Jako malá jsem pojala podezření, že mne maminka chce rozpustit pomocí mýdla a teplé vody. Její snad nejčastější věta bylo: „Jdi si umýt ruce.“  Před jídlem, po jídle, po vycházce, po návratu ze školy, ze záchoda, od zvířat, před prohlížením drahých knih…. Vyprávění o žloutence jsem znala stejně jako to o perníkové chaloupce. 

V období vzdoru byl seznam chorob obvykle rozšířen. No, vrtalo mi to hlavou, protože jsem zas takové prase nebyla a viditelná špína mi na rukou zůstávala málokdy.

Tento „fenomén“ mne zaujal na mnoho let dopředu.

Mytí rukou je totiž pro naši společnost stejně důležitým aktem jako například podepsání kapitulace Japonska na lodi Missouri v září 1945.

Světová zdravotnická organizace stanovila dokonce 15.říjen světovým dnem mytí rukou.

Základy osobní hygieny byly ale položeny již dávno před Kristem.

I když právě v souvislosti s ním vstoupilo do dějin snad nejslavnější mytí rukou vůbec.

To když Pilát Pontský vynesl rozsudek a na znamení toho, že zůstává čistý, že pouze tlumočil diplomaticky přání jiných bažících po Kristově krvi.

S Římem padla i milá tradice osobní hygieny.

Katolická církev ji dlouho měla za hřích. A tak není divu, že populaci čas od času zredukovala nějaká pandemie cholery, tyfu a podobně. Prudké průjmy, zvracení a puch z těl prvních obětí zhoršovaly již tak dusné ovzduší velkých měst, ve kterých neexistovala kanalizace, popelnice, záchody nebo přívod čisté vody.

Moudří měšťané pojali podezření, že příčinou epidemie je tedy onen puch.

Blízko, ale stejně vedle.

Umýt se nebo vyprat v řece, která funguje zčásti jako kanalizace a zčásti jako vodovod, byla sázka na jistou bolestivou a krutou smrt.

Mladé ženy se však nejvíc obávaly horečky omladnic.

Tento záchvat třesavky doprovázený vysokou teplotou, většinou přivedl čerstvou rodičku do několika málo dní na onen svět. V době neexistence antibiotik nebylo divu, že komplikované porody končily smrtí.

Ale co epidemie?

Teprve na začátku devatenáctého století lékař Oliver Wendel Holmes nahlas vyslovil to, co pár osvícených před ním jen tušilo.

Mladí medici přecházeli z výuky na pitevně většinou přímo mezi rodičky.

Tito „poslové smrti“ si na základě faktů získaných pozorováním začali mýt ruce až v polovině devatenáctého století, kdy byla jasně prokázána souvislost mezi mrtvými šestinedělkami a lékaři.

Doporučení však znělo mýt si ruce ve vodě s chlorovaným vápnem.

To se moc neujalo a rodičky umíraly dál.

Teprve objevy Pasteura a  Listera  rozšířily povědomí o bakteriích a položily základy komplexních antiseptických opatření.

Nemocnice tak začaly konečně pacienty léčit.

Století uběhne jako voda a jednoho až zamrazí, že doba, kdy lékaře ani nenapadlo použít mýdlo a teplou vodu, není zas tak daleko.

Dneska se zdá, že čas běží ještě rychleji.

V podstatě se jeho rychlost měří na rychlost našeho internetového připojení.

Trávíme hodiny a hodiny nad klávesnicí.

Mnozí z nás nad ní žijí, jedí a kolikrát i spí. Není se co divit, že nejnovější výzkumy označily právě ji za nejoblíbenější destinaci bakterií.

Je jich tam víc než na záchodovém prkénku.

Dokonce víc než na veřejném záchodovém prkénku.

O něco málo lépe je na tom mobil a dotahuje ho madlo nákupního vozíku.

Takže pokud bychom chtěli jít ve stopách našich maminek a babiček, věta: „Jdi si umýt ruce“ by měla zaznít, když se naše dítko zvedne od počítače nebo dotelefonuje se stejně pubertálně postiženou kamarádkou.

Nejsem zrovna siamské dvojče se svým počítačem a trávím čas i někde jinde.

Dokonce jím u stolu. I přesto, když mi nedávno spadla na zem, vysypal se z ní celkem slušný humáč. Na to konto jsem ji vyluxovala i manželovi. Jenže on ji má staršího data a ne všechna písmenka držela tak, jak měla.

V sáčku vysavače jsem nakonec našla zbytek abecedy a F6.

Naštěstí už umíme identifikovat i ty nejmenší původce a choroby léčit.

Máme účinné léky i antispetické prostředky.

V bytech nám teče teplá voda dle potřeby a sterilita není mezi lékaři brána za vtip ani za urážku. I přesto je nejefektivnějším způsobem zachování zdraví mytí rukou.

Když mi maminka nasliněným kapesníkem stírala zbytky koblížku z tváře, zapřísahala jsem se, že nikdy nebudu jako ona. Pokud jde o mytí rukou, klidně to pošlu dál.

Dopsáno a teď si jdu umýt ruce.

Ne jako Pilát, pod tohle se klidně podepíšu.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]