Na Nabarvené ptáče jsem šla s obavou, jestli to emočně zvládnu. Ač ani náhodou nejsem cynik, člověk bez emocí, právě naopak, odcházela jsem z kina v Lucerně po shlednuti celého filmu s otázkou, proč někdo v Benátkách opouštěl sál během promítání.
Jasně nebylo tam nic k zasmání, ale přesně jak řekl režisér Marhoul, spoustu scén si divák musí domýšlet podle svých představ.
Na slzy tedy nedošlo, vlastně jsem zjistila, že jsem intenzivně přemýšlela o spoustě věcí, třeba o tom, jak to, co hlavní dětský hrdina prožil, ovlivnilo jeho osobnost, budoucí chování a pohled na lidi, život…
Myslím, že existuje dost mnohem drastičtějších snímků, které jsou vymyšlené a tento i když není autobiografický, ukazuje něco, co moje generace nezažila na vlastní kůži a jen ví, že se dělo hodně věcí, které si ani neumíme představit. Ano napadá mě, zda opravdu to, co jsem ve filmu viděla se ve skutečnosti dělo až tak surově a z pohledu aktérů běžně. Pokud ano, jsem ještě víc než kdy jindy šťastná za svůj život, který ne vždy byl veselý, ale přesto vlastně krásný.
V úplném závěru filmu jsem měla vlhké oči, ale pláč to nebyl, spíš směs emocí, které takové dílo samozřejmě vyvolá.
Za mě skvělý film, výkony herců a kamera hodny ocenění nejen od diváků. Černobílé zpracování, minimum mluveného slova i to byla super volba. Jsem ráda, že právě režisér Marhoul získal zatím jako jediný práva k natočení filmu podle knižní předlohy.
Pavlína
Článek pro vás napsala:
- Milujeme všechno, co je rodu ženského a ctíme rod mužský. Klaníme se nekonečné kráse přírody a moudrosti našich předků. Víme, že hranice jsou vždy tam, kde si je postavíme. A proto je vůbec nestavíme, abychom nepřehlédly kouzlo a věřily v zázrak.
Tyhle taky napsala:
Dům a Byt2023.03.23Bytový design v roce 2023: inspirujte se 7 nejnovějšími trendy
Společnost2023.02.26Dagmar Valová: Proč věřit. Erotický román. 5. a 6. kapitola
Společnost2023.02.19Dagmar Valová: Proč věřit. Erotický román. 3. a 4. kapitola- Společnost2023.02.12Dagmar Valová: Proč věřit. Erotický román. I. a II. kapitola
Nahrávání ...
Pavlíno, děkuju i tobě, líbí se mi, že v mnohém jste se s Norou potkaly a přesto jste každá vystihla trochu jinou rovinu filmu. Děkuju, není to oddechovka a tys ji podala tak, že má člověk v sobě jistou naději a světlo, které svítí pořád.