Narodil se okolo roku 907 ve Stochově.

Jeho otcem byl přemyslovec kníže Vratislav I. a matka Drahomíra, která pocházela z kmene Stodoranů, kteří pocházeli z území dnešního Braniborska.

Od mala byl Václav pečlivě vzděláván.

Ponejprve se učil slovanském písmu a později v Budči také latině a řecky.

Panovníkem se stal prakticky již ve svých třinácti letech, ale zastupovala ho jeho matka Drahomíra.

Od roku 924, tedy od svých sedmnácti roků, vládl pak nad tehdy velmi nestabilním územím českého knížectví.

Musel být opatrný, a také potřeboval dobrou podporu, protože si na země české brousil zuby tehdy kde kdo. Maďaři, také Nemci…

Václav zvolil dobrou taktiku a využil zkušeností Jindřicha I., který za 120 volů a  500 hřiven stříbra poskytl mladému knížeti politickou podporu.

Jedna hřivna, byl vlastně jedna kopa grošů.

Jednoho vola si asi umíme představit lépe.  

Václav byl na svou dobu i věk pravděpodobně nejen moudrý, ale také vzdělaný a dost pravděpodobně i dobrý člověk.

Nenáviděl bezpráví, odmítal otrokářství, byl velikým nepřítelem poprav a byl také mimořádně štědrý k chudým a potřebným.

Ve své moudrostí a prozíravosti politické, byl ale dost možná fatálně důvěřivý z hlediska lidského.

Pozapomněl se totiž otočit za vlastní záda.

Ten největší nepřítel, se podle skrýval v jeho rodině.

Václavův bratr Boleslav najal 28. září 929 tlupu ozbrojenců a nechal svého bratra zavraždit.

A tak byl kníže Václav probodán u dveří kostela ve Staré Boleslavi.

Zoufale se ještě zachytil masívního železného kruhu na dveřích.

Pak zemřel.

Mladému nadějnému knížeti bylo pouhých 21 roků.

Boleslav se chopil moci a pro jistotu nechal vyvraždit i Václavovy politické stoupence.

Moc mu to ale nepomohlo.

Václav se stal mučedníkem a lid na něho nezapomněl.

Už tři roky po vraždě se i Boleslav kál, z hříchu, který spáchal.

– V roce 972 byl v Proseku u Prahy postaven první kostel, zasvěcený již Svatému Václavovi.

– Roku 992 mu byl zasvěcen oltář v katedrále v Halbertstadtu.

– Od 14. století má náš Václav také oltář v bazilice svatého Petra ve Vatikánu.

– Karel IV. si roku 1346 vyžádal od papeže Klimenta VI. listinu, kterou byla nová královská koruna věnována zemskému patronu Václavovi. Z jeho lebky se snímala jen při nejvýznamnějších příležitostech, aby si ji mohl položit na hlavu stávající panovník jako její dočasný nositel. Nikdo jiný, protože by do roka moc špatně skončil ten, který by tak učinil neoprávněně. O tom ví, kdesi v zásvětí, své i Reinhard Heydrich, kterého toto povyražení a znesvěcení královské koruny české, stálo život. Ledva si ji roku 1941 zkusil a 1942 podlehl zraněním po atentátu v Praze.

– Obraz knížete Václava zdobí pečetě zemského soudu i pražské univerzity.

– Před sochou svatého Václava byly roku 1848 formulovány české státoprávní požadavky.

– Roku 1918 zde byla čtena zpráva o vyhlášení československé samostatnosti.

– Od roku 1670 je svátek Svatého Václava i v celosvětovém církevním kalendáři.

Nedej zahynouti nám, ni budoucím…

Narodil se Václav. Tu starý ovčák potkal knížecí komornou a otázal se, k čemu ten shon kolem hradu. Ona odpověděla: : “Narodil se kněžic a jmenuje se Václav“. Starý ovčák se zaradoval a pravil: „Ať je Václav vznešenou osobou, z níž bude český národ čerpat ve zlých dobách“. Pak svou dubovou pastýřskou hůl zabodl do země a v ten moment na ní začaly rašit pupeny.

Železný kruh, za který se umírající Václav držel, byl přenesen do Prahy a dodnes zdobí Svatováclavská kapli v Chrámu svatého Víta.

Zde jsou také uloženy Václavovy ostatky.

(Když Karel IV. projektoval Svatovítský chrám, nechal celou kapli knížete Václava vybudovat v podobě velkolepé novostavby. Plány vypracoval Matyáš z Arrasu).

27. září, v předvečer vraždy pozval Boleslav bratra k sobě do hradu pod záminkou svěcení kostela sv. Kosmy a Damiana. Váslav chtěl ještě tých čer odjet. Boleslav ho ale přemlouval, aby zůstal. Věrní služebníci Václava vyrovali, že jej chce bratr zabít, ale on jim nevěřil.

Ještě ráno před boleslavským kostelem Boleslavovi děkoval za včerejší pohostinnost. Ten odpověděl: „Ještě lépe tě pohostím“ a udeřil ho mečem do hlavy. Václav mu zbraň ale vytrhl a povalil ho na záda. Boleslavi služebníci se na něho ale vrhli. Zraněný Václav pak utíkal ke kostelu, kde jej probodl Hněvsův meč.

Věrný sluha Václavův, jménem Podiven pak vyhledal ony zrádce Tistu, Styra a Hněvsu ve Staré Boleslavi, přepadl je v lázních a všechny zabil. Později byl chycen a oběšen na stromě.

Vždy jednou v roce ráno, právě dnes, 28.září, se Václav vždy vypraví do nebe, tam zkontroluje válečné vojsko a hodinu před půlnocí se s ním vrací zpět do Blaníku, kde spí.

Až bude ale v Čechách nejhůř, zjeví se Svatý kníže Václav na Karlově mostě i s blanickými rytíři, jeho kůň vyrýpne kopytem Bruncvíkův kouzelný meč, který je ukryt v pilíři a oním mečem pak Václav seseká všem nepřátelům země české hlavy.

Až někdy půjdete po Karlově mostě, tak je to tento pilíř, nad kterým je i Bruncvíkova socha.

V ten den se také odvalí velký balvan v Boubína a i odsud vyjede vojsko na pomoc Václavovi a na obranu naši země.

Zázračnou svatováclavskou studánku s léčivou vodou najdete i u Strobenhausu v Horním Bavorsku.

Oblíbená vánoční píseň v Anglii je „Good King Wenceslaus“ to znamená Dobrý král Václav.

Píseň je známá i ve Východní Indii.

Snad vás povídání a legendy o knížeti Václavovi, patronu země české nenudilo.

Myslím, že jsme si svého Václava zvolili dobře, co říkáte?

Přeji vám za celou redakci krásný a příjemný sváteční den.

Všem Václavům VŠECHNO NEJLEPŠÍ!

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]