Nevím, jak to máte o prázdninách nebo dovolené vy, ale já si je neumím představit bez koupání. Počasí si naplánovat nelze a tak je potřeba využít každé vhodné příležitosti skočit do vody. Nejinak tomu bylo na naši malé dovolené minulý týden. 

Já tu naši zemičku miluji a pro Moravu mám slabost.

U moravské babičky jsme trávily se setrou prázdniny. Což většinou znamenalo být od rána do večera u rybníka nebo u řeky a po cestě tam či zpátky velkou točenou míchanou.

Když nám dovolená začínala, vypadalo to, že se ani nevykoupeme.

Z nebe padal déšť jak v nějakém šíleném zahrádkářském snu a my pomalu sondovali, kde tu v okolí rostou houby. Nakonec jsme to vymysleli fikaně. Stejně jsme se chtěli podívat do Tišnova, kde jsme od smrti babičky nebyli. Navíc tam víme o několika místech kam na hříbky a křemeňáky.

No, nerostou.

A nedivím se. Pošmourné ráno se vybralo do azurova a vzduch se počínal již před polednem tetelit. Cestou do kopce k lesíku jsme proklínali každý krok na prašné cestě. Byl takový hic, že ani hmyz neměl sílu obtěžovat. Rozhodli jsme se, že nebudeme vzpomínat na místečka houbařská, ale koupací a osvěžovací.

V oblíbené cukrárně jsme nabrali zmrzlinu, ledovou tříšť a vyrazili směrem k Svratce.

Během vteřiny jsme ze sebe shodili oblečení a ponořili se do proudu řeky.

„Kruci, vždycky zapomenu, že teče z Vysočiny a nestihne se ohřát.“

I přes zjištění, že z té ledárny necítím tělo, jsme nehodlali vylézt. Všechno bylo lepší, než vedro tam na souši. Dokonce jsem necítila ani křeč, která okupovala mou levou nohu. Připraveni na houby, nikoliv na koupání, jsme neměli ani plavky.

Pokud někdy skočíte bez spodního prádla do vody, ve které jste se delší dobu nekoupali, vězte, že pokud tam před několika lety cyklostezka nebyla, tak tam nyní být klidně může….a celkem rušná.

Mohla bych studem třeba zčervenat, ale cévy mi paralyzovala již dávno studená říční voda. Jediný, kdo byl rudý, byli ti chudáci oblečení, kteří v tom vedru šlapali na svých bicyklech kolem nás.

Již jsme se nechtěli nechat zaskočit a tak jsme druhý den pro jistotu hodili do auta plavky a boty do vody. Boty jelikož nemám ráda bahnité dno rybníků. Vlezete tam a mazlavé bahno s hlasitým : „Mlask,“ spolkne celou vaši nohu až po kotník.

A rozhodně se nehodlám prát s kachnami o právo si zaplavat v jejich teritoriu.

Zkrátka rybníky nemám moc ráda.

Nicméně den se vybral do letního a bylo jasné, že ho bez pořádné koupačky ve zdraví nepřečkáme. Bohužel jediná voda v okolí byla pouze říčka Punkva o teplotě ledovce a rybník v Jedovnici. „Hmmmm, co se dá dělat,“ rozhodně jsem neoplývala nadšením.

Děti se vrhly k vodě a já se dobrovolně nabídla, že půjdu zajistit proviant.

Když jsem se vracela s náručí langošů, děti na mne již radostně hulákaly, že v rybníku je písečné dno. Zasyčela jsem do vody jak vajgl do kaluže a do večera nebylo síly, která by mne vytáhla na břeh.

Asi nejlepší byl výlet na boskovický hrad.

Již ráno mi volal manžel, že kouká na radar a v poledne tam máme bouřku s kroupami. Něco bylo ve vzduchu. Koupali jsme se od rána ve vlastním potu a cesta na kopec k hradu byla doslova očistcem.

Na cimbuří mi ovšem zacukaly koutky při pohledu na modrou plochu místního bazénu.

To jsem nečekala. Než jsme si prohlédli gotickou chloubu místního kraje, bylo nebe opět azurové a mouchám se vedrem kroutila křídla.

Nu což, líná huba, holé neštěstí a tak jsem zašla za pokladní do hradní brány:

“Slečno, z vyhlídky jsme viděli něco, co vypadalo jako koupaliště…“

„To jste viděli dobře, když pojedete rovně od hradu, pak se dáte doprava, nemůžete to minout.“

Neminuli.

Už za půl hodiny jsme leželi po krk v bazénu a vyhlíželi slíbené bouřky. Vydrželo nám to do večera. Bouřka samozřejmě nepřišla.

Slunce opalovalo tak, že možná půjdu zítra zkusit na pracák, jestli by mi nepřiklepli nějaké ty sociální dávky k dobru.

Bavilo nás testování místního vodstva a nevynechali jsme ani samotnou Letovickou přehradu, u které jsme kempovali. Bavila mne i naše plovací promiskuita, jelikož jsme každý den spočinuli v jiné vodě na jiném místě. V podstatě kam jsme přišli, tam jsme skočili do vody.

Dětem jsem pouze zakázala zámecké fontánky a kašny, jelikož koupání v nich by působilo nepatřičně a na můj vkus jsou příliš mělké.

Na tyhle prázdniny mám zkrátka nakoupáno.

Kdyby se hned zítra roztrhla nebesa a napršela druhá potopa světa, jsem spokojená. I když i při té potopě by se dalo možná zatempovat nad našim náměstím.

Tam jsem také ještě neplavala.

Ale i bez biblických kataklyzmat mohu říct, že jsme stihli, co se dalo.

Pokud byste toužili v nadcházejících horkých dnech po skutečném ochlazení, pak doporučuji tradiční destinaci školních výletů: Macochu.

Stabilních 8-9°C během hodinové prohlídky několik set metrů pod vrstvou devonského vápence vás vychladí na hodně dlouhou dobu.

Nemáte dost?

Zajeďte si jen o kousíček vedle k Býčí skále. Tady vám mráz po zádech projede zaručeně.

Proč?

O tom příště…

A co vy? Jste vodomilové nebo Vám stačí v letních vedrech zalézt do stínu a s orosenou sklenicí chladivého nápoje prostě počkat, až to přejde?

ToraToraTora

[sexy_author_bio]