Reportáž: Víte, jak chutná z osobního talířku? Šest hodin s českým výtvarníkem a poznáte to taky. Naučí vás to!

Návštěvy: 962

„A vy jste opravdu schopen během šesti hodin člověka dovést k tomu, že si dokáže namalovat svůj vlastní třeba talíř nebo hrneček, prostě malovat na porcelán? Navíc tak, aby to dílo nevypadalo, jakoby na něm byly měsíc staré zbytky rajské?“ Nechápala jsem, když jsem se dívala na krásu, která byla u Viléma Janouška všude kolem. „Ano, jsem.

Tohle třeba tady vytvořila jedna dívka. Malbou nepolíbená. Myslím, že to prostě měla v sobě“…

Vilém Janoušek maluje porcelán od šesti let. Maluje pro radnice, hrady, zámky, nejrůznější organizace, od úřadů, výzkumných ústavů, přes cestovky, hotely, muzea až po motorkáře.

Stěny domu mu zdobí diplomy a mezinárodní ocenění.

Viléme, budu si to moct taky zkusit?

Zajisté. Až budete připravená, tady je váš talíř. A musíte být poslušná. 😎

Budu! Říkal jste, že malujete na porcelán od šesti let. Kdo Vás to učil?

Měl jsem to štěstí, že můj strýc Václav Jalovec, který byl ve Svazu umělců – malíř porcelánu, měl svatou trpělivost s 6-letým klukem, který měl rád sport, přírodu, zvířata ( hlavně koně a psy ) a jal se ho učit malovat porcelán.

Mým prvním dílem byl hrníček pro paní učitelku v I. Třídě základní školy.

Profesorem na kresbu a malbu tužkou a štětcem mi později byl ak. Malíř Václav Kocourek.

A to jste si prostě řekl, že se budete živit malovanými hrníčky, talířky, vázičkami… nebo jste chtěl být jako kluk i něčím jiným?

Byl jsem hodně ovlivněn a asi dobře, strýcem. Od dětství jsem měl rád historii a umění. Hrady, zámky, obrazárny, výstavy, ale jako každý kluk i já měl sen. Protože mám rád koně, chtěl jsem být kočí a jezdit s kočárem. Voněla mi ta koňská vůně. Sen se mi splnil jen z části. V mládí jsem navštěvoval jezdecký oddíl a učil se jezdit na koni. Nakonec nad koňmi vyhrál porcelán.

Máte sourozence, Viléme? Také tvoří?

Osud mi vzal v mých 10 letech po těžké nemoci bratra ( 12 let ). Možná mě to tenkrát ovlivnilo, a proto ten hlubší vztah k lidem, hlavně k dětem.

Vím o vás, že jste Lev a Lvi jsou hodně tvořiví, velmi odvážní, jsou na sebe pyšní a vy máte být na co. Prozradím, že jste také muzikant, a že vaše hudební počiny měly překrásný a lidský rozměr. Co vás dovedlo k hudbě písničkám a hraní pro děti i třeba ty nemocné?

I když mě v dětství zasáhla nejsmutnější událost v životě, měl jsem štěstí na kamarády a přátelé. V patnácti letech jsem poznal lidi, kteří mají blízko k přírodě tak, jako já – trampy. Stal jsem se jedním z nich, naučil se samostatnosti, poznávat přírodu, hrát na kytaru a snad i zpívat. Zahrál jsem si pak v pár kapelách a i v poslední kapele BUMBÁCI. Ta byla zaměřena na písničky pro malé děti a i ty, které trpí duševní nemocí. Před 4 lety tak vzniklo CD Elfové. Je to o skřítcích. Děti to moc baví.

Mimochodem, Vilém výtečně vaří. Zatímco jsme si povídali a já tvořila své první porcelánové dílo, připravil vynikající oběd a po něm ještě palačinky se šlehačkou. Prostě Vilém je klasický Lev, který kam si stoupne, tak prostě nějak vynikne tím, co vytvoří. Ale taky prostě všestranný talent. 

Viléme, existuje nějaká zakázka, nějaké vaše dílo, na které jste nejvíc hrdý? Něco, co je taková prestižní perla, TOP klient?

Maloval jsem porcelán do celého světa. Můj porcelán pod podpisem JV lze potkat v Japonsku, Austrálii, Kanadě, Evropě i v Africe. Čtyři roky jsem maloval do velkoobchodu pro celé USA. TOP bylo asi malování pro významné světové osobnosti, velvyslanectví, nebo aristokracii. Jsem na to hrdý…

Máte celou řadu ocenění, jaké vás těší nejvíc?

V roce 2013 jsem byl poctěn cenou Madam Humanité za celoživotní výtvarnou činnost. To je pro člověka velmi příjemné. Druhé takové milé ocenění je certifikát do encyklopedie Oxfordu jako výtvarník.

Ještě k tvorbě… vedle přenádherných květů a pro mě nepochopitelně vypracovaných obrázků měst a hradů, kolikrát tak maličkých, že člověk nechápe, jak to vůbec děláte, jsem si všimla, že jste schopen malovat i pro motorkáře hrnečky a kalíšky s nejrůznějšími lebkami a podobně…. To vás baví? A co by na to říkal váš strýček a tatínek?

Můj táta, který zemřel před 4 lety si myslím, že byl pyšný  na to co dělám a celý život mě podporoval. Strýčkovi by se určitě některé mé zakázky nelíbily, učil mě klasiku, ale brzy by pochopil. Já prostě nemám často to srdce lidi odmítat. Když chtějí třeba pro děcko jídelní soupravičku s pohádkou … no to nejde nenamalovat.

