Jiříčku, pojedeme se podívat do Libice. To je hradiště, kde vyvraždili Slavníkovce.“ Chlapec o několik odstínů zbledl: „ A to tam ještě pořád leží?“ Došlo mi, že v první třídě zmákli čtení, počty, ale na vlastivědu si ještě počká. „Neboj, už je uklidili.“…

Na výletech s dětmi je fajn, že zkrátka všechno berou jinak.

I když tenhle výlet si měla vychutnat paní učitelka. Já se měla válet doma a sledovat, kdy už konečně vyvraždí Midsummer. Jenže předpověď počasí ji donutila k defenzivě a večer před dnem „D“ a hodinou „H“ stihla rodiče varovat, že to vzdává.

Pročež jsem zabalila chleby, děti a vyrazili jsme na vlastní pěst.

Výlet pro cestu vlakem jako stvořený. Libice nad Cidlinou leží kousíček, tedy 5km, od Poděbrad. Takže stačí vyskočit z nějakého rychlíku v tomto nádherném lázeňském městě a nechat se svézt jedinou zastávku courákem do Libice.

Ospalá vesnička s útulným nádražím nijak nekřičí do světa, že kdysi byla důležitým kulturním, historickým i obchodním uzlem Evropy v dobách, kdy se sláva Prahy ještě ani zdaleka hvězd nedotýkala. Ale to bylo opravdu hodně dávno.

Hradiště bylo sídlem mocného knížecího rodu Slavníkovců.

Již v mladší době bronzové byla blata nedaleko soutoku Labe a Cidliny osídlena. V raném středověku zde již stálo velmi dobře opevněné hradiště o rozloze 26ha. Bylo chráněno z jedné strany řekou, z druhé bažinami a ze všech dřevěnou hradbou opevněnou kameny a nasypanou hlínou.

Slavníkovci měli v hradišti vybudovanou pohodlnou rezidenci. Nechyběl zde zděný kostel, palác a mincovna, v které se razily denáry.

Konkurenční rod Přemyslovců v čele s Boleslavem II však přes to všechno hradiště dobyl, vyplenil a Slavníkovce roku 995 vyvraždil.

Jediní, kdo přežili, byl Vojtěch a Radim.

Oba zasvětili svůj život církvi. Toho času se nacházeli na misii. Zkáza celé jejich rodiny byla důvodem, proč se do Čech již nikdy nevrátili.

Po své smrti byli oba prohlášeni za svaté a dnes jim stojí v Libici pomník.

Za pomoc při dobytí získali hradiště darem příslušníci rodu Vršovců.

Nějaké přátelské vztahy se ovšem nadále nekonaly. Vládnoucí Přemyslovci se je pokusili třikrát vyvraždit.

Naposledy roku 1108 byli nejúspěšnější.

Po vražedném řádění zůstala z rozvětveného rodu jen jediná rodina. Ze strategické polohy se rozhodli Přemyslovci nadále těžit. Hradiště nedlouho poté obnovili a zřídili zde správní středisko polabského kraje.

Roku 1130 zničil hradiště ohromný požár a od té doby pokračovalo osídlování kraje na východ od něj. To položilo základy dnešní vísky Libice.

Pokud se na tato místa vydáte, uvítají vás jen zakonzervované a zrekonstruované zbytky základů kostela, palácové brány a věže. Jen těžko uvěřit v jaké smršti se tu dějiny hnaly a čeho všeho byly kamenné zdi svědkem.

Dnes už jen v tichosti dotvářejí krajinu.

Kdo chce, tomu vyprávějí. Můžete se jen tak posadit a užívat si výlet, nebo si zkoušet představit hrdé hradiště v dobách své nepokořené slávy, kdy mocná knížata spřádala politickou budoucnost nic netušíc o jejich krvavém konci.

Pokud budete mít čas a příležitost, určitě si nenechte toto nenápadné místo ujít.

Kdyby vás náhodou neoslovily rozvaliny českých dějin, vyzkoušejte naučnou stezku do Poděbrad. Užijete si jí na kole, s kolečkovými bruslemi ale i s kočárkem, nebo jen tak pěšky se svačinou.

My jsme nakonec nezmokli.

Paní učitelka litovala, že to vzdala, ale má můj velký dík za tenhle tip.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]