Návštěvy: 12
Jakkoli jsem titulek trochu nadnesla, jde skutečně o tvrdou satiru. Vlastně od 16. října sleduji s úžasem, co všechno se může stát. Posupně se v tom úžasu prohlubuji, když sleduji, jak se to může dít dlouho. Mít tři měsíce generálku na novoroční ohňostroj, nic moc…
Obyvatelé Vrbětic a přilehlých obcí to mají vskutku pestré.
Musejí mít dojem, že ten největší blázinec, je proti jejich, již neuvěřitelným, skoro třem měsícům života jen velice nudný model.
Stěhování budou mít natrénované skutečně dokonale.
Patrně v téhle zemi nebude do budoucna člověka, který by se uměl rychleji sbalit a odejít z domu, než občan Vrbětic.
Nezávidím jim, nechtěla bych to, pokládám to za příšerné a taky ty lidi obdivuji, protože já bych měla určitě po měsíci už tik v celém těle.
Upřímně se přiznám, že jsem hrozně neznalá našich poměrů a vůbec asi všech poměrů, protože jsem si do světelné show ve Vrběticích myslela, že muniční sklady jsou otázkou armády a nějakých zabezpečených, neprodyšných, vojenských zón, kam široko daleko, minimálně v azimutu několika kilometrů nesmí ani veverka a kontrolují tu i houby, ledva vystrčí klobouk.
Omyl.
Mezi municí se vesele pohybují nejen zvířátka, ale i lidé a dokonce se u toho dá bydlet.
No tak, dalo …
Skoro si říkám, že pokud je to takhle, a jak to tak poslouchám v televizi a rádiu, tak takový vyhlídkový let ve vlastním domě, nebyl po dobu funkce oněch rozlehlých skladů, pro místní ničím neuskutečnitelným.
Nadnesla jsem už, že vojenským věcem nerozumím, nevím, že by munici mohly vlastnit, skladovat a obchodovat i soukromé firmy, prostě jsem mimo.
A zůstávám mimo.
Jen jedna věc mi v průběhu těch týdnů dochází a vrtá.
Na vojenskou techniku, zbraně, střelivo a podobné věci jsou poslední roky kladeny vyšší nároky. Více se sleduje i prodej (myslela, jsem, že na úrovni státu).
Je možná dnes složitější takové věci prodávat a také určitě stárnou a tím i ztrácí hodnotu.
Asi si umím v kontextu s tím představit, že pokud nějaká soukromá firma třeba Prskavec a syn s.r.o. vlastní a skladuje někde tuny nějakých vojenských třaskavin a náplní do všeho možného, je třeba takový materiál nejen odborně kontrolovat, ale také se o něj starat a v případě, že je třeba s nadsázkou po záruční době, také odborně zlikvidovat.
A zlikvidovat tuny munice, asi nebude, jak technicky tak i finančně, totéž, jako ekologicky zlikvidovat starou autobaterii.
Vzpomenu třeba nelegální skládky a sklady plastů, které jakoby náhodou a jako na potvoru každou chvíli „nějaký vandal“ zapálí.
Vandal se nenajde a provozovatel skládky či majitel milionů plastových flašek, za které mu nějaký Honza za hranicemi zaplatil fůru peněz, má po starostech.
Nechci být hnidopich, ale pokud vím, tak v říjnu nebylo ani nijak velké vedro, ani poblíž nespadlo letadlo, ani nehořel les, o náletech na Vrbětice se nemluvilo, a tak by mě zajímalo, jak mohlo k samovznícení munice vůbec dojít.
To takhle kdyby bouchl jeden baráček, zbaví se někdo velice elegantně všeho, co by musel jinak likvidovat v ruce s milionem razítek a možná velmi, velmi draze.
A to už nemluvím o čachrech, které si v případě tohoto artiklu lze živě představit.
Není lepší způsob, jak „zavřít firmu“.
No já jen tak uvažuji, uvidíme, na co přijdou orgány, až to vyšetří.
Jinak všem lidem do Verbětic a okolních vesnic přeji hodně pevné nervy uprostřed bitevního pole a hodně štěstí do nového roku.
No na ohňostroj asi zapomeňte, ale nějak mám pocit, že o něj u vás už letos ani nikdo nestojí.
Míša K.
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.