Nedávno jsme seděly v baru a mluvily jsme o chlapech. Probíraly jsme vztahy, sex, SMS a podobně. Ostatně, téma jako vždy. Zrovna jsme probíraly konkrétní případ z našeho okolí, když se nás všech Pavlína zeptala, jestli bychom my samy dokázaly být někdy nevěrné. Bylo to docela vtipné, protože najednou ani jedna nevěděla jak popravdě odpovědět.
Shodly jsme se, že máme-li být zcela nestranné a vzít v úvahu všechny možné okolnosti, tak nejspíš ano. Jsem si ale jista, že ještě tak před rokem bychom byly zásadně proti.
Je vlastně nevěra tak hrozná?
Když jsem nad náhlou upřímností a sebereflexí potom přemýšlela, došla jsem k závěru, že vlastně ne. Neřadím se do skupiny lidí, co podvádí partnery na každém kroku a ani se neřadím do té, co si to nechávají líbit.
Vždy jsem byla věrná, ale dnes už nevěru neodsuzuji.
Sex je v každém vztahu důležitý, ale na druhou stranu nejsme s partnerem jen kvůli sexu. Myslím si, že nevěra může někdy vztahu dokonce i pomoci. Musela jsem k tomu ale nějak dospět, protože ještě loni, bych v tuhle chvíli byla kategoricky na jedné straně.
Jenže.
Denně potkáváme nové lidi.
Pokud jsme již ve vztahu, kdykoli nás může srazit na kolena někdo nový. Člověk by se prostě neměl dopředu stavět do role vzoru ctnosti, když vlastně netuší, co konkrétního by udělal, v té které konkrétní situaci.
Třeba vám najednou zastoupí cestu nový kolega z práce a vy si nejednou budete jistá, že s ním budete chtít strávit zbytek svého života. Vážně se to může stát.
A co v ten moment partner, který vám zrovna chystá romantickou večeři a ještě před týdnem byste na někoho jiného ani nepomyslela?
Tak předně, a to je právě to, co mě vyškolilo, začnete na svém partnerovi hledat chyby, který váš nový objev určitě nemá. Člověku najednou začnou vadit vlastnosti, které před tím buďto přehlížel, nebo mu dokonce připadaly roztomilé.
Jo, takhle nějak to vypadá, když umírá láska.
V duchu probíráte svůj šatník a těšíte se, až vás kolega uvidí v sukýnce, kterou jste na sobě už pěkně dlouho neměla. Chvílemi se proklínáte za nevěrné myšlenky, a chvílemi jste v euforii, že je ráno. Těšíte se do práce, kterou jste před týdnem mínila změnit.
Tak se stane, že podlehnete, necháte se pozvat na rande a strávíte s panem dokonalým noc.
Můžete zjistit, že je to opravdu ten pravý a budete si jista, že jste zamilovaná a chcete zůstat s ním. Vlastně na tom podle mě není vůbec nic špatného. Prostě se to stává a zřejmě to tak má být, protože jinak by život nikam nepostupoval.
V druhém případě se stane, že s panem úžasným strávíte noc a zjistíte, že je to idiot.
A i tehdy to mělo obrovský smysl a nebylo to náhodou. Mělo vás to poučit a ukotvit. Budete si současného partnera, toho, který mohl být vyměněn, najednou vážit mnohem víc. A možná to má člověku také podsunout, jak jalovými myšlenkami se vlastně nechával ovládat.
Ponaučí se.
Zní to třeba sobecky a nafoukaně, ale je to tak. Každý může být na každé z oněch dvou stran.
Nikdy se příštího partnera nezeptám, jestli je mi věrný a nebudu se mu hrabat v telefonu.
Proč ?
Protože jsem se poučila z chyby, kterou jsem neudělala.
Totiž, ten konkrétní příběh, který jsem zmínila ze začátku, a který vlastně celou složitou otázku různých druhů nevěry otevřel, by byl asi dopadl dobře. Jenže ona dotyčná žena, v momentě, když on zjistil, jak moc ji má rád, a že to, co udělal, už nemíní opakovat, protože to za to nestálo, už o všem věděla právě z jeho mobilu. Dopadlo to špatně. A nemuselo.
On byl totiž ten případ číslo dvě.
Neudělám to, co ona, abych náhodou nezjistila to, co sama vlastně vědět nechci.
Budu se snažit, abych byla nejlepší holka a partner neměl ani pomyšlení na jinou, ale pokud by k tomu mělo dojít, nezabráním tomu. A předcházet situaci, která pak ani nemusí nastat, by bylo nerozumné.
A taky jsem si uvědomila, že když už bych to musela řešit a bylo to jednou, bylo by to zakopnutí, možná by to z mé strany nebyl důvod k rozchodu.
Protože se mi to prostě může stát kdykoli taky a výsledek nelze dopředu odhadnout.
Pavla
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:

- Milujeme všechno, co je rodu ženského a ctíme rod mužský. Klaníme se nekonečné kráse přírody a moudrosti našich předků. Víme, že hranice jsou vždy tam, kde si je postavíme. A proto je vůbec nestavíme, abychom nepřehlédly kouzlo a věřily v zázrak.
Tyhle taky napsala:
Společnost2023.05.28Dagmar Valová: Proč věřit. Erotický román. 19. a 20. kapitola
Cestování2023.05.19Užijte si krásnou dovolenou v srdci malebné české přírody
Cestování2023.05.11Jak elektrokolo změní váš pohled na cyklistiku
Dům a Byt2023.05.11Jednočipový počítač – Arduino vs. Raspberry Pi – co si vybrat?