Finanční vyrovnání, lesy, pole a další nemovitý majetek musí náš stát vrátit celkem sedmnácti církvím. Hodnota všeho, co republika odevzdá, se vyšplhala na 114 miliard korun. Bouřlivá diskuze mezi poslanci, silná slova, citace Bible z úst komunisty a mnoho hesel a frází. Nakonec zaznělo „ano“. Jsem komunista, když z toho nemám radost?

Přeji každému spravedlnost a už vůbec jsem kategoricky proti, aby si někdo nechával něco, co není jeho, co je kradené, co mu nepatří.

Dívám se celou věc ale ryze lidsky, jako laik a jako občan.

Občan, který je při tom, když se mluví o nedostatku peněz, o nutnosti krátit lidem všechno možné, o tom, že nejsou peníze na to, a pak zase na onohle.

Žiji v tomto státě a tak není divu, že při sledování finančního dění v celé Evropě, mám poněkud svíravý pocit.

Pohledem obyčejného člověka nemáme peníze na vlastní provoz, jsme v mínusu a lidé platí čím dál víc za energie, na daních, za potraviny, podnikatelé vězí v dluzích, nemocnice se zavírají, školy pláčí.

Rozumím tomu, chápu, že peníze nejsou nikde a umím se uskromnit, jak to jen půjde, pokud to pomůže třeba mým dětem, nejsem sobec.

Je mi ale líto, tohle všechno podstupovat v dobré víře, že fakt není z čeho brát, a pak přihlížet, jak se vytahují miliardy. Odkud, nevím.

Jak říkám, jsem laik.

Překvapuje mě také, že samy církve za této situace vůbec taková narovnání vyžadují.

Ale třeba jim křivdím.

Třeba budeme teď dostávat na přilepšení oplatky a svařáky z mešního vína rovnou na ulicích.

Třeba církve nakoupí domy a byty pro svobodné mámy (ne, vyžírky, ale ty které ať dělají cokoli, nemohou důstojně vyžít).

Možná už v naší vlasti nebude jediný bezdomovec, který by se neměl kam schovat, když mrzne.

Možná všechny postižené, nemohoucí a dlouhodobě nemocné a vůbec tolik potřebné lidi, pro které tento stát nemůže najít peníze, vezme pod svá křídla ve jménu božím do budoucna zřejmě nejmovitější instituce, jakou si umíme v této zemi představit.

V příštích 17 letech bude náš stát navíc hradit i mzdy duchovních.

Nejsem nepřející a myslím, že vím, co je spravedlnost.

Ale řeknu to, jako občan, co ještě disponuje zbytky smyslu pro humor, byť je to humor černý:

Spíš je to o tom, že tady všichni čekáme na jaro, abychom se konečně nasytili pupenci a čerstvou travou, nemocní se operují doma vreckovými nožíky, matky pěstují dětem na chlebu plísně, kdyby dostaly angínu, chromí se plazí po zemi jako hadi, protože vozíky jsou drahé a peníze nejsou, školy jsou na tom už pomalou tak, že brzy zasednou do jediné třídy žáci od šesti do dvaceti, na dovolenou jezdíme za barák, recyklujeme toaletní papír, zubní náhrady si budeme vyrábět z moduritu, autem budeme brzy jezdit jenom z kopce…

…a „jiní“ budou pít místo mešních vín Moëta a krátit si dlouhou chvíli lechtivými nahrávkami náctiletých svěřenců v prvotřídní 3D kvalitě.

Amen.

Michaela

[sexy_author_bio]