Views: 12
Berte tohle jako zamyšlení. Ostatně v Ranní kávě je na to prostor, je to pouze můj názor, a tak se nenechte demotivovat, pokud jste dopěli k názoru, že momentální ultramegapapežské nastavení společnosti je přesně to, co vývojově potřebujeme, abychom se co nejvíce přiblížili ideálu.
Když jsem byla malá, maminka i babička a taky hlavně dědeček, mi vyprávěli pohádky a já jsem se pokaždé našla v nějaké postavě.
Ideálně v princezně, která si pak vzala prince, nebo Popelce, kterou čekal dokonce král, nebo třeba v chytré horákyni, která si svého milovaného odnesla domů, aby o něho nepřišla… jednoduše, mimo kuřete Plivníka, jsem se pokaždé bahnila v romantickém závěru, který byl o lásce ve stylu „a dokud neumřeli….“ .
Rozuměj, neumřeli on a ona.
…když budu volně pokračovat, jak jela moje pěti, šesti letá fantazie ještě NORMÁLNĚ smýšlejícího dítěte, které si s panenkami hrálo na rodinu, a kde byl panáček tatínek a panenka maminka, mohla bych to uzavřít klasikou … a měli hooodně a spoooustu dětí, protože se prostě měli rádi.
Normálka, ne?
Dost dobře si neumím představit, jak moc bych byla vedle, kdyby mi dědeček zaujatě předčítal o dvou princích, kteří se do sebe zamilovali, měli se hodně moc rádi, což předpokládá, že by si taky dávali pusinky… no tak, kdo z nás si na to nehrál … a pak prostě měli malou princezničku, kterou někde našli, (logicky, protože z pusinek prince a prince se narodí tak leda opar) a pak ji adoptovali a už měli děťátko a byli děsně happy.
Buďto bych pojala podezření, že dědeček zešílel, nebo bych týden nespala.
Pak bych musela přehodnotit všechny panenky a panáčky, co dosud tvořili mé povědomí o rodině a začít si hrát se dvěma zamilovanými panáčky …
Kdybych přišla k nějakému spolužákovi, který by si hrál se dvěma zamilovanými panáčky, asi bych se ho snažila přesvědčit, že zamilovat by se měl panáček do panenky.
Avšak pochybuji, že bych ho za to utloukla k smrti bubínkem.
Patrně bych se doma zeptala maminky, která z mého pohledu věděla úplně všechno, a moje maminka, jsa poměrně liberální tvor, by mi vysvětlila, že i to se někdy stává, že netřeba se děsit, ale NORMÁLNĚ se tohle děje mezi Ona a On.
Tedy ano, výchova dětí k liberálnímu a tolerantnímu postoji vůči anomáliím v partnerských vztazích, je za mě naprosto v pořádku.
My jsme se ale, což je posledních pár let takový s prominutím debilní standard, rozhodli, že uděláme z anomálie normál a asi jsme na nejlepší cestě k tomu, udělat časem z normálu anomálii.
Jednoduše budeme dětem ládovat od útlého dětství do hlav homosexuální a lesbické vztahy, budeme je vychovávat v duchu pohádek o tom, kterak princ a princ maje mezi sebou velkou lásku adoptují děti, a to budeme dělat v období, kdy si děti tvoří zárodek dosud přirozeného sexuálního vývoje a povědomí o partnerství, aby se nám ta robátka postupně zcela sexuálně pomátla.
Klidně si mě kamenujte, ale předkládat dětem pohádky tohoto typu, je z mého, zarputile rigidního a absolutně neflexibilního úhlu pohledu zvěrstvo a výplod myšlení společnosti zcela zpitomělé, degenerované a morálně zmatené.
Možná to mají na svědomí hormony ve vodě, nebo herdek ftaláty, konzervanty, formaldehydy, geneticky modifikovaná kukuřice a antibiotiková kuřata, ale my už jsme se dočista zbláznili.
Pokládám společnost, která rve z kořenů to, co je jediným a zásadním předpokladem její existence, a která krmí malé děti homosexuály, jakožto předobrazem rodiny, za strom, co se snaží růst kořeny vzhůru.
Vítejte v aleji baobabů.
To se na to vykašlu, co nás asi čeká příště.
Bude-li nějaké příště.
Protože až všechny úžasné stejnosměrné páry adoptují všechny děti, které zplodily trapné páry obousměrné, budeme si ty děti muset leda nakreslit.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
