Kluci jsou bordeláři, holčičky panenky z porcelánu. Zatímco kluci si lehnou v tom, v čem venku celý den běhají, holčičky se fintí a parádí a správně vyčesaný culík bývá velmi brzy hlavní otázkou celého dne. Vezeme se v tom s nimi, protože to, co považujeme u našich synů za nedbalou eleganci v uspořádání bytu, dělá z dcer bordelářky a v našich očích neprovdatelné staré panny. Celkem zažité a funkční klišé. 

Nic proti němu nemám.

Chlap zkrátka potřebuje svůj provozní nepořádek a my zas radši vázičky, kytičky, polštářky a pičifuk s vůní levandule. Narušení zajetého bývá bolestivé.

Například moje dcera.

I školník se bojí otevřít její školní skříňku v šatně. Na konci školního roku děti prchaly ze školy s vysvědčením. Má dcera nesla čtyři tašky s věcmi. Konečně jsem našla chybějící rukavice, mikiny, svetry a dokonce jsme našli brusle.

To je fajn takhle před létem. 

Letos jsem se poučila a pod velmi nevybíravou pohrůžkou jsem ji donutila vyklidit skříňku již v dubnu.

„Mami, dokonce jsem zjistila co to tam tak děsně smrdí…. Tedy já to věděla, ale konečně jsem to vyhodila,“ hlásila nadšeně, když táhla ze školy první pytel věcí.

Den po dni nosila vždy po jedné tašce.

Nechápu, kam si dává aktovku. Školní skříňka nemůže obsáhnout celou její garderobu, botník a cokoli dalšího byť by to byl jenom pytel na cvičky.  Ale je fajn, že v dubnu donesla domů konečně i dvoje kozačky a několik svetrů. Zvlášť, když většina z nich patří mně.

Školní skříň je ovšem plechová, tedy omyvatelná a desinfikovatelná.

Tenhle fakt mne zcela uklidňuje. Jenže dceři se začíná dmout tričko a brzy asi dostane….kabelku.

I ženy, které doma dvakrát denně luxují a kořenky rovnají podle abecedy, mají v kabelce skládku. My už to tak prostě máme. Společenským klišé jsme ta pořádkumilovná polovička našich mužů. Jsme to my, které se vyskytujeme nejčastěji s prachovkou či luxem v ruce a pohoršeně komentujeme neandertálské návyky a zlozvyky našich mužů.

Nu což, kabelka je naše soukromí, nikdo by nám do ní neměl nahlížet nebo se v ní hrabat.

A tak často organizace tohoto módního a praktického doplňku prozradí na nás víc, než sedánek u psychiatra na gauči.

Říká se, že pořádek či nepořádek v kabelce odráží to, co nosíme v hlavě.

Tento příměr mi nejde pod nos.

To není jako chrstnout lógr na podšálek a věštit věci příští. Mám v kabelce krom peněženky a mobilu také svinovací metr, křížový šroubovák, hřbitovní svíčku, synův zub, cibule mečíků, tužkové baterie, mini sošku hrocha a péro z káněte. No jestli z tohohle někdo vyluští, co mám v hlavě, tak jsem medvídek mýval.

Zkrátka jako psychoanalýzu bych kabelku v potaz nebrala.

Prý pořádek v kabelce odráží pořádek v našem životě, vztazích a financích.

Kdyby mé konto bylo nacpané jako má kabelka, asi by nepocházela z tržnice.

Když jí měním, věci z jedné do druhé nepřendávám, nýbrž přesypávám. Vsadím se, že McGyver by jejím obsahem dokázal zlikvidovat opancéřovaný vůz nebo minimálně teroristickou buňku.

Já v ní kolikrát nenajdu ani klíče nebo zvonící mobil.

Zato do ní nacpu všechno, i menší nákup na víkend, synovo pyžamko do školky a dceřinu chovnou stanici žížal na biologii.

Nějaký šikovný vrtohlav by z toho možná dokázal poskládat mozaiku mého života. Můj muž varování v podobě pohledu do útrob kabelky nedostal.

Tenkrát jsem nosila věci po kapsách a kabelku považovala za doplněk důchodkyň a prvorepublikových celebrit.

Na rozdíl od skříně mé dcery mi v ní ovšem nic neplesniví.

Zkrátka je to naše temná komnata. Může na nás prozradit, zda jsme pedantská stará panna nebo afektovaná bordelářka. Na prvním rande nebo na posledním rozloučení by se asi naši partneři dost divili, co ve skutečnosti naše kabelky ukrývají.

Co sebou vláčíme. Kolikrát se víc prohýbáme pod sikovkami v birkince než pod tíhou životního údělu.

Víc než jak se vyznat ve vlastní hlavě, poradí kabelka, jak se vyznat v partnerském vztahu.

Kdyby se vás náhodou snažila nová známost otipovat právě dle obsahu kabelky, noste tam pro jistotu hasák. Protože chlap, co nám leze do kabelky, si zaslouží kabelkou pořádně přetáhnout.

No a co, že tam máme čurbes.

Pořád lepší mít v kabelce vetešnictví, než týden nošené ponožky opřít do kouta se slovy:

“To je dobrý, to do rána vyvětrá a v neděli ti je hodím do pračky.“

ToraToraTora

[sexy_author_bio]