Položím otázku, která moc zajímá mě. Jak je to u vás s múzami? Tvoříte tak, jako jiní chodí do práce? Prostě ráno vstanu, do jedné maluji, pak oběd, a pauza a zase maluji, pak padla?

Pracovat na volné noze má své pro a proti. Člověk pracuje, jak je potřeba, podle termínu zakázky a musí to v tom termínu stihnout. Někdy spíte jen pár hodin, protože uspěchat to nelze. Na odpočinek v tu dobu není čas.

Co děláte, když múza nepřijde?

Pokud není termín a nutnost, a je člověk unavený, je lepší ten den nemalovat. Stejně bych nebyl spokojený a nedělal to s chutí a láskou. 

Kde berete inspiraci?

Inspirace je podle druhu zakázky. Můj strýc mě učil malovat ve stylu Míšenského porcelánu. Tam jsem doma. Ale maluji i zvířata a květy nebo třeba velmi moderní témata. Inspiruji se tady většinou představou zákazníka nebo předlohou.

Máte v rámci své tvorby nějaký sen? Něco, čeho byste ještě chtěl dosáhnout?

Každý má asi nějaký sen, většinou nesplnitelný. Můj sen je víc malovat pro aristokracii starý styl porcelánu, který je vidět hlavně na zámcích.

A přání? Dál a hodně se věnovat lidem, které zajímá výtvarná tvorba. Rád se dívám, co dokážou vytvořit. Dívám se v tu chvíli do duše člověka. Fascinující je třeba vidět, co lidé tvoří pro své blízké.

A to mě dovádí k tomu kurzu, který mě moc zaujal … ti lidé, kteří se přihlásí, a které to naučíte, si prostě pak mohou koupit čisté nádobí a to si doma namalovat a pak v troubě vypálit a hotovo?

No tak teoreticky. Tady u mě ale dostanou profesionální práškové barvy na porcelán a já jim jejich dílo vypálím odborně při více, než 800 stupních.

Jejich barvy pro doma budou neprofesionální a k dispozici mají pouze troubu s 280 stupni, což je málo. Ne, že by to nešlo, jistě, že ano, ale budou mít nádobí na ozdobu. Barvy touto technikou prostě nevydrží a budou se vymývat. Ten váš talíř, až si ho tu vymazlíte, a já vypálím, vydrží, dokud ho nerozbijete. Barvy se ani nehnou. Ani v myčce, celé roky.

Může se přihlásit kdokoli?

Ano, ale ze zkušenosti očekávám, že to budou z 99% ženy. Mají prostě ten jemnocit a touhu tvořit mnohem větší. Každá žena je vlastně duchem umělec. Mají to v sobě jako součást jejich duše.

A dokázal byste třeba vytvořit dárkový poukaz, že by někdo zakoupil kurz u vás pro někoho třeba k Vánocům?

Samozřejmě. Dělám to běžně.

To vůbec není špatný nápad, když nad tím přemýšlím. Mám strašně tvořivé dcery. Všechny.

Vilémovýma rukama prošly desítky lidí a já si tak říkám, jestli byli všichni tak strašně nadšení, jako já. Jestli je to tak hrozně bavilo, jestli u toho zrelaxovali, a jestli nakonec na sebe byli tak neskutečně pyšní, jako já … jestli se tak těšili, až se vypálí jejich talířek a oni z něho budou jíst.

Já se těším strašně a už z ničeho jiného, než ze svého talíře, kde je, jak jinak, než milovaný strom, jíst asi nebudu. To jídlo dostane zcela jiný rozměr!

Mám moc ráda lidi, kteří tvoří, protože mívají hlubokou duši a jakousi jemnost v sobě a Vilém je taky takový.

Navíc jeho obdivuji ještě i proto, že patří k těm umělcům, kteří nenechávají zemřít, prostě udržují při životě staré tradiční umění včetně techniky a použitých prostředků.

Vilém maluje porcelán úplně stejně, jako ho malovali naši předkové a to dává člověku poznat, že jsme vlastně pořád stejní, že cosi v nás zůstává a nikam nezmizí. Možná je to nějaká genetická paměť, možná se to stalo součástí naší DNA a stačí to jen vylovit.

Každopádně talentovaný člověk je vždycky obrovská devíza pro společnost. Čím více má která společnost talentů a géniů, tím je kulturně dál a výš.

A Český národ, když si povracím všechna ta věhlasná jména a díla, je přepočteno na počet obyvatel, prostě opravdu na špici.

I díky tady Vilémovi, který je jedním z těch kulturních stavebních kamenů současnosti.

Trochu v nadsázce, ale pokud chcete rozšířit řady český umělců a umělkyň, s Vilémem se o to můžete alespoň pokusit.

Vilém Janoušek  – jv-porcelan@jv-porcelan.cz

No a tady … tady je moje dílo…!

Těžko vám popíšu, v jaké jsem z toho euforii. To je nepřenosné, ten pocit. To se musí zažít!

Mnohokrát děkuji za prostor, trpělivost i krásné povídání, Viléme!

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]

Článek pro vás napsala:

Michaela Kudláčková (Yáma) 21.8.1968 „Lev“

Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.

Tyhle taky napsala:

Archiv autora

• Magie03.04.2024Horoskop pro všechna znamení – duben 2024
• Společnost01.04.2024Kde vzal Ježíš vejce a zajíce? Nikde, On je zdědil
• Magie29.03.2024A je to tu zas! Velký pátek. Poznáte Dryádu? Gnoma? Sonogu? Dnes je můžete potkat
• Magie26.03.2024Šedivé úterý. Požádejte paní Pavoukovou o peníze!