Temná a pravdivá je kniha, kterou s Jaroslavem Duškem sepsala Pavlína Brzková. Často se vám chce zoufalstvím plakat a jen obdivovat každého, kdo dokáže plně „uvědoměn“ v tomhle světě přežít. Nadchly-li vás Tvarytmy, k ZeMi si prosím pořiďte lahev vína nebo extra silný matcha čaj, ať jí vydýcháte. To totiž není žádné čajíčkové čteníčko. Je to mimořádně silná káva s Jaroslavem Duškem.

No už jen taková samotná definice mluví za vše, ale faktem je, ža každá jsme jiná a někdo třeba jeho knihu bude vnímat jinak.

Pro mne však byla mimořádná.

A to mi chvílemi i Tvarytmy přišly dost drsné a jdoucí do takové duševní hloubky, až to bylo nepříjemné. ZeMě je kniha, která zůstane navždy mezi těmi, které ráda kdykoliv a kdekoliv otevřu,jen abych se nadechla svěžího vzduchu, mrazivého jako jehličky, aby mi pročistil plíce. Plíce… duši. Tak jehličkový a mrazivý je někdy text, který vznikal velmi samovolně. Do cesty oboum autorům přicházely různé situace, vlastně nikdy ani jeden nevěděl, o čem přesně bude další kapitola (průduch života Jaroslava Duška, jak to nazvala Pavlína Brzáková)… a to je na této knize úchvatné.

Ono to totiž vznikalo asi takto:

„Spouštěčem našich debat nebyly pokaždé moje otázky. Někdy si Jaroslav něčeho náhodou všiml a pustil se do povídání sám, jindy nás dokonce někdo oslovil, a tak poskytl potravu pro jeho živou mysl a představivost. Dotkli jsme se nejrůznějších témat spojených s lidskou existencí a důmyslným Stvořením v podobě nekonečného a živého Vesmíru.

Inspirace přicházela různými cestami. Jednou jsme seděli v mexické restauraci. Hovořili jsme o indiánech a jejich přírodní moudrosti, a najednou Jaroslava při řeči napadlo objednat si aztéckou čokoládu. Překvapený číšník si s tímto požadavkem nevěděl rady, protože na jídelním lístku tenhle nápoj neměl. Po odmítnutí – nezlobte se, ale aztéckou čokoládu nemáme – mu Jarda poradil, ať do šálku čokolády nasype špetku chilli. Výsledek byl dokonalý. Štiplavost dodala nápoji říz a jeho vypití nás tehdy odpravilo do vyšších pater kulinářství. Naše hovory tak prostoupil vícesmyslový prožitek.“

A tak máte u čtení ZeMě opravdu pocit, že s Jaroslavem Duškem sedíte u té chilli čokolády nebo u praskajícího krbu s šálkem horkého čaje… nebo někde u mexických kamenů… kdekoliv. Vemte v potaz, že kniha byla psána kolem roku 2011,2012 a tak tu jsou na tehdejší dobu hodně diskutovaná témata, od harp až po ten prosincový konec mayského kalendáře. S odstupem času je to zajímavé čtení. Mnohdy velmi syrové, protože se autoři opravdu nebojí zabrousit do konspiračních teorií, do škodlivosti těch neškodných herbicidů i do úmyslně zatajovaných vynálezů Nikoly Tesly. Jak jiný by byl svět, kdyby…

A to je právě to, co mě přiváděla na pokraj duševní mdloby. Kladla jsem si otázku, co jsem komu provedla, že musím žít na téhle planetě totálně vyšinutých bláznů? Kde mají peníze vyšší hodnotu než lidský život? Je to varující. Možná jsme tu proto, abychom tohle všechno pomohli změnit. Je to ale nadlidský úkol. Jaroslav Dušek vyniká vypravěčským uměním, Pavlína Brzáková zase spisovatelským… a tak vznikla opravdu cesta Blázna, která mi připomíná tu tarotovou. Cestu naivního člověka, který nepřemýšlí nad nesmysly a vše ho pudí jen k jediné touze po pravdě… po pochopení smyslu života, po splynutí opět s tím, co zažíval, než se narodil na tento svět.

Jak se měnila a dospívala duše Jaroslava Duška, to je tenká červená nitka, která se táhne všemi kapitolami knihy. Jemná, ale pevná – a právě ona mi neustále dodávala naději, že i já – nebo kdokoliv ze čtenářů – může tímto způsobem najít sám sebe. A tím, jak se změní sám,změní se jeho pohled na svět a bude mít sílu mu čelit.

O autorech:

Knihu sepsala jako autorizované vyprávění Jaroslava Duška Pavlína Brzáková

Etnoložka, která se zbývá studiem kultur sibiřských kočovných pastevců. Vydala dvě knihy jejich pohádek a příběhů – Goromomo goroló – vyprávění sibiřskejch Evenků (1996) a Jamtana – vyprávění sibiřskejch Něnců (1997). V roce 2000 vyšla její novela Stíny na kupecké stezce a kniha Goromomo goroló – Davnym davno na území Evenckého autonomního okruhu, kterou napsala v ruštině spolu s ruským lovcem Vitalijem Voronovem.

Poté nsáledovala mytologie Cesta medvěda (2002), román Dědeček Oge  – Učení sibiřského šamana (2004), obnovené vydání prvních sběrů Až odejdu za horu (2004) a sibiřský cestopis Modřínová duše (2005). V roce 2006 vyšly její příběhy pěti světadílů Co přináší vítr a v roce 2008 volné pokračování románu Dědeček Oge s názvem Dva světy. Je spoluautorkou knih Květa Fialová – štěstí tady a teď (2009) a Květa Fialová – Zákony štěstí (2010). Je také autorkou pohádkových příběhů pro děti Helinda a klekánice (2009). V roce 2014 napsala s Jaroslavem Duškem další knihu, která dostala název TVA RY TMY – TMA RI MY. Působí jako šéfredaktorka  měsíčníku Regenerace.

Kresby do knihy vytvořil Zbyněk Zenkl

Narodil se 7. Listopadu 1964 v Ostrově nad Ohří. Toho dne byl úplněk. Dětství strávil v Sezimově Ústí u Tábora, než jeho rodiče postavili dům, bydleli v upravené stodole. Rád si hrál na pískovišti s vláčky, v mládí jezdil s rodinou na vodu a chodil pěší túry. Vyučil se ovocnářem-sadařem a nějakou dobu v tomto oboru pracoval. Nyní působí v chráněné dílně Rolnička, kde pracuje v dřevodělně, navštěvuje výtvarný kroužek a vyrábí máčené svíčky.

Dovolenou tráví s tatínkem, často v Čechách, ale také v zahraničí. Zbyněk je nadšený turista a výborný plavec. Rád houbaří, má výbornou orientaci a nikdy se neztratí. Říká, že má s Jardou Duškem hodně společného: oba rádi maskují a obarvují život, jsou dobrodruzi, přívětiví, magnetičtí, mají v sobě dramatickou lehkost.

Myslí si, že si ho Jarda zvolil jako ilustrátora proto, že dokáže vidět v mracích a neklepe se u malování. Nabídka ilustrovat knihu ZeMě ho potěšila a na obrázcích pracoval s velkým zájmem. Má za sebou několik samostatných výstav. Okolí si moc cení jeho výjimečného chápání světa.

Renata

[sexy_author_bio]

Vydalo nakladatelství Eminent, 2012, www.eminent.cz