Mám to! Zeman neměl babičku!

No já tu naší úžasnou volební anabázi nějak důstojně uzavřu, abychom se mohli věnovat něčemu bohulibému. A udělat to musím, protože se z té kocoviny prostě nějak vypíšu a vy budete teďko trpět. Ale nemusíte, můžete svobodně nečíst. Já jsem totiž liberál, vychovávaný svou babičkou, dědou a mámou. Akorát teď nějak nevím, jestli jim být vděčná, nebo ne…

Protože to bylo furt….

Michalko slušná holčička tohle a slušná holčička tamto…

• „Michalko pozdrav hezky“

• „Michalko, neukazujeme prstem na lidi“

• „Michalko nemlaskej, to se nesluší“

• „Michalko, nesrkej, to se nesluší“

• „Michalko nepokřikuj, to se nesluší“

• „Michalko, jak se říká?“

• „Michalko musíš počkat, až ti podá ruku starší člověk“.

• „Michalko neskákej druhému do řeči, to je neslušné“

• „Michalko, jak to mluvíš, to se neříká!!!“…

…Jako to poslední, to se prosím pěkně týkalo věty „to je ale blbeček“, a šlo o zničenou tříkolku na pavlači domu na Smetanově nábřeží, aby bylo jasno.

Vtělený Guth Jarkovský měl etiketu v malíčku. Napomínala mě všude a vždy s oblíbeným „slušná holčička musí/nesmí …

Občas jsem měla dojem, že smím pouze dýchat a to ještě potichu, protože funět jako sentinel taky není ready.

A protože můj smích připomíná vuvuzelu, mám zakódováno: „Michalko směj se distingovaně“.  Věděla jsem houbeles, (sorry babi) co to znamená, ale vyvodila jsem, že to bude něco moc slušného, takže jsem se opravila na polohlasné „chichi – chacha – chocho“.

Řechtala jsem pouze tehdy, když u toho babička nebyla.

No ale mamka se nemusela bát se mnou někam jít, že jí tam vystřihnu „foo páá“, jak by řekla babička.

Ta Mamka, která mě zase pro změnu zasvětila do tajů politického soukolí komunismu, a jako zavilý antikomunista mě vychovávala k vědomí, že naším prvním prezidentem nebyl Gottwald, ale Masaryk, a že v 68 nám tu fakt nikdo nepomáhal, ale sprostě nás okupoval.

Máma, díky které jsem znala Kryla od 12ti let a zpívala jsem si „bratříčka“ ve vaně a věděla jsem, že svoboda není jen tak ledajaké slovo.

Máma, která četla všechno od rodokapsu, po posledního Rožmberka, a jejíž knihovna dodnes vypadá jako národní literární archív a její všeobecný přehled jako Ottův slovník naučný.

Máma, díky které mám vřelý vztah ke knihám od chvíle, kdy jsem namísto Malého Bobše, shltla Bocaccio dekameron, což mi před tím zatrhla. (Toho Bobše jsem přečetla pak taky – dekameron byl lepší).

Máma vychovaná babičkou a dědou.

Dědou, který mě učil, že „kdo není schopen oběti, ten není lásky hoden“.  

Že čest a statečnost jsou základem mravní hygieny člověka, že takt není pomazánka na chleba, ale projev vrozené inteligence, že lež je projevem zbabělce a zbabělost projevem slabého charakteru, že člověka dělá Člověkem odvaha a hrdost.

Že „sláb je ten, kdo ztratil v sebe víru…“, že pozbýt pokory, znamená podkopat základy sebe sama.

Děda, kterého jsem zbožňovala až do jeho posledního dechu, jako největšího gentlemana, kterého kdy zrodil tento vesmír, ten, jehož základ jsem povinně předala svým dětem.

/nebo se o to alespoň pokusila/.

Děda, který ctil babičku jako ženu, a jehož krédo „ženu ani květinou“ na sebe bralo na veřejnosti podobu, ze které měly sousedky orgasmické pocity, ledva v tom klobouku a dlouhém, tmavém kabátě, s babičkou, kterou tituloval zásadně „Anuško“, zaháknutou za jeho rámě, vyšel na ulici.

Jenomže teď vlastně nevím, jestli se na mě tihle tři nějak neblaze nepodepsali.

Vždyť všechno, co mě učili, se ukazuje být čirou krávovinou, neaktuální a nepotřebnou a tím pádem mám teď problém vůbec nějak zapadnout …

* … kdybych babičce teď chtěla reprodukovat veřejný slovník prezidenta republiky, a k tomu jí pověděla, že neukazuje jenom prstem, ale rovnou holí proti druhému člověku a to ještě na veřejnosti a v televizi, že skáče lidem do řeči, lže, povykuje a veřejně se opíjí, tak by ta chuděra umřela třikrát a ne jenom jednou.

* Kdybych měla dědovi vyprávět, jak se teď zachází se ctí, pravdou, poctivostí, statečností, pokorou a hrdostí, tak by byl štěstím bez sebe, že je pod stromem na Olšanech a možná by se pokusil i zahrabat hlouběji.

Celý víkend přemýšlím, kde se stala ta chyba, že teď musím být v šoku z toho, že více, než dva a půl milionu lidí se s klidem ztotožní s něčím, co mě vtloukali moji drazí blízcí jako absolutně nemyslitelné, jako špatné…

A přišla jsem na to!

Miloš Zeman neměl, kdo by ho naučil, co se sluší, co smí a nesmí říkat, jak se chovat k ženám, že lhát se nesmí, ukazovat na lidi holí že se nedělá, ani skákat do řeči, že opíjet se veřejně je neslušné, a že takt a poctivost nejsou druhy pomazánky, protože očividně neměl babičku a dědu!

No a 2 800 000 lidí v téhle zemi taky ne, takže to všecko, co se nesluší, jednoduše nemohou vědět.

Ale zase je dobrý, že 2 700 000 lidí babičku a dědu měli, a proto tyhle věci vědí.

Jsem ráda, že s touhle výchovou nakonec nejsem sama, že někam s tímhle základem přece zapadnu.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]