Máme tu říjen. Blíží se Samhain. Z Popelek tento zajímavý den jistě znáte, my se jím budeme těšit i letos, ale on celý podzim je vlastně plný magie. Tak se jí budeme zabývat trochu víc. Vím, že vás to zajímá. A to je dobře…

Ať už tomu někdo věří, nebo ne, magie stojí na logice a často i na fyzice. Většina magických rituálů totiž kopíruje fyzikální zákony. Například zákon akce a reakce.

Tím, že něco udělám, cosi způsobím a to celé bude mít nějaký zpětný efekt. Je to jednoduché.

A když přibereme fakt, že věci spolu vždy souvisejí, snadno pochopíme, že soubor jednoduchých úkonů může skutečně cosi dát do pohybu.

Velmi často se na mnoha místech hovoří o jakémsi dělení magie na bílou a černou. To vyvolává dojem, že se jedná o něco, co lze jaksi mechanicky oddělit na dva na sobě nezávislé celky.

To je ale čirý nesmysl!

Když vezmu do ruky kámen, praštím s ním druhého do hlavy a tím mu uškodím, kdo je vinen? Asi málokdo uvěří tomu, že jsem vzala zlý, černý kámen, který druhým způsobuje boule.

Že kdybych byla vzala do ruky vedle ležící hodný bílý kámen, tento bych hned přiložila sousedovi na skalku s jasným úmyslem mu zkrášlit zahradu.

Jestli si pokřivený jedinec pořídí silný vůz, je jedno, jestli je to Subaru, nebo Audi – je to auto v rukách hlupáka, který možná ani neví, kde má svíčky.

Zná jen volant a plyn. A může ublížit.

Zlé auto?

Ne, zlý člověk.

Magie je jen jedna

Věci jsou vždy jen takové, jací jsme my.

A magie není černá, nebo bílá. 

Není to nic, co by mohlo samostatně existovat bez nás. Bez našich pohnutek a přání.

Magie nežije, ale lze ji žít

Magie je o životě a hluboké úctě k němu. Ne o likvidaci a strachu. Není temná, nebo světlá. Je to život sám…

A je tedy všude kolem nás.

Není ničím jiným, než jednou z cest, jejíž kvalita a cíl vychází z naší zodpovědnosti, ochoty vidět, cítit, přijímat a naslouchat.

Mějte to na paměti, než třeba zkusíte jakýkoli z rituálů, které vám během tohoto měsíce nabídnu.

To, že se třeba naučíte používat některé magické úkony, zaklínadla, rituály, sílu myšlenky a přání… z vás nedělá mága, nadčlověka…

Pouze jedince, který žije vědoměji, v souladu i s jinými zákony, se zákony přírodními a velice starými… ve zředěné formě se zákony, na kterých stojí všechno … celý vesmír i naše vlastní existence.

Tedy spíše člověka odpovědnějšího za to, co dělá!

Magues znamená v překladu něco jako paměť prostoru, ve smyslu více abstraktním… tedy spíš volně řečeno něco, co někde zůstane ve formě, která není vidět, ale cítit, nebo to lze načerpat, jako informaci.

A i tom je vlastně magie. O schopnosti vnímat, cítit a pojmout.

Když to hodně zobecním, bylo by to cosi, jako vědomě žít, dívat se, pozorovat a splynout – být jedno spolu se vším živým kolem a vnímat, co to „říká“.

Dívat se, ale také vidět…

Slyšet, ale také naslouchat…

Cítit a vnímat…

Žít, ale hlavně prožívat…

Všechno kolem nás je živé. Není to nádherné? Tolik života a my jsme toho součástí…

Nestvořili jsme život … to život stvořil nás.

Tvoříme jen jeho kvalitu, barvu, způsob…

Začneme jemně…

Jednou z nejstarších magických metod jsou bezesporu zaklínadla. Historie jich zná tolik, že by se nevešly ani do státní knihovny.

Známe zaklínadla v hebrejštině, latině a snad všech jazycích.

Je to prakticky nejjednodušší magická praktika a přitom nelze říci, že by nebyla také spolehlivá. Magie našich předků, druidů, Egypťanů, seveřanů, ale i starých Rumunů je plná zaklínadel.

I v mojí poděděné knize jsou mnohá, na která bych si ne netroufla, ale která bych jednoduše nepoužila. Byť jsem opravdu přesvědčená, že fungují.

Nebo spíš právě proto.

Například se zaklínadlem proti strachu ze tmy má výbornou zkušenost moje dcera Míša, která byla jako malá takový bojásek.

Klidně můžete fakt, že se dítě po odříkání nebojí, nebo že po zaklínadle na usnutí člověk opravdu usne, pokládat za efekt placeba.

Já říkám: A není to jedno, když to funguje?

Začnu rovnou zaklínadlem na usnutí, protože každý z nás jistě zná chvíle, kdy je kolik hodin a jeden pořád „čumákuje do tmy“.

Nepotřebujete žádné vybavení, ani hořící svíce, ani hadrové panáčky, a ani Athame.

Jen zaklínadlo napsané třeba na papíru vytrženém ze sešitu.

Kdyby vám text nedával moc smysl, nedivte se. O tom to totiž není.

Je to o intonaci a zvucích jednotlivých slov, zpěvnosti samohlásek, jak jsou za sebou.

To, co vás ukolébá, je melodie a systém skládání hlásek. Zákon akce a reakce.

Všechno, co uděláme, tím, jak to vyšleme, něco způsobí. Nemusíme to nutně chápat, aby to fungovalo.

„Přijď sne sladký,
přijď za mnou,
ten most, co byl vratký,
do potoka spadl.
Přeskoč, sne, přeskoč,
vír v něm není,
třeba sedni na kočár,
ať už usnu.
Kolo ať se láme,
kočár v prachu leží,
nic však není marné,
neboť ty beztak běžíš,
a chvílemi létáš.
V tom běhu prudkém,
sny pěkné splétáš.
Konečně už vidíš,
vidíš už můj domov,
zrychli sne, zrychli,
nebo je po mně veta.
Únava mne tíží,
bolí celé tělo,
ale už jsi u mne,
ukolébáš mne celého.“

Může se vám stát, že to třikrátnestihnete a usnete dřív, ale to vůbec nevadí. Zaklínadlo na usnutí není antibiotikum. Nemusí se doužívat, má zafungovat.

Schválně mi řekněte, až to zkusíte, jestli jsem měla pravdu.

Mám pro vás i zaklínadla proti bolesti (bacha, neléčí příčinu), pro lepší den, pro snížení teploty (opět neléčí příčinu, ale to paracetamol taky ne) a další…

Přeji vám krásný den!

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]