Známe ji určitě všichni. Najít ji můžeme prakticky na každém trávníku. Roste po celé Evropě a na východ sahá až do Malé Asie a Sýrie. Kdo? Sedmikráska, nebo také chudobka, kněžský límeček a podobně. Nasbírejte si ji, usušte a máte ochranu před zlem, lék na chřipku i parádní likvidátorku kruhů pod očima…

Vím to od koho? No jasně od babičky, jako ostatně většinu toho, co se týká bylinek a lidové magie.

Tady v Kersku na zahradě jsou jich celé koberce.

Vedle toho, že je to květinka moc hezká, skromná a milá, a že podle ní poznám, jestli vysvitne sluníčko nebo ne, protože sedmikrásky ho mají rády, a když má být zataženo, tak ráno „neotevřou očička“, přijde mi sedmikráska jako symbol nenásilné krásy a skromné pohlednosti.

Mám je ráda.

Navíc jsou léčivé, užitečné a magicky silné.

Jméno sedmikráska je trefné, protože tato rostlinka je opravdu krásná celých sedm měsíců v roce, někdy i déle.

Jako léčivá rostlina je oblíbená už od středověku.

Použít ji lze ale i v kuchyni, například do jarních salátů.

Sbírá se celá kvetoucí nať nebo květ.

Je to malý génius na pytle a kruhy pod očima, kdy ji lze použít buďto čerstvou, nebo usušenou.

Čerstvou ji stačí dát na sítko, které není kovové a chvíli ji nechat nad vařící vodou, jen tak v páře, pak zmáčknout mezi dvěma prsty a jen tak přiložit pod oko.

Nechá se to tak asi deset minut.

U sušené se udělá prostě takový silnější čaj, který se dá do chladu a pak třeba na vatičku a zase pod oko.

Stejným způsobem ji lze přiložit na nějakou ránu, která hnisá, nebo se nechce hojit, nebo také na peďary.

Zevnitř se dá dobře použít čas při jaterních a ledvinových potížích a je výborným prostředkem proti průjmu a při chřipce.

V magii má sedmikráska moc zachovávat status quo a bojí se jí zlo. Bývala součástí mnoha lektvarů na udržení a podporu krásy i přitažlivosti.

Například když jdete na rande, je dobře si silný čaj ze sedmikrásky, který se necedí, vylít do vany při koupeli.

Udělá vás to přitažlivější.

Když chcete, aby něco zůstalo tak jak to je, stačí sedmikrásku utrhnout a dát jí jméno toho, co má být zachováno.

Pak je dobře ji umístit tam, kde je tento prostor s oním přáním nějak v souvislosti.

Babička měla svazeček sedmikrásek v botníku.

Říkala, že to je proto, že v botách, které jsou v její blízkosti si pak člověk nepřitáhne domů nic zlého, a protože botník je vždycky u dveří, ani do nich nic zlého nevleze, protože sedmikrásek se prý zlo bojí.

Říkala taky, že se dá podle sedmikrásky ve vázičce s vodou poznat, jestli je člověk dobrý, nebo špatný.

Špatnému člověku, když má sedmikrásku ve vodě, do několika hodin zčernají konečky její bílých okvětních plátků.

Naopak čím déle člověku vydrží ve vodě živá, tím čistší je jeho duše.

Na tohle všechno jsem si dneska tak hezky a příjemně vzpomínala, když jsem se na zahradě doslova rochnila v bílých kvítkách a když jsem do trička trhala hlavičky na sušení.

Pražilo na mě sluníčko, voněla tráva, zpíval sbor asi šesti druhů ptáčků a bylo to strašně příjemné.

Pak jsem v těch sedmikráskách i ležela, chvíli na zádech a chvíli na břiše, abych cítila, jak voní Země.

To je totiž moc příjemná vůně…taková živá, domácí, maminkovská.

Sedmikrásky suším na síťce od okna na topení tak, že jsem ji trochu podložila, aby se úplně topení nedotýkala.

Když byste si taky natrhali kvítka sedmikrásky, sušte je buďto takhle, nebo třeba jen v místnosti, ale na něčem, kde může vzduch i odspoda a nesvítí přímé sluníčko.

Přeji vám krásný den! 

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]