Jsme součástí něčeho obrovského! A náhoda neexistuje!

Také jste si všimli, že určité události, děje, souvislosti a dokonce i lidé se podle nějakého záhadného zákona navzájem přitahují? A že ač jsou to věci třeba rozdílné, pokaždé je nakonec spojuje nějaký prvek? Nejste sami. Všiml si toho před námi už Carl Gustav Jung.  Podle něho náhoda jako taková vlastně neexistuje. Souhlasíte?

Jung to nazval ZÁKONEM SYNCHRONICITY.  

Podle něho se v lidské existenci vyskytují události, děje, které se opakují a přitahují.

Zákon synchronicity známe možná ale mnohem déle, než z pera a moudré hlavy pana Junga.

A to z termínu „Jak nahoře, tak dole.“

Asi nejznámější a nejpochopitelnější jsou případy, a není jich málo, kdy se stane řada zdánlivě náhodných událostí stejného typu nedlouho po sobě.

Různé shody náhod, shody okolností, těžko pochopitelná setkání, neuvěřitelné číselné podobnosti i klíč, podle kterého se například potkávají lidé.

Když se upřímně zamyslíme, mnoho z nás dojde k závěru, že se mu občas dějí podobné věci.

Člověk například zjistí, že jakoby náhodou potkává stejná jména, že se mu v určitých cyklech života dějí podobné věci.

Něco se vám z minulosti vrátí a s tím se vrátí i spousta dalších věcí, lidí, jmen, událostí…

A když půjdu ještě dál, abych dala panu Jungovi a našim předkům za pravdu, všimla jsem dokonce, že existují období katastrof.

Tak například období leteckých havárií, období železničních neštěstí a tak dále.

Zkuste to klidně sledovat se mnou a zjistíte, že je to pravda. Nikdy nespadne jedno letadlo. Vždycky v určitém období za první leteckým neštěstím náleduje další a další…

Nikdy nevykolejí jen jeden vlak, pokaždé je takových událostí víc za sebou.

V období vlaků je klid ve vzduchu a obráceně.

A je toho víc, prakticky ve všech oblastech našeho života.

Máme pro to sice název, umíme to pojmenovat zákonem synchronicity, ale naprosto netušíme podle jaké klíče se tohle řídí, z čeho to vychází, co je nad tím.

Co je nad námi všemi, našimi životy?

Co ale vím, je, že to musí být něco obrovského.

Něco, co doposavad nejsme schopni našim myšlením obsáhnout.

Osobně jsem toho názoru, že každý jeden člověk na světě je součástí velikého celku. Nikdo tu nefunguje jen tak jako singl. Naše životy nějakým „háčkem“ souvisí se životy jiných lidí.

Naprosto nic, zdá se, nestojí osamoceně a všechno nějak souvisí se spoustou jiných věcí, které zase navazují na něco jiného.

Děsí vás to?

Mě ne.

Může to vyděsit takové jedince, kteří se bojí odpovědnosti, jež z toho při bližším pohledu logicky vyplývá. Odpovědnosti vůči druhým, potažmo zpětně k sobě samotným.

My si do důsledku neuvědomujeme, jak moc vstupujeme denně do osudů jiných.

Že naše jediná holá věta může někomu druhému zcela změnit život, a že to patrně nebude náhodou.

Ona nám do toho perfektně zapadá i otázka karmy, kterou jsme tu několikrát probírali.

Občas se podivujeme nad podivnými osudy lidí, kteří například přežijí leteckou havárii prakticky jenom proto, aby o týden pozdeji zahynuli při obyčejné bouračce.

Jenže, kdyby se to nestalo právě jim, změnil by se osud všech, naprosto všech zůčastněných, jejich příbuzných, jejich dětí a dětí jejich dětí…někdo by se třeba v takovém případě ani nenarodil…

Jen si to představte.

Skoro to vypadá, jako pyramida, že?

Pak je pro mě osobně velikou záhadou, kdo, nebo co je na jejím samotném vrcholu.

Úplně na začátku.

Hezký den a hodně štěstí.

Michaela

[sexy_author_bio]