Včera jsem se koukala na Hříšné lidi města pražského a musím se vám svěřit. Dívala jsem se a zhruba ve čtvrtině filmu jsem se zastavila a musela přemýšlet.
V ČEM JE TEN ROZDÍL, který vnímám a neumím pojmenovat?
Byla jsem si najednou jistá, že to není tím, že film je černobílý.
Ani že se dívám na doslova herecký koncert pana Marvana, pana Fišera, paní Růžičkové, pana Hlinomaze, pana Skopečka, paní Skořepové, pana Vinkláře, pana Filipovského a dalších hvězd skvělé české herecké školy, před kterou snad lze jen smeknout, a kdy je pro člověka zážitkem každá minuta sledování krásného a …
…ano, mám to!…POCTIVÉHO HERECTVÍ.
To, co jsem pojmenovala a pak až do konečných titulků jasně viděla, byla poctivost. Skutečný propracovaný filmový kumšt.
A nejenom ze strany herecké reprezentace českých divadelních prken a filmových pásů.
Jakási poctivost a do detailu dotažené umění bylo patrné i z kamery, režie, hudby…
Vím, jaký je ten rozdíl.
My dnes tu naší filmovou tvorbu tak trochu automatizovali a z ní se nám vytratila jakási ruční práce. Ono mistrovství, originalita a punc jedinečnosti.
Nemáme špatné herce a ani kameramany či režiséry.
Co jsme možná trochu ztratili, je láska.
Vytrácí se klasické řemeslo.
Čas věnovaný každému okamžiku, pocitu, detailu se čím dál víc ořezává v zájmu dokončení filmu, kvůli vytíženosti herců a jejich práce na mnoha rolích současně.
A ono je to znát!
To, co mě včera večer přišpendlilo zadek k židli a oči k obrazovce, byla poctivá filmařina a maximální výkon úplně všech.
Ten citelný podtext starého dobrého hereckého úsloví, které praví:
NENÍ MALÝCH ROLÍ.
Který dnešní mladý herec by ho neznal?
Učí se ho na fakultách.
Jenže, který z nich ho ještě skutečně žije?
Hezký den všem!
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
Nahrávání ...
