Na letošním veletrhu Svět knihy mne zaujal a to tak, že asi doživotně. Syn Dicka Francise, Felix. Nechal jsem si od něj podepsat jeho první samostatnou knihu Hazard a čekala, až mi čas dovolí se do ní ponořit.

Čekala jsem cokoliv jen trochu podobného Dicku Francisovi.

Nebyla jsem zklamána navzdory špatným názorům.

Vyhýbala jsem se tvorbě Felixe Francise od dob svého dětství, které se přehouplo v mládí a nyní v… no nebudu ani popisovat, prostě Dick byl Dick a pro mě to byl vzor a spisovatelský idol.

Při čtení Hazardu jsem si ovšem s odstupem mnoha let uvědomila, že TO, co mě nejvíce na legendárních detektivkách vzrušovalo, bylo dostihové prostředí, nikoliv zločin samotný. Ten byl jen třešničkou na dortu.

Trošku deziluze, ale na druhé straně je dobré vědět, kde by byl kořen případného zklamání.

Syn Felix Francis převzal žezlo velmi umně. Zůstal věren i tradici alespoň trochu zachovat dostihové prostředí.

Hazard se odehrává z větší části na poli finančního poradenství, hlavní hrdina je sice bývalý žokej, ale nyní pracuje jako finanční poradce  a tak tu najdete téma podvodů s evropskými fondy, hazard z on-line gamblerstvím a pokud máte mozkové buňky uzpůsobené finančnictví, budete blahem chrochňat.

Já tyto buňky postrádám a tak jsem se rozplývala pouze nad těmi chvílemi, kdy Nicolas Foxton, sympatický chlapík, se kterým se tu máte ztotožnit, navštíví dostihové závodiště a „něco“ se tam děje.

Druhá část čtenářského rozplývání se týkala mistrné zápletky a hry se slovy, kterou rozhodně autor nedělá ostudu svému otci.

Nenaplnila se tak očekávání, která jsem četla kdesi na internetových recenzích, že píše hůř, než jeho otec a že se to nedá číst.

Není to Dick Francis, protože píše o jiné době, o době, o které by on nikdy nemohl psát. Felix Francis dle mého názoru má velmi dobře našlápnuto, aby ten koráb detektivního anglického trůnu držel velmi důstojně na hladině. Své fanoušky si najde, a to jak čistě nové, tak ty, které k němu přecházejí od jeho otce. Píše o odrazu dnešní doby, stejně jako to dělal jeho otec. A hlavně…

Píše stejně dobře.

„Co budeme propána dělat? Ptala se Claudia nahoře na schodech.

„zavolám policii,“ ozval jsem se zespodu.

„Jak?“

„Vezmu si auto a zajedu někam, kde budu mít signál,“ odpověděl jsem.

Jenže Claudia s matkou mě v žádném případě nechtěly nechat odjet autem, zatímco by samy musely zůstat v domě s útočníkem. Ať mrtvý či živý, pořád jim naháněl strach. Těžko jsem jim to mohl vyčítat.“

A víc už opravdu neprozradím… Snad jen, povedlo se Vám to, mistře….

Vydalo nakladatelství Euromedia, 2012, www.euromedia.cz

Renata

[sexy_author_bio]