Magie

Lorna Byrne: Andělé v mých vlasech

0 Shares

Říkali o ní, že je retardovaná. Ale ona jen viděla anděly… Její dětství nebylo lehké a spjato právě s komunikací s těmito jemnohmotnými bytostmi. Je div, že ji někam nezamkli a nezahodili klíč… pamatovat si tuto větu z dětství není příliš láskyplné. Ale Lorna Byrne přesto stvořila knížku, která v dvacetiosmi
kapitolách láskou doslova dýchá. Ač to není zrovna láska mateřská…

lorna„Viděla jsem i další duše na cestě k nebi. Všechny měly lidský vzhled a byly oblečeny v jiskřivě bílých řízách. Říkám, že byly bílé, protože jiné slovo mne nenapadá, ale ta barva byla mnohem zářivější, než kterákoliv známá bílá. Těmi řízami prosvítala i záře jejich duší; zářila jim z obličejů, které byly
mnohem čistší a krásnější, než kdy byly na této zemi.
Když jsme dospěli do určitého místa, přede mnou stanul krásný anděl a nedovolil mi, abych šla dál.  Pochopila jsem, proč se mi postavil do cesty, aniž by mi to musel říkat, ale přece ke mně promluvil
líbezným, jemným hlasem, plným soucitu.
„Lorno, ty nemůžeš odejít se svým děťátkem. Musíš se vrátit.“
Lorna vybočovala. Vždycky. Říkali o ní, že je retardovaná. Od rodiny často cítila odtažitost, ve škole k ní přistupovali jako k té, které nemá cenu se ptát, protože nic neví. Když bylo Lorně 12 let, měla již sedm dalších sourozenců. Její rodina žila v bídě, neustále se stěhovali, jednou jim dům jen s velkým štěstím nespadl na hlavu, maminka byla často v nemocnicích.
Fascinující je určitě obraz odchodu jejího tatínka do nebe i událostí, reálných i těch, které prožívala právě s jemnohmmotnými bytostmi, v čase, kdy se tatínkův odchod blížil. a i její první setkání se smrtí tatínka své kamarádky, to jí způsobilo mimo jiné i hluboké zklamání – do té doby si jako dítě myslela, že tatínkové a maminky žijí věčně.
Sama se poté stala matkou, prožila tři potraty, přičemž při posledním se setkala i se samou smrtí, vždy nějak věděla, co se stane.
Její autobiografický příběh je jemný, něžný, přitom strhující. I když až příliš často se tu setkáváme se smrtí , nejšedivější je asi část jejího mládí, kdy byla zaměstnána v Dublinu, v obchodním domě a zažila bombový útok.
Ani ona sama neměla lehký život, žila v bídě, její nemocný manžel nedokázal zajistit finančně rodinu. Nemusíte věřit v anděly, a přesto vás tato kniha zaujme. A zaseje semínko pochyb.
 
Co když přece jen existují?
Není to čtení pro každého, kontrast tragédií, bolesti a duchovních rovin nejvyšší lásky je někdy až příliš silná káva.
Možná to bylo posláním Lorny Byrne a této knihy…
Setkala se s ďáblem, s poltergeistem…. ale také s anděly, které lze připodobnit k přírodním vílám.
Nemusíte se jich bát. Když vás potká Váš anděl…
 
„Natáhl ke mně ruku a já mu svou svou vložila do dlaně. Nemůžu říct nic jiného, než že to bylo, jako by se má ruka v jeho ztratila. „Nechci, abys měla strach,“ řekl, „protože se opravdu nemáš čeho bát. Je to něco, nač se můžeš těšit, něco, co se ti stane, až budeš velká…“
Řekl jí tenkrát, když jí bylo asi deset let. Autorka uviděla svého manžela, uviděla část své budoucnsoti
a své poslání. I tato knížk avznikla díky andělům. Vznikla ve chvíli, kdy jí andlěé řekl, že jí má napsat.
Zjistila, že umí léčit, přejímat a transformovat bolest jiných.
„Andělů jsou miliony a miliony – není možné je spočítat, asi jako sněhové vločky – ale mnozí nemají žádný úkol. Ze všech sil se snaží pomáhat, ale málokdy se jim podaří proniknout k lidem. Jen si to představte, že všude kolem nás poletují miliony andělů bez zaměstnání! Nemají co dělat, protože skoro všichni lidé těžce pracují, aby se jakž takž protloukli životem, a vůbec si neuvědomují, že tito andělé jsou tu proto, aby jim pomáhali, a že jsou úplně všude.“
A Lorně pomohli také přijmout a vyprovodit na poslední cestu z tohoto žití i jejího milovaného manžela. Celý život věděla, že ho najde a že ho posléze i ztratí. Přesto mu jednu šanci ještě vyprosila a prodloužila tak čas, který spolu mohli strávit. Podruhé už ho musela nechat jít.
A tak věřte, že…
„Právě v tuto chvíli, kdy sedíte a čtete tyto řádky – a nesejde na tom, jestli tomu věříte nebo ne – máte vedle sebe anděla….“
Volné pokračování tohoto románu právě vydává Euromedia a jmenuje se Schody do nebe
 
Rozhovor s autorkou
Renata

Renata Petříčková (Venclovský) 31.5.1978 „Blíženec“ on Facebook
Renata Petříčková (Venclovský) 31.5.1978 „Blíženec“
Rozdvojený člověk s hlavou v oblacích a nohama kdovíkde. Má slabost pro knihy ze všech úhlů pohledu, možných i nemožných. Má zvláštní schopnost vidět svět černobíle. Neumí plavat a neumí kynuté těsto. Miluje kočky, koně, lečo a postel. Ráda by si dala s Hawkeye Piercem suchý Martini. Nejlíp v bažině.

Vydalo nakladatelství Euromedia, 2011, www.euromedia.cz
Hodnocení k článku

Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
tibetusmev   protibet 1
0
Would love your thoughts, please comment.x