to živočišným uhlím a usnula.
Zdálo se mi o cibuli.
No vida!
Funguje to!
Vařím gulášovou polévku a vcelku živě se pohybuji, byť mám ještě trochu pocit, že jsem strávila šest hodin na řetízáku.
Jsem ráda, že ať už se v budoucnu stanu čímkoli, možná bláznem, protože je to fakt náročné období a hodně z něho je ještě před námi, rozhodně se nestanu alkoholikem.
Tu ohnivou vodu už nechci ani vidět, a to patrně navždy, ale na večerní Popelení jsem vcelku připravená díky těm slupnutým vitamínům.
Za Milouškem jedu v neděli.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
