Začnu tak jako pozvolna, protože je toho hodně, co se skrývá v kronikách místního kraje, ale pravdou je, že už první informace, kterou vím asi týden, pro mě byla hodně zajímavá. Do jednoho článku by se to rozhodně nevešlo. Možná ale snadněji pochopíme, proč pan Mužík urputně kutal právě tady…

… ovšem blbě.

Místní vám totiž s naprostou jistotou a přesvědčením řeknou přesně, kde je Štěchovický poklad. Jsou tu lidé, kterým to vyprávěli už učitelé ve škole krátce po válce.

Zjistíme, že Hitler vůbec nebyl hlupák, co se ezoteriky, magie a tajemna, kterým byl posedlý, týče.

Kronika je nadupaná informacemi, které jsou dobovými záznamy, reáliemi, fotografiemi i vysvětleními, co je na tomto místě tak zajímavé, že to upoutalo nejen Vůdce, ale i mnohé před ním.

Jak říkám, začnu pozvolna.

Ovšem už jen to pozvolna vysvětluje mnohé, kupříkladu to, proč se tady člověk tak rychle uzdravuje, proč mě ani jednou, co jsem tady nebolela hlava, jak to, že jsem takhle výkonná, ačkoli bych měla možná nějakou depresi, alespoň malou přece mít.

Sama jsem nedávno říkala Véně, že je mi fakt až podivné, jak mi je dobře především fyzicky.

Už třetí den tady jsem měla hlad jako vlk, spím jako miminko celou noc, prakticky se necítím vyčerpaná.

Je to divné, protože je, nebo by měl být tohle všechno pro člověka neuvěřitelný náklad, který by se na fyzičnu měl odrazit.

Jak je tedy možné, že se cítím dobře, vysloveně, jako po nějakých lécích, kapačkách, nebo co já vím… znám se, vím, jak reaguji na stres.

Čekala jsem, že to přijde.

Protože u mě je to vždycky až pak. Prostě funguji, když musím, vydám maximální výkon, a když je po všem, tak se sesypu fyzicky i psychicky na jednu hromadu.

Ale nic.

Mám hlad, tloustnu, makám, jsem k nezastavení, nemotá se mi hlava …

Když jsem jí to všechno vypověděla a dodala, že to snad není možný na jednoho nerváčka, pravila s jejím klasickým klidem:

„Jsi téměř přímo na srdeční čakře republiky, a věř mi, že to je nějaká síla. Přečti si místní kroniky a bude ti to jasný“.

A tak jsem to udělala. Nebo spíš jsem s tím začala.

Neobjevila jsem Ameriku, ví se to dávno a bohužel se to neutajilo ani během 2. světové války.

Tady se téměř nečinilo, tady se budovalo.

A vědělo se proč. Jestli měl někdo přehled o energeticky aktivních místech, pak to byl Hitler a lidi kolem něho.

Bývala tu jeskyně ve skalách nad Pikovicemi, kde žil poustevník, který nikdy nezemřel. Respektive, on asi zemřel, ale pokud jeskyni navštívíte a zeptáte se ho na cokoli, odpoví.

Prý.

Chtěla bych tu jeskyni najít, už jen proto, abych se podívala, protože o ní nevím a nevěděla jsem ani jako malá holka. Akorát nevím, na co bych se poustevníka zeptala.

No něco by se našlo.

Fakt, že je tohle tak zajímavé místo co do té srdeční čakry, mě ale velice zaujal.

Jen totiž pro úplnost – není to tak dávno, co jsem vám ukazovala systém čaker i cvičení a zaujalo vás to.

Jako náhodou jsem o něco málo později vržena přímo na centrum jedné z nich.

Srdeční čakra je čakrou čtvrtou a jmenuje se ANAHÁTA.

Je uprostřed hrudníku. Jejím základním posláním je cit, láska a dopuštění.

Její barvy jsou zelená a růžová.

Rozhodně mám toho k vydávání a povídání mnohem víc.

Pochopila jsem už, proč teď a tady, pochopila jsem mnohé ohledně nějakého záměru Universa, ale prakticky ještě v celkovém pohledu nechápu nic.

Nechápu celý ten systém všeho, co se poslední týdny stalo, ani jak je možné, že to takhle zapadá. Ale je to neskutečně zajímavé.

Všechno tady je léčivé, není to náhoda, je to obrovská síla a ta síla je neskutečně pozitivní a je všude a ve všem, co je kolem.

Asi i chápu, proč jsem jako malá právě tady objevila svoje „bratry“, které neviděl nikdo, než já, a o kterých Véna prostě nepochybovala, zatímco okolí se mi je snažilo vyvracet.

Pochopila jsem, že jestli má někde člověk nejblíže k Andělům a uzdravující energii, tak je to patrně právě tady.

A kde je Štěchovický poklad?

Promluvte si s místními, povědí vám to, ale bude vám to celkem k ničemu, to mi věřte.

Ono celé tohle místo je tisíckrát zajímavější, než celý onen poklad, který je bezesporu také zajímavý, ale je velice dobře, že ho nelze vyndat.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]