„Klobásky, brambory, cibule, maso!“ Po dobré zkušenosti s naším „pasáčkem“, který každý čtvrtek vozí „mléko z farmy“, jsem koupila od dvou chlapíků v dodávce pytel brambor a také dvě zánovní mrtvolky králíka. Mám vystaráno pěkně dopředu na vánoční svátky. Proč ne, možná to pěstují na záhumenku. Každopádně jsem si to zkontrolovala. Králíci vypadají dobře živení, brambory jsou pěkné… budiž.

Ne pokaždé je ale takový podomní prodejce poctivý člověk, který se lopotil někde na políčku. Jeden by se divil, jak dokonalými kurzy procházejí jiní prodejci, a také se pak neméně diví, co koupil a jaká je hodnota nabytého tovaru.

Hrnečku vař!

Zvonek. Snědá slečna nabízí značkové hrnce za vskutku značkové peníze. Člověk by řekl, že za tu cenu jde o známý, dokonalý model „hrnečku vař“, a že do budoucna již není třeba cokoli dalšího kolem obživy řešit. Fakt že značka, kterou nabízí tato „poctivá“ prodejkyně, se jmenuje Septer, mnohý přehlédne.

Ve skutečnosti jde o „shit“, který se prodává třeba v Německu za babku a nejde o značku, o kterou má jít. Když tuto informaci slečna dostala, vysvětlila, že se asi spletli ti, „co to psali na škatuli“.

„Děkuji nechci, slečno,“ povídám. „Tak si vyliž,“ pravila skromně a odpochodovala.

Dovedu si představit, kolik zejména starších lidí bude za chvíli před Vánoci zářit štěstím, jak dík podobným akcím obdarovali své blízké.

A nemusím chodit daleko.

Vím o paní z přízně, a kulantně ji nebudu přibližovat, která přímo zářila štěstím, že zakoupila za neuvěřitelných 18 000,- sadu hrnců, s pokličkami, jejichž úchytky byly pozlacené!

„A k čemu proboha pozalezené úchytky a od koho jsi to koupila?“

„Na jednom sezení, kam nás pozvali. Dostali jsme i večeři a celé nám to ukázali…“

Nebudu pokračovat, protože by to bylo zbytečné.

Patrně není člověka, který by onu pozvánku na zaručeně seriozní předváděčku, při které přítomným za jeden steak vymyjí mozek tak dokonale, že by se z něho dalo jíst, neznal.

Na konci této seance, kde nechybí vaření a společná ochutnávka, je pochopitelně obchod, který minimálně jeden člověk uzavře.

A to se vyplatí, když cena za kuřecí steak pro všechny přítomné dělá zhruba 3 000,- zatímco sada hrnců…

Přemýšlela jsem na čem je tahle psychologická past postavena.

Patrně je to trochu i tom, že člověku, nebo některým lidem, je jednoduše „lidsky blbý“ prostě sežrat večeři, popít nápoj a hostiteli jeho snahu neoplatit.

Tady myslím výrazně pomůže si uvědomit, že ten člověk tam prostě nepřišel proto, aby vám udělal dobře, ale předně proto, aby udělal dobře sobě. Od začátku do konce sleduje jeden jediný cíl: Vydělat na vás prachy.

A je mu při tom od začátku do konce jedno, jestli budete spokojení. A to i v případě, když desetkrát v jedné větě řekne „VY“.

Jeho „VY“ je prostě převlečené „JÁ“ a všechno je to hra.

Ona dáma už to také dnes ví.

„Pozvali jsme vás proto, že jste inteligentní“!

Tento článek je tu aktuálně hlavně proto, že opět nastává doba pozvánek na obdobnou „seriozní“ seanci, na jejímž začátku je telefonát a oznámení, že jste „byli vybráni“ (houbeles, žádná štěstěna si vás nevybrala) a na jejím konci je láhev sektu a dům na pláži ve Španělsku, na který se zadlužíte pro zbytek života.

Budou kreslit fixou na velký papír čísla a apelovat na váš intelekt.

Hřeší na EGO, protože během hodinového výkladu v mnoha přítomných vyvolají pocit, že pokud neuzavřou obchod, jsou blbí.

Blbí budou, když ho uzavřou, což zjistí doma, když nad tím popřemýšlejí, mimo davovou psychózu a podvědomou potřebu, být „těmi, kdo pochopil“, ale to je pozdě, protože smlouva je podepsaná, právně ošetřená a platí!

Za poslední měsíc vím o dvou párech, které jsou teď hrdými majiteli rekreační usedlosti kdesi na exotické pláži a bijí hlavou do zdi.

Měsíční splátka je vskutku tučná!

Michaela

[sexy_author_bio